Jak si namnožit magnólie?

Magnólie jsou skutečné královny jara. Když v dubnu vykvetou, doslova přechází zrak, zároveň však i překrásně voní. Nemusíme si ale za každou cenu kupovat drahé sazenice. Magnólie totiž lze vypěstovat ze semínek a nebo i z řízků.

Šácholan či též magnólie (Magnolia) je rozsáhlý rod, který čítá cca 210 druhů rostlin z čeledi šácholanovité (Magnoliaceae). Latinské jméno získal šácholan po francouzském botanikovi Pierre Magnolovi. Šácholany jsou opadavé nebo stálezelené keře či stromy s jednoduchými listy a nádhernými květy, plody i semeny. Jednoduché listy jsou střídavé nebo nahloučené na koncích větví, celokrajné či řapíkaté. Palisty obklopují vrcholový pupen a bývají opadavé, kdy na větviček ponechají kruhovitou jizvu.

Květy magnólií jsou jednotlivé, vrcholové, jen někdy vyrůstají na zkrácených větvičkách a mohou vypadat jako úžlabní. Květy jsou pravidelné, nejčastěji oboupohlavné a s protáhlou češulí. Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu a je složené z 6 až mnoha plátků rozmístěných ve dvou i více kruzích. Okvětní plátky bývají až silně dužnaté. U některých druhů je vnější kruh okvětních plátků zelený, čímž přebírá funkci kalichu. Tyčinek mají květy magnólií mnoho. Tyčinky jsou vybavené tlustými nitkami, které jsou jen nezřetelně oddělené od prašníků. Pestíky jsou svrchní a nejčastěji je jich více. Bývají spirálově uspořádané na prodloužené češuli, s laterální placentací. V každém plodolistu jsou nejčastěji dvě, někdy ale i více vajíček.

Plodem magnólií je souplodí měchýřků. To může být dřevnatějící a posazené na ose souplodí, u některých (především tropických) druhů jsou srostlé v dužnatý nepukající a nebo nepravidelně pukající bobulovitý útvar. Semena bývají obalena nápadně zbarveným dužnatým míškem, přičemž obsahují mnoho olejnatého endospermu.

Nalezené fosilie dokazují, že první kvetoucí rostliny příbuzné šácholanům se vyvinuly již v raném období křídy (až 132 milionů let staré nalezené zkameněliny). Čili předkové současných magnólií byli současníky dinosaurů. Květy magnólií jsou vyvinuté pro opylování brouky, jelikož tyto rostliny se vyvíjely v době, kdy na planetě ještě nebyly včely. Poroto jsou také pestíky šácholanů tuhé, jinak by je brouci poškodili. Vlastně jde o jakési dinosaury mezi rostlinami, ovšem křehké a vonné. Šácholany nenajdeme na všech kontinentech, jelikož jejich šíření bylo v historii omezeno ledovci a morfologickými překážkami (pohoří, oceány). Šácholany jsou dnes rozšířené ve volné přírodě v mírném až tropickém pásu Asie a Ameriky (od Číny a Himálají až po Japonsko a tropickou jihovýchodní Asii, v Americe je najdeme ve východních oblastech USA, v Mexiku a v tropické Střední a Jižní Americe).

Jak množit magnólie výsevem

Semeníky magnólií jsou prostě nádherné a vyloženě lákají k tomu, abychom si vzali nějaká ta semínka a zkusili je zasít. Ovšem právě množení magnólií ze semen je nejtěžší! I když uděláme vše naprosto správně, stejně vyklíčí ani ne půlka z nich a i to bude ohromný úspěch. Lze dokonce říci, že semena magnólií klíčí nerada, odbornější výraz je neochotně. Šanci vyklíčit totiž mají pouze ta semena, která již vypadávají ze šištic. A právě to je hlavním znakem, že semínka jsou již zralá. Semena proto nevybíráme ze semeníků, ale sbíráme ze země. Navíc je třeba obal semen obrousit například jemným pískem, ale úplně postačí brusný papír. Pak následuje stratifikace, při které by semena měla až do jara ležet ve vlhkém písku při teplotě cca 1 až 5 °C. Ideální je tedy použít lednici a správně nastavit teplotu. Semena s pískem stačí nechat v plastovém sáčku, který zavřeme, případně plastové krabičce.

Na jaře pak semena zasejeme v teple do lehkého substrátu. Umístit můžeme nádoby se semeny na vnitřní okenní parapet, do skleníku a nebo pařeniště. Klíčení bude trvat několik týdnů, načež je třeba udržovat semenáčky na vzdušném stanovišti, kde je chráníme před přímým sluncem, rozumně zaléváme a hnojíme. První zimu bude lepší nechat sazenice přezimovat na světlém, chladném, ale bezmrazém stanovišti. Až teprve ve druhém a nebo třetím roce vysadíme silné sazenice na jejich finální stanoviště.

Semeny můžeme množit například šácholan hvězdovitý (Magnolia stellata), šácholan japonský (Magnolia kobus) a šácholan Sieboldův (Magnolia sieboldii). V případě šlechtěných odrůd a kříženců je vhodnější řízkování. Tyto rostliny by totiž nakonec nemusely vypadat, jak si představujeme, zatímco řízkované rostliny si nesou genetiku a tedy i vzhled a ostatní vlastnosti rostliny mateřské. Kromě řízkování lze šácholany též úspěšně hřížit.

Řízkování magnólií a hřížení

Řízky magnólií je třeba odebrat ve vrcholném létě. Odebíráme je z koncových mladých větviček, nejlpší jsou jejich vrcholy se dvěma až třemi listy. Řízky seřízneme šikmo, zapíchneme do lehkého substrátu a umístíme do malého skleníčku a nebo pod nějaký kryt (vhodná je třeba i uříznutá PET láhev. Před výsadbou je dobré řezy ošetřit stimulátorem růstu, podporujícím zakořeňování. Ujmuté řízky musíme před zimou ukrýt na světlém, chladném, ale bezmrazém stanovišti.

Ještě snadnější než řízkování je hřížení. Stačí totiž ohnout pružný výhon k zemi, lehce naříznout a poraněné místo zapustit do substrátu. Samozřejmě jej musíme zajistit před uvolněním (kolík, kámen, dát, …). Použitý substrát by měl být bohatý na humus, nejlepší je proto dobře vyzrálý kompost, který ještě na závěr zakryjeme mulčí. Místa hřížení je třeba stále zalévat, nikdy by neměla vyschnout. 

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com