Pouštím si dnes ráno rádio a poslouchám v autě rozhovor se zkušeným zahradníkem. Pak odpovídá na otázky posluchačů a ejhle, všude se mluví o suchu, ovšem po deštivém a chladném květnu se řeší problémy se zahnívajícími kořeny, žloutnutím rostlin, plísněmi a houbovými chorobami. Půda je prostě mnohde podmáčená. Je to paradox, ale obzvláště jílovité, těžké půdy, v sobě nesou po vydatných deštích až příliš vody a to většině rostlin neprospívá.
Převlhčené půdy - gleje a stagnogleje
Nejen sucho je poslední roky problémem naší krajiny, jsou lokality se zvýšenou hladinou podzemní vody a nebo dlouhodobým převlhčením povrchu půdy. Existují dokonce podrobné statistiky tohoto problému. Podmáčené půdy byly vymezené na základě sledování takzvaných trvale zamokřených půd, které mohou být ovlivněné také provedenými hydromelioracemi v minulosti (jejich ne/funkčnost má vliv na vodní režim půd, ovšem tato situace již není dnes známa, dokonce většinou ani nevíme, kde byly meliorace prováděny a kudy vedou).
Příčiny podmáčení však mohou být i jiné. Například gleje a stagnogleje jsou genetické typy půd, pro které je charakteristický výskyt v dlouhodobě vodou nasycené zóně (vysoká hladina podzemní vody). Čili mají velice dlouho převlhčený svůj povrchový profil.
Nejen mnoho vody, ale také nedostatek kyslíku
U podmáčených půd přitom není problémem jen nadbytek vody, ale také nevyvážený poměr mezi vodou a vzduchem v půdních pórech. Nedostatek vzduchu zásadně omezuje mineralizaci organické hmoty (anaerobní rozkladné procesy), pěstované plodiny navíc též trpí nedostatkem vzduchu v půdě, tedy kromě rostlin bahenních a vodních. Následkem je uhnívání kořenů a odumírání rostlin.
Náklady na odstranění škod způsobených podmáčením půdy sice nejsou přesně známé a hlavně se v jednotlivých lokalitách liší, ale určitě nejsou malé. Ovšem v podmínkách zahrad nemusí jít o zásadní investice, mnohdy stačí i méně náročná opatření. Pokud však nastala situace, že by náklady byly až příliš vysoké, je lepší s půdními podmínkami nebojovat, ale naopak se jim přizpůsobit, řídit se jimi.
Přebytku vody je vhodné využít
Navíc platí ještě jedno pravidlo, pokud totiž na našem pozemku voda vyloženě vyvěrá, je to v době, kdy nás trápí sucha, značná výhoda, doslova dar, se kterým je akorát třeba vhodně zacházet. Jednoduše získáme vydatný zdroj vody pro vlastní potřebu. Stačí jen mělká studna, ze které budeme brát vodu na zalévání zahrady, pokud jde o zamokření jen konkrétního koutu zahrady. Jde-li však o plošné zamokření pozemku, je lepší volit i jiné řešení.
Prameniště jako atraktivní prvek zahrady
Prameniště lze prostě využít jako atraktivní prvek zahrady, pokud je osázíme vhodnými rostlinami. Ovšem v případě celoplošného zamokření budeme potřebovat účinné technické řešení nejčastěji v podobě drenáže či vsakovací jímky. Zároveň lze využít i rostliny, které odčerpají mnoho vody svými kořeny. Vynikající jsou pro takový účel vrby (stromy i keře) a olše. Ostatní výsadbu je pak třeba zvednout nad úroveň terénu, čili provedeme navážku zeminy. Ke kořenům rostlin se tak dostane dostatek vzduchu a přitom mohou delší kořeny čerpat vodu zdola. A nemusí jít zrovna o velké vyvýšení.
Vyvýšená výsadba
Dalším řešením jsou vysoké vyvýšené záhony, které když založíme opravdu dobře, spodní vodu též využijí – kapilárně. A pozor, v konkrétních lokalitách může docházet jen k dočasnému přemokření, kdy se obzvláště ve svažitém terénu voda stáhne na určité místo. A i v tomto případě může dojít k uhnívání kořenů a následnému uhynutí rostlin. Takový problém je třeba včas odhalit a buďto odstranit terénní úpravou a nebo opět provést výsadbu nad úrovní terénu díky mírné navážce. Po čase si rostliny na tento stav zvyknou a snesou krátkodobě větší množství vody, tedy rostliny vytrvalé.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, homebydleni.cz, eagri.cz, shutterstock.com
