Zaujmout a poutat pozornost, a přitom nenabízet vůni ani pestrobarevné květy? Dotvářet atmosféru a dominovat stinným a vlhkým koutům, ve kterých se ničemu jinému moc nedaří? Kapradiny nám dokazují, že to jde.
Trochu připomíná kadeřavý salát, ale k jídlu není. Chutná snad jen jelenům, a možná proto se sleziníkovité kapradině Phyllitis scolopendrium přezdívá česky jelení jazyk. Co tahle vytrvalá kráska s krátkým oddenkem a kožovitými listy umí? Zajímavá je pro nás tím, že snáší opravdu velkou vlhkost a stín. A navíc je mrazuvzdorná, a proto se hodí do trvalých kompozic. Ráda doprovází vodní prvky zahrad a umí zazářit i blízko skalek. Pokud si potrpíte na estetiku detailu, můžete si vybírat mezi jelením jazykem s hladkým okrajem (var. Undulata) anebo když se vám líbí ona zpeřenost a roztřepenost okrajů, tak var. Cristata.
Schopnost přečkat bez větších obtíží českou zimu proslavila i drobnolistý Asplenium trichomanes, tedy sleziník červený. Je velmi skromný a nenáročný na podmínky okolního prostředí, s chutí se přidrží skalní pukliny, může doprovázet cihlové zdi a vykukovat ze zavěšených květináčů. A platí u něj, že co je malé, je i milé. Sleziníku vyhovují lehce přistíněná stanoviště s dobře propustným sušším substrátem.
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) je u nás na návštěvě ze severních krajů (a to nemyslíme Liberecko). Doma je na Sibiři, ve Skandinávii a na Kavkaze. Proto mu zima středoevropského formátu přijde jako dovolená v termálních lázních, a výtečně se tu rozrůstá. tato kapradina je opravdu vysoká, a může dosahovat i na 1,5 metru výšky. Jako taková pak zcela dominuje stinným a vlhkým koutům v rozích zahrad. Na pěstování přitom není náročná, stačí jí jen vlhká a humózní půda. A příjemný bonus? Je jedlá a chutná!
V českém jazyce si své pojmenování teprve hledá, ale v zahraničí na Thelypteris decursive-pinnata vzpomínají jako na „bukovou kapradinu“. Často totiž doprovází prosvětlené lesní porosty, a kouzelná umí být i v parkové výsadbě. Tato kapradiníkovitá kapradina narůstá do výšky ve stejném poměru, jako do objemu, a obvykle nepřerůstá 60 centimetrů. Svědčí jí mírně kyselá a na živiny bohatá půda, polostín. Nikam nespěchá, je v růstu pomalá. Vyniká svou skromností i nebývalou ojíněnou krásou.
Kyselá, vlhká a propustná půda svědčí všem kapradím z čeledi Dryopteridaceae. Pohříchu si u nás většina zahradníků vzpomene jen na kapraď samec, která sice není špatná, ale s projevem svých kolegyň ze světa málokdy snese srovnání. Například s Dryopteris atrata, která je doma na ostrovech jihočínského moře. Kombinuje v sobě nenáročnost požadavků na stanoviště s maximální odolností vůči chladu, skromnost v nárocích na zálivku, a k tomu ještě snadné množení. A co ji činí mimořádnou? Černavé stonky, které dávají této kapradi velmi noblesní vyznění.
Jak by asi vypadala kapradina se stříbrošedou metalízou? Podívejte se na Athyrium niponicum, papratku japonskou, a hned máte jasno. Atypickou kovovou šedí přitom vyniká, ale ne s nějakou vulgární nápadností. Navíc jsou její stonky nafialovělé, což vytváří opravdu nezvyklou paletu barev. Je to prostě luxusní záležitost. A proto umí být trochu náročnější. Papratce vyhovují přistíněná stanoviště s vlhkými, humózními, lehčími půdami. Nemá ráda sucho a vápenaté půdy. Docení taky, když je kolem vyšší relativní vlhkost vzduchu a říká si o jarní sestřih.
Hledáte na svou zahradu kapradinu, která zase tolik jako kapradina nevypadá? Pokud byste preferovali spíš něco, co připomíná velký trs rukoly, může být kapraď samec var. Linearis Polydactyla přesně to pravé pro vás. Snese stín i polostín, ale přežije i na světlejších místech. Vyloženě nežízniví, vytváří zajímavý vizuální efekt, zdobí. Síla této kapradě není ani tak v dominanci, jako v nenápadném doprovázení jiných rostlin, kterým tvoří podklad. Ale pokud budete chtít, nabude i metrové velikosti.
