Energetický štítek, označující spotřebu energie spotřebiče, jsme si navykli používat jako štít proti drahotě a zbytečnému utrácení. Jenže k tomu, aby to opravdu fungovalo, je většinou třeba učinit i pár uživatelských kroků navíc.
Největší žrouti energie v domácnosti? Pokud tedy elektřinou neohříváte vodu a nevytápíte (což už je pomalu stejně šetrné, jako topit starými alby z filatelistické burzy), hladovými šampiony zůstávají spotřebiče. Lednička s mrazákem, automatická pračka a myčka. Zajímavost? Lednička&spol. ve skutečnosti zastupují 2., 3. a 4. místo. Úplně první je podle statistik spotřeby energií domácnosti televize. A to je v ní málokdy co k vidění.
Permutace tří faktorů
Doba a technika pokročily, takže dnes se už za standard kvality považuje vybavení spotřebičů nějakým úsporným režimem. Co vlastně tyhle různé eko-módy provozu dělají? Názorně si to jde vysvětlit na příkladu praček a myček nádobí. Podstatou jejich existence je ehm, čištění. A celé to funguje na tom, že po určitý čas se voda ohřátá na určitou teplotu stará o mytí/praní. Voda, čas, teplota. To jsou ty tři zásadní faktory, s nimiž se u eko-módů hýbe nejčastěji.
Voda ohřátá na vyšší teplotu většinou zkracuje čas čistícího procesu. Ale ohřev vody na mytí je energeticky náročný proces (sežere kolem 80-90 % provozní energie). V eko-módu se voda proto neohřívá na tak vysokou teplotu, a místo toho se nechá působit o něco déle. Ubereme na teplotě vody, prodloužíme dobu mytí, a tím šetříme energii (vezmeme si jen 35-60 % energie, než ve standardu).
Šetřit se samozřejmě dá i voda, eko-režim v pračce může být bez máchání a předpírek, stejně jako v myčce to může být bez sekundárního ostřiku tryskami. Jak moc je to skutečně „eko“? To do značné míry záleží třeba na tom, jak moc špinavé nádobí nebo oblečení čistíme. V eko-módu myčky se zamaštěné talíře nemusí k naší stoprocentní spokojenosti umýt.
Zvlášť, když použijeme nějaký k přírodě šetrný přípravek, detergent, který je současně šetrný i ke špíně. S pračkou je to podobné. Některé fleky prostě ve vlažné vodě nepustí. A proto je třeba spustit eko-mód praní a čištění znovu, což je v součtu méně ekologicky a ekonomicky úsporné, než kdybychom to zkusili hned napoprvé neúsporně s vodou ohřátou na maximum.
Přečtěte si také: Kdy naše pračka, myčka nebo sušička žere nejvíc energie?
Kdy je dobré nebýt eko?
Eko-režim v pračce a myčce je rozhodně sympatická záležitost, která ale nemá univerzální využití. Někdy prostě spěcháme a chceme mít hotovo brzy, jindy se potřebujeme zbavit odolných skvrn. A to jsou momenty, kdy se na „eko“ moc spoléhat nedá. S touhle provozní výjimkou, sice pomaleji, úsporné režimy fungují na jedničku.
Tedy, skoro na jedničku. Úspornější než eko-mód je třeba „praní za studena“ (obvykle vodou s teplotou kolem 30°C). To si žádá ještě méně energie, ale taky se nehodí k čištění všeho. Chytré domácí spotřebiče občas potřebují pomoc od svých aspoň trochu chytrých uživatelů, kteří rozhodnou, co bude lepší vlastně pro jaké praní, čištění a mytí. A to vlastně podchycuje celý jeden podstatný zádrhel.
Aby celá ta záležitost s úspornými režimy a eko-módy opravdu fungovala, a bezezbytku využila svůj potenciál, potřebuje – navzdory svému plně automatizovanému provozu – pomoc od lidí. Na to se nejvíc zapomíná. Není to totiž jen o tom, v jakém provozním nastavení to děláte, ale jak to děláte. Žádné praní nebo mytí nebude úsporné, pokud s ním zacílíte na poloprázdnou myčku nebo neplný buben pračky.
Dvě poloviční dávky prané v eko-režimu sežerou víc energie, než jedna plná v režimu neúsporném. Šikana úsporných spotřebičů tím ještě nekončí: chcete prát zažrané skvrny z oblečení v eko-režimu? Pak je třeba ještě před praním na ně aplikovat čistící látky (většinou nějaké gely, mýdla), aby se špína nahlodala a dobře vyprala i při nižších teplotách. Z pekáčů musíte předem odstranit ty připálené zbytky stěrkou… a tím ušetříte asi 25 litrů teplé vody. Bez vás to prostě fungovat nebude.
Aby to opravdu šetřilo
A ještě jeden detail, malá drobnost – aby si vaše domácí spotřebiče, zvláště pračky a myčky – opravdu rozuměly s provozem v eko-módu, budete k tomu potřebovat ty správné čisticí prostředky. Příkladem může být prací prášek nebo aviváž, které nebudou při nižších teplotách vody fungovat. K praní v eko-módu (nebo za studena) jsou k dostání většinou trochu jiné přípravky. To samé platí u myček, kde se ne vždy univerzální čistící tablety ve vodě o 40°C rozloží.
Vždy je třeba zvážit, jestli je pro vás předpona „eko“ spíše o ekonomii, nebo ekologii. Říká se, že čas jsou peníze a některé „ekologické“ prací prostředky vám neušetří ani jedno. K životnímu prostředí šetrné čisticí prostředky totiž umí být i velmi nelevné. Pokud se tedy nechcete vrátit k neckám a valše, používejte úsporné režimy správně, s rozumem.
Zdroj: Currys.co.uk
