Materiál pro řízkování lze s úspěchem odebírat z různých částí rostliny. Z kořene, postranních výhonů, stonku, listů. U kaktusů například na sucho, z oddělků. Záleží pochopitelně na konkrétním druhu a jeho růstu. U bylinek se můžeme požadovaného výsledku dobrat různými cestami, s menším či větším úspěchem.
Pro řízkování jsou nejpříhodnější druhy užitečných bylinek, které disponují dřevitými nebo růstem zdřevnatělými stonky. Shodou okolností jsou to většinou ty – levandule, rozmarýn, tymián, dobromysl, šalvěj, saturejka - které jen obtížně a zdlouhavě vzchází ze semínek, takže je příhodné tuhle fázi „přeskočit“ množením s pomocí řízků.
Vybrat takové kousky, které mají nejlepší šanci
Zajímat by nás přednostně měly svrchní části rostliny, mladé a životaschopné svěží kusy, přírůsty a výhonky odbočující z hlavních větví. Případně letošní letorosty, které už při bázi dřevnatí. Neplatí to úplně definitivně, z bylin rostoucích v trsech je možné odebírat materiál i odspoda. Opravdu záleží na vaší obhlídce konkrétního exempláře.
Vepřové plátky naklepeme, rozmícháme vejce a nachystáme si mouku a strouhanku… ne. Řízkování bylin má sice tři fáze, ale na trojobal to opravdu nevypadá. Prvním krokem je vybrat kvalitní a zdravý materiál. Bylinky s napřímenými, rovnými a nepříliš větvenými stonky. Snaha uplatnit a zužitkovat vše se nevyplácí, chce to opravdu selekci kousků s potenciálem pro další růst.
Rovně, zešikma? Hlavně ostře a hladce!
Zastřihnutí nebo hladký neroztřepený řez provádíme „pod kolínkem“ nebo uzlinou, vyrábíme alespoň 8 cm dlouhé kousky. Pokud máme dost materiálu v trsech, můžeme je rozebrat a stříhat i delší exempláře. Větvičky můžeme krátit a zaštipovat na požadovanou délku rovným stříháním (nedoporučuje se), anebo je můžeme brát „zešikma“ (pod úhlem 45°), nebo citlivým oddělením od kmínku včetně přisedlé patky.
A dál? Zbavíme se (ostříháním raději než otrháním) spodních lístků (bez poškození stonku). Tady pozor: někteří zahradníci se nebojí stonek odstřižku cíleně poškodit, respektive odstranit několik centimetrů tuhé „kůry“. Vzniklá rána se totiž bude hojit, a současně dávat prostor pro růst kořenů. Chce to ale trochu cviku a zkoušení. Napoprvé se to asi zdárně nepovede.
Lístky přirozeně odstraňujeme v těch částech, kam až půjde kousek do země. O tom, kolik lístků na řízku zanechat, rozhoduje praxe a zkušenost. Více listů totiž znamená vyšší odpar a riziko přeschnutí řízku. Na druhé straně mohou listy podpořit rychlejší růst. Zůstaneme tedy u toho, že nějaké (aspoň dva) listy by na řízku zůstat měly. Řízek necháme je „nastartovat“ ve vodě, kam je ponoříme, podobně jako do vázy. To je druhá fáze.
Vodní lázeň pomáhá. Většinou...
Pobyt ve vodě nemá za cíl, aby hned pustily kořínky, byť by to bylo fajn (byliny, které snadno pouští kořínky ve vodě, nemusíte pracně řízkovat). Jde spíš o ne-zavadnutí. Bylinné řízky přitom nesmí být příliš vodnaté, rozmáčené. Snadno pak podléhají nejrůznějším infekcím. Někdo v této „zavodňovací“ fázi používá různé stimulátory růstu, třeba ve formě rozmíchaného prášku. Jde to dobře s ním, i bez něj. Takže je to na vás.
Třetím krokem je přesazení do řízkovacího substrátu. Ten musí mít jemnozrnnou strukturu, nesmí být příliš hutný a těžký, a už vůbec ne převlhčený. Hrozilo by tím riziko zapaření půdy a vzniku plísní. Pěstitelé mají nejrůznější finty, a napytlované směsi z obchodů různě „ředí“ pískem, kvůli drenáži. Problém je v tom, že budeme parné klima potřebovat, ale v ovzduší nad rostlinkou, nikoliv přímo v půdě.
Není vůbec špatný nápad nechat takový substrát před použitím hygienizovat v troubě, přepečením, a tím zbavit jej bakterií. Čistota a sterilita je nad očekávání důležitá. Pak už do něj nastříhané řízky zapícháme. Na čtvrtinu, polovinu nebo ? délky nastříhaného kousku. Záleží totiž na konkrétním druhu. Minimum jsou 2 centimetry. Počítá se ale s tím, že do země se budete snažit dostat větší část rostlinky, i kvůli stabilitě.
Hloubka sadbovače je důležitá
Někteří zahradníci a bylinkáři preferují sázení spíše na mělko, do sadbovačů, ale dobře tu funguje i s klasickými nápojovými kelímky. Ty totiž část nadbytečné vlhkosti stáhnou dolů, a uvolňují ji postupně. Dá se říct, že s větší hloubkou substrátu máte větší šanci ustát problémy s převlhčením, přesušením. Při mělké výsadbě se vaše „reakční doba“ na nějakou chybu dost zkracuje.
Jemný substrát nepředstavuje překážku pro opatrný růst vlášení kořínků. Ten nastartujeme průběžným rosením povrchu půdy. Znovu: nesmí být převlhčená, ale ani suchá. Ideálním nástrojem je tedy rozprašovač, a pravidelná kontrola stavu.
Teplo není tak důležité jako světlo
Důležité je umístění do tepla a na světlo, které růst podpoří. A chce to v domácnosti najít místo s ideálními podmínkami. Teplotní optimum je nastaveno dost široce, mez 15-25 °C. Nižší teploty lze kompenzovat překrytím nebo přiklopením řízků víkem průhledným víkem plastového sadbovače (pěkně se to zapaří, nezapomeňte odvětrávat), denní světlo ale nahradit nelze (jen nákladným umělým osvětlením). Řízky nemají rády přímé paprsky, ale vyžadují osvit.
Důležité je načasování. Různé druhy bylinek si podle svého vzrůstu a rozkošatění říkají o odběr řízků v červenci (jiné už na konci června). Srpen je ale asi ten poslední měsíc, kdy to má ještě šanci zkoušet. Řízkované kousky potřebují obrazit a zesílit, než nastane zima. Až zapustí kořeny, bude třeba je přesadit do normální hlíny, a musí se stihnout na tyhle přechody aklimatizovat.
Více znamená více. Chce to mít opravdu štěstí na rostlinku, substrát, optimální umístění, aby vám vzešly opravdu všechny řízky. Proto se vyplatí jich nasadit víc než míň. Zkušenosti řízkujících profesionálů přitom naznačují, že obecně lépe se chytají řízky z mladších rostlin.
