Bydlení v centru města, dva balkony a výhled do parku? To zní kouzelně. Ale že má tenhle zázrak profil jednopokojové garsonky, to už realitní makléř nezmíní. Co se s takovým bydlením dá dělat?
O tom, že Praça da República, tedy Náměstí Republiky, patří k nejhezčím kouskům z celého Sao Paula, se nemá cenu s Brazilci přít. Tato metropole, jež ve svých širších předměstích nese dohromady přes 22 milionů obyvatel a je čtvrtým nejlidnatějším městem světa, kriticky zápasí s nedostatkem zeleně, a ono památkově chráněné náměstíčko, vtlačené mezi výškové budovy, je skutečně plné vegetace. To, že tu budete bydlet v apartmánu s výhledem na rostlé stromy, by se tedy dalo klasifikovat jako významné plus.
Hezké, ale poněkud malé
Jenže ani takové výrazné lokální pozitivum nedokáže zastřít, že rohový byt s výhledem na Praça da República je zastoupen jen necelými 50 metry čtverečními stísněné užitné plochy, a je ve tvarů své místnosti/místností velmi nepříhodně prostorově disponován. Přesně v takovém bytě se museli pustit architekti ze studia SuperLimao do práce, aby na přání klienta, mladého muže, celkově zvýšili komfort obyvatelnosti. Cíl jejich snahy? Zařídit a upravit bydlení v malém formátu tak, aby se ze slavného náměstí vizuálně stala „zahrada“ celého bytu.
Architekti přitom vedli tuhle zakázku v patrnosti jako tzv. retrofit. Tedy než přestavbu, renovaci či rekonstrukci spíše jako dovybavení. V rámci profilu místnosti toho totiž moc vymýšlet a měnit nešlo. Proto se pokusili proměnit uspořádání bytu tak, aby lépe vyhovoval uživatelskému programu a přirozenějšímu členění. I když to občas trochu drhne. Už to, že dovnitř bytu vstupujete dveřmi vedoucími přímo kolem kuchyně a ledničky, cosi o stísněnosti prostoru vypovídá.
Trik jak šetřit místem? Zkuste to bez skříní!
Na druhé straně, zužitkovat koridor vstupní chodby jako kuchyňský kout znamenalo „ušetřit“ místo pro sympaticky laděný obývací pokoj s gaučem a televizí. Současně je to pokoj, který je i pracovnou. V obou případech pak tato místnost těží z celostěného otevření na terasu balkonu, jež ústí do onoho fenomenálního parku na náměstí. Architekti zabojovali o úložný prostor, který se rozhodli netísnit ve formě skříní ke stěnám, a místo toho podél zdí vykreslili dvě linie podlouhlých polic (ty ve stropní výšce obkružují celý byt).
Nehluboká šatní skříň se tu přeci jen nachází, a jako na míru vytvořený kousek vytváří formální předěl mezi obývacím pokojem a ložnicí. Jež má, svým minimálním proporcím navzdory, opět fantastický výhled do zeleně. Kolem vsazené šatní skříně se pak dá poněkud „natěsno“ projít k druhému balkonu, případně do malo-formátové koupelny se sprchovým koutem a toaletou. Ano, obývací pokoj působí kontrastně prostorněji v porovnání s ložnicí, která je v podstatě postelí od stěny ke stěně. I tak to ale nevypadá vůbec špatně.
Neutrální barvy a dostatek světla
Laděný bytu je vedeno v neutrálních barvách a materiálu, který k sobě „neváže světlo“. Díky tomu je místnost/místnosti poměrně světlé, získávající maximum z venkovního prostředí. Další výhodou je možnost křížového provětrávání, což je něco, co v tropicky horkém brazilském létu (a metropoli) oceníte. Přiznaný beton stěn a ocelové prvky (včetně závěsných konzolí nesoucí osvětlení) pak dodávají bytu moderně-industriální charakter, který podtrhují dekorativní předměty vztažené k osobě majitele.
Nedá se říct, že by tenhle retrofit představoval zásadní vítězství. Byt po něm nenarostl. Ale díky úpravě a dovybavení interiéru se přiblížil vítězství asi nejblíže, jak jen mohl.
Materiály: SuperLimao Studio
Foto-kredit: Escanhuela Photo