Osladič je klasikou, na kterou v lese vcelku běžně narazíte. A právě v tom, že dotváří stylový dojem lesa a divočiny, je síla osladičů. Konkrétně osladič obecný ale zaujme ještě dvěma přidruženými efekty. Zjara se přihlásí sytě-svěže zelenou barvou listoví, která na zahradě zazáří jako drahý kámen. A další? Tím jsou kudrlinky tzv. circinátní vernace, tedy to, jak jsou výběžky rostliny spirálovitě zatočené. Osladiče se tak chrání před nadbytečným odparem vody z listové plochy. Lístky samotné pak překvapí tím, že nejsou trhané, ale hladké.
Přirovnávat rostlinu k explozi? Zní to zvláštně, ale kapraď rezavá (Dryopteris affinis) skutečně trochu takový zelený výbuch zamrzlý v čase připomíná. Divoce se větví na všechny strany, výmladky má sytě zelené a starší listy tmavnou. Vypadá to nádherně. Kapradi se daří ve vlhké a kyselé půdě. Potřebuje polostín nebo stín. Tento druh snáší víc slunce a větru než jiné druhy. Můžete ji zužitkovat v kombinacích s jinými druhy, případně ji využít jako rostlinu, pokrývající podrost v souvislejších plochách. Pro nažloutlé stonky se jí někdy přezdívá goldenscaled, zlatošupinatá.
Netík (Adiantum pedatum) patří mezi nejjemnější a na pohled nejkřehčí druhy kapradin. Vypadá, že se na něj stačí jen škaredě podívat, a vyplašíte jej ze zahrady pryč. Opak je ale pravdou, a tato kapradina snese hodně. Potřebuje jen polostín a vlhčí půdy, aby se stal „držákem“ ve svém koutu. Nepřerůstá výškou 40 centimetrů, takže se hodí spíš na dolaďování atmosféry, než na to, aby jí přímo udával tón.
Je to exemplář, který zaujme naprosto vším. Už jen jeho jméno totiž vyvolává dojem záhady. Osmunda regalis, neboli podezřeň královská, je prostě fenomén. Ano, má typický výzor lesní kapradiny, ale ta výška! Dorůstá až 1,8 metru, takže vám připomene druhohory. Je to naprosto strhující solitér, který v sezóně příjemně překvapí nenáročností péče. Jakmile doroste alespoň metru, postará se sama o sebe skoro za všech okolností. Skoro? Ano, se zimou má trochu problémy, a dlouhý mráz jí nedělá dobře. Proto je třeba ji na podzim vyvázat a ideálně něčím zakrýt, aby mohla růst do tajuplné krásy i příští rok.
Je v tom i kus skromnosti, že se rostlinám Polystichum munitum neříká jinak, než jen „kapradina“. Je taky fakt, že svým vzhledem ztělesňují všechno, co se od kapradin tak nějak očekává. Na druhé straně se životní styl téhle severoamerické krásky dost odlišuje. Má ráda půdy úživné, bohaté na dostatek živin a humusu, které jsou dostatečně vlhké. A když je vlhka dostatek, nemá problém s růstem i v podmínkách horkého klimatu. Je jí dobře na kanadském severu i v tropech Mexika. Je stálezelená a stále-krásná.
Když od jedné kapradiny čekáte něco víc? Pak je dobré sáhnout po žebrovnici různolisté. Jak to? Vyznačuje se dimorfismem listů: neplodné listy jsou převislé až přiléhající k zemi. Ty většinou přezimují do dalšího roku. A plodné? Ty rostou vzpřímeně, jsou dlouze řapíkaté. Blechnum spicant je doma i v našich lesích, ale prostředí zahrad prospívá spíše kusům ze zahradnictví. Jinak má ráda půdy kyselé (docení blízkost jehličnatých stromů), vzdušný substrát, spoustu vody přes vegetační sezónu. Je to vděčný a nepříliš náročný chovanec.
Rádi byste pořádnou exotiku? Vsaďte na Austrálii a její Cyathea cooperi. Stromovou kapradinu, která může při troše štěstí dorůstat výšky 4-5 metrů. Buďte ale předem dobře připraveni na to, že za tuhle nevšední krásu si víc než připlatíte, a budete ji muset střežit jako oko v hlavě. Je skutečně citlivá, a mimo skleník se přes rok venku moc neohřeje.
Chtěli byste svou zahradu obohatit kouskem kapradiny, který vaši sousedé ještě nikdy neviděli? Pak možná právě na vás čeká Dicksonia antarctica. Mrazu odolná stromová kapradina z Tasmánie. I téhle princezně ale bude třeba ve všem vyhovět: má ráda slunce, ale nikoliv přímý osvit. S chladem si poradí, ale nesmí trvat dlouho anebo být příliš intenzivní. Potřebuje vlhkost i dobře prohnojenou půdu. Obecně pak preferuje spíše stabilní klima, což z ní dělá spíš adepta na celoroční pobyt ve skleníku.
Raději něco méně divokého? Radost umí udělat i kyvor lékařský (Ceterach officinarum). U nás je přísně chráněný