Jak pěstovat bohyšky Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Bohyškám se česky též říká hosty, ovšem ve skutečnosti jde o správný latinský název bohyšek (Hosta). Jde o rostlinný druh, který se poslední dobou zabydluje v našich zahradách a je stále oblíbenější. Pokud máte v zahradě například jezírko, určitě by u něj hosty neměly chybět. 

U bohyšek (Hosta) se též můžeme setkat s názvem funkie. Hosty patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae) podčeledi agávovitých (Agavoideae), dříve byly řazeny do samostatné čeledi bohyškovité (Hostaceae). Bohyšky jsou vytrvalé, pozemní, převážně hlíznaté byliny, mohou však mít i oddenky, vlastně se to u nich dost těžko rozeznává. Některé druhy pak vytváří i výběžky.

Hosty jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, jejich velké a zdobné listy jsou nahloučené na bázi. Listy jsou jednoduché, převážně řapíkaté, střídavé, uspořádané spirálovitě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, kopinaté, nebo srdčité či okrouhlé, žilnatina je souběžná nebo zpeřená. Květy tvoří nejčastěji hroznovitá květenství, na bázi stopky květů najdeme většinou listeny. Květy jsou pravidelné nebo téměř pravidelné. Okvětí má nejčastěji 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), přičemž okvětní lístky jsou srostlé a tvoří okvětní trubku. Mohou být bílé, modré a nebo fialové. Plod bohyšek je suchý, pukavý, převážně jde o tobolku.

Na našem území neroste žádný původní druh bohyšek, ve světě jich však najdeme 40 až 45 druhů, převážně v Japonsku, případně ve východní Asii (např. Číně). Pokud je na svých cestách přece jen najdeme ve volné přírodě, jde o druhy rozšířené ze zahrad a zplanělé. V zahradnictvích a zahradních centrech však můžeme vybírat z více jak čtyř set odrůd této dekorativní a nenáročné rostliny, v Severní Americe a západní Evropě jde dnes dokonce o jednu z nejoblíbenějších trvalek.

Bohyšky jsou i přes pěkné, ale drobnější květy, zdobné především svými listy. Spolehlivě vydrží na svém stanovišti i déle jak deset let, přičemž nevyžadují žádnou zvláštní péči. Aniž bychom o ně pečovaly, rostou si, kvetou a stárnou na stálém místě, nevyžadují přesazování, prostě nic. Samozřejmě se jim líbí zavlažování, přihnojení, humóznější půda, pokud však na své bohyšky zrovna zapomeneme, nic se nestane. A to dokonce ani za největších veder či přívalových dešťů. Přizpůsobí se a dobře nám porostou i na stanovištích zcela nevhodných.

Jinak ale mají bohyšky nejraději přistínění například vzrostlým rododendronem. Čím starší pak bohyšky jsou, tím jsou hezčí. Jejich zdobné listy jsou velké, ovšem najdeme mezi nimi i odrůdu ‘Cat’s Eye s miniaturními listovými čepelemi (průměru cca 2,5 cm), obří hosty pak mají průměr listů až okolo 60 cm. Nejkrásnější začínají být listy bohyšek čtvrtým až pátým rokem, přičemž však každým dalším rokem ještě více krásní. Co by za to daly ženy. Nejkrásnější jsou pestrolisté odrůdy s postupně stále výraznější nervaturou čepele svých listů.

Nejběžnější zelenou barvu najdeme u bohyšek v mnoha odstínech, ovšem odstíny se listů se mění i během vegetačního období. Velice oblíbené jsou bohyšky s panašovanými listy (zelenobílé, zelenožluté, šedé s ojíněním apod.). Platí též pravidlo, že od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo. Zelenolistým odrůdám se daří ve stínu i na plném slunci a barva listů se po celou vegetaci téměř nemění. Zato žlutolisté a bíle panašované odrůdy vyžadují přes den pouze několik hodin světla (ráno či odpoledne), jinak chtějí stín. A určitě nesnesou polední úpal.

Velice pěkně vypadá v zahradě kompozice bohyšek složená z různě zbarvených odrůd a tvarů čepele. Ta může být srdčitá, ale i užší a protáhlá, případně pak naopak téměř kulatá. Počítejte také s tím, že oč krásněji připadají bohyšky vám, o to více chutnají plžům. Jinak však netrpí chorobami ani jinými škůdci. Napadení převážně slimáky bohyšky přežijí, ale nevypadají pak již tak hezky. Okousané listy již prostě nejsou tolik zdobné. Na druhou stranu jde ale o ideální místo, kde můžeme slimáky hubit, ať již chemicky a nebo mechanicky sběrem, kladením pastí apod.

Velice snadné je nejen pěstování, ale i množení bohyšek, stačí pouze rýčem rozdělit trs, odstranit poškozené kořeny a zásahem polámané řapíky. Dělení trsů je ideální brzy zjara těsně před rašením rostlin, ovšem můžeme dělení provést i v pozdním létě. Tito nezmaři prostě přežijí vše. Bohyšku pak můžeme vysadit třeba i do prostorné mísy a nechat na terase. Po rozdělení trsů a výsadbě je třeba rostliny pořádně zalít. Nově vysazené rostliny je vhodné před první zimou zamulčovat třeba listím, ochráníme tak ještě méně odolné kořeny.

Bohyšky se na zimu zatahují do země, počítejte proto při výsadbě, že nárůst listové hmoty bude při obrašení rostliny po zimě opravdu značný. Rostliny mají masivní zásobní hlíznaté orgány, proto tvoří bohaté trsy listů a vydrží i delší sucho, stejně jako nedostatek výživy. Čím však mají lepší podmínky, tím lépe a déle porostou.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, shutterstock.com