Co bychom neudělali pro děti, že? Postavit jim klidně můžete bunkr v korunách stromů, i když na zahradě nemáme stromy. Přesně tak lze totiž vystihnout motiv pro vytvoření dětského útočiště, kryté kombinované průlezky. Nabízí bezpečný prostor k hrám v atypicky vyvedené dřevostavbě.
Nejprve parametry: u základny má tento objekt 2,38 x 1,8 metrů, u svého vrcholu pak 0,7 a 1,28 metrů. Výška překvapí: ta totiž sahá k 4,1 metrům. Není to tedy zrovna malé nebo nenápadné dílo. Vystavěno, z dřevotřísky, dřevěných hranolů, OSB desek je nyní na jedné zapadlé zahradě v severozápadním Londýně, za rodinným domem, který na zahradě neměl stromy. Jeho majitelé ale mají děti, které si rádi hrají. A doupě, úkryt, prostě nutně potřebovali.
Pyramida bez vrcholu
Architekti si pochvalují, že jim svět dětské fantazie posloužil jako katalyzátor tvůrčích nápadů. Nápady se točily kolem vytvoření doupěte, do něhož by děti měly přístup pouze pomocí vyvýšené vyhlídky, a které by fungovalo jako orlí hnízdo. Z hlediska bezpečnosti se ale vstup nachází na úrovni země, je třeba doslova podlézt a prolézt dovnitř. Je to totiž „myší díra“, obydlí v jakoby vytvořeném dutém kmeni stromu. Ne že by se dospělí dovnitř nedostali, ale bude je to stát mnohem více úsilí, než dětskou posádku.
Východiskem pro architekty bylo navrhnout zcela vyjádřenou dřevěnou rámovou konstrukci, dostatečně abstraktní, aby umožnila dětské fantazii popustit uzdu a nevytvářela doslovné zobrazení stromu. V praktické rovině bylo třeba, aby konstrukce byla prefabrikovaná po částech a přenášená skrze dům z ulice dveřmi, takže musela mít menší měřítko.
Výsledná konstrukce je pak sérií trojúhelníkových rámů z douglasky, které dohromady tvoří zkrácenou pyramidální formu. Ve spodní části začínají trojúhelníky řadami po sedmi a pěti. Zvenku je obklad z lamel sibiřského modřínu opatřen mřížkou z nerezových lan. Ty slouží jako opora pro růst popínavých rostlin, a jednou tak celý „Strom“ pokryjí.
Stavební povolení na doupě
Neobvyklá forma objektu dřevostavby a její měřítko poskytují prostor pro imaginativní hru a zkoumání. A také pro pohybové aktivity: prostor uvnitř je totiž členěn na patra, přičemž horní, vyhlídkové, je přístupné po dřevěném a provazovém žebříku. Interiér doupěte není tmavý - děti mohou vyhlížet ven řadou oken navržených tak, aby kopírovala tvar stavby. Lze je otevřít, vyvětrat – ale nelze jimi prolézt a vypadnout ven. Bezpečnost užívání tu hrála prim.
V horní části konstrukce je umístěn elektrický střešní světlík, vybavený s dešťovým senzorem, který se automaticky zavře, jakmile začne pršet. Doupě tak neproprší. Není to jediný technicky sofistikovaný prvek: uvnitř prostoru bylo použito architekturní osvětlení LED externí třídy, aby si děti mohly hrát i v tmavších dnech nebo po západu slunce. Konstrukce byla dohromady sestavena na místě, během jednoho týdne, včetně veškerého vybavení a opláštění, osazení oken.
Zajímavostí bylo, že na tuto dřevostavbu - vzhledem k její neobvyklé výšce a tvaru pro typickou londýnskou zahradu - bylo nutné požádat o stavební povolení. Na stavebním úřadě asi bylo veselo, když architekti vysvětlovali, co vlastně vytváří. Stavební povolení pak bylo získáno s podmínkou, že konstrukce bude muset být demontována a odstraněna při prodeji nemovitosti. Jinak ale dětský domek ve stromě, který není strom, nikomu nevadí.
Architekti tu pak názorně dokázali, že se nebojí ani alternativních zakázek, které jsou schopni vytvářet pro „malé“ klienty. A taková tvůrčí flexibilita je pro jejich studio vynikající reklamou.
Materiály: De Matos Ryan
Foto-kredit: Hufton+Crow
