Jak zateplit obvodové stěny domu z interiéru

Výhody a nevýhody zateplení z interiéru

Z interiérové strany není třeba zateplovat všechny stěny domu. Na druhou stranu je však zcela nemožné odstranit všechny tepelné mosty, respektive vznikají v konkrétních místech „mohutné“ tepelné mosty – například v místech napojení příček na obvodové nosné zdivo a v místech napojení stropů (je ale možné zateplit stropy a podlahy, čímž se část problémů odstraní, nebo použít klínové desky o tloušťce 50 až 0 mm).

Při zateplení zevnitř je povrch zateplených stěn výrazně studenější a hrozí pak riziko vzniku plísní. Proto se jako tepelný izolant používá nejčastěji minerální vata, která propouští vlhkost. Naopak je nevhodný polystyren, který vlhkost nepropustí a plísně se tak začnou tvořit pod tepelnou izolací na nosných stěnách. Určitě se také musíme vyhnout použití parotěsné zábrany. Zateplením zevnitř se snižuje schopnost stěn akumulovat teplo. Vnější nosná konstrukce domu je přitom nadále vystavena mrazu.

Při vnitřním zateplování je navíc třeba omezit užívání bytu při provádění prací. Problém nastává s osazením topných těles, zásuvkami a vypínači, nosiči záclon. Po zateplení se navíc sníží podlahová plocha místností, i když nepatrně. Čili ideální řešení to skutečně není, jsou však nabízeny komplexní zateplovací systémy právě pro použití v interiéru včetně doporučených pracovních postupů. Velmi lákavá možnost provádění tohoto zateplení svépomocí a pouze v problémových místnostech na problémových stěnách (není třeba systematicky a bezchybně obalit celý dům), opak je však pravdou. Právě vnitřní zateplení by měl navrhnout odborník z oboru tepelné ochrany budov a realizaci by měla provádět odborná firma. Pokud se ale přece jen rozhodnete pro rychlé a třeba jen dočasné řešení vnitřního zateplení nejproblematičtějších stěn domu, přinášíme vám několik rad.

Jak zateplit obvodové stěny domu z interiéru

1. Nejprve je třeba připravit pracovní prostor. Samotné aplikaci izolantu a jeho povrchovým úpravám však musí předcházet odborné práce řemeslníků. Právě na obvodových nosných stěnách bývají pod okny umístěna topná tělesa. Stejně tak je třeba předem počítat s budoucím zakrytím zásuvek a vypínačů. Proto přizveme topenáře a elektrikáře, aby tyto problémy vyřešili. Topná tělesa je třeba odmontovat a musí být připraveny rozvody topné vody tak, aby bylo radiátory později možné připojit znova. Stávající zásuvky a vypínače bude nejvhodnější přesunout na přilehlé stěny.
   
2. Tepelný izolant se lepí na vyrovnanou omítku zbavenou vápenných nátěrů. Proto je třeba stěny pořádně navlhčit a použít špachtli. Po sloupání vrstev nátěru vyrovnáme povrch omítky. Pokud je původní zdivo zasolené, je třeba nejprve aplikovat prodyšnou cementovou izolační stěrku proti solím, jinak též „sanační směs.“ Jinak by krystalizace uvnitř subtilních maltových kanálků vedla k jejich zaslepení a lokální degradaci souvrství. Izolační systém by prostě přestal být v konkrétních místech nasákavý.
3. Jako tepelná izolace se pro vnitřní zateplení nejlépe osvědčila paroproustná minerální vata. Pořizujeme desky minerální vaty odpovídající tloušťky a lepíme je na stěnu a ostění oken celoplošně vysoce nasákavou lepicí maltou. Dosáhneme tak nasákavé izolační skladby. Díky tomu se vlhkost bude roznášet až k vnitřnímu povrchu zateplení a na líci se pak v příhodném okamžiku odpaří. Na vnitřní straně nosné stěny tak bude docházet pod zateplovacím systémem jen k částečné kondenzaci vodních par a ty se rozloží do stávajícího zdiva, prodyšné lepící malty a zateplovacích desek. Po zaschnutí lepící malty se minerální vata kotví k podkladu plastovými kotvami (pozor na případné rozvody sítí).
4. Pokud přece jen trváte na zeteplené stěně na elektroinstalacích a případně dalších sítích, musí být připraveny ještě před aplikací tepelného izolantu. Do izolačních desek pak vytvoříme odpovídající otvory a např. elektrikářské krabice kotvíme do desek polyuretanovým lepidlem, větší mezery lze vyplnit polyuretanovou pěnou.
5. Problém tepelných mostů se řeší na spojích nosných obvodových stěn se stropy a příčkami klínovými izolačními deskami s tloušťkou od 50 do 0 mm. Díky jejich nalepení na strop a sousední stěny budou tepelné mosty z větší části překonány.
6. Dalším problematickým místem jsou niky oken, respektive ostění. Sem jsou určeny speciální desky o menší tloušťce, nejčastěji 15 mm. Tyto desky nemusí být kapilárně aktivní. Prostor nik je totiž malý a množství transportované vlhkosti je zde nepatrné.
7. Hrany zateplovaných ploch musíme odizolovat a oddilatovat od všech okolních ploch jiného složení (příček, stropů, podlah). Předpokládá se zde rozdílný pohyb materiálu a proto použijeme izolační pěnové pásky.
8. Na povrch zateplovacích desek nanášíme silnou vrstvu (alespoň 10 mm) lehčené vnitřní omítky, kterou vyztužujeme síťovinou ze skelných vláken. Vrstva lehčené omítky bude schopna pohlcovat vysokou vzdušnou vlhkost a naopak ji do prostředí vydávat za příliš suchého vzduchu v interiéru.
9. Povrch nanesené omítky ošetříme nasákavým prodyšným štukem a po jeho zaschnutí běžným malířským nátěrem – výmalbou, opět prodyšnou. Nesmíme zapomenout, že je třeba zajistit odpařování vlhkosti v systému.
10. Až nakonec přivoláme řemeslníka, který zajistí osazení zateplených stěn pod okny původními či novými topnými tělesy.
11. A nezapomeňte, že k takto izolovaným plochám nesmíme těsně stavět nábytek. Problém s vlhkostí by nastal při značném pronikání vlhkosti z exteriéru dovnitř. Trvalý přísun vlhkosti by pak zvlhčoval přistavené kusy nábytku a ty by degradovaly.

Zdroj: www.remmers.cz

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com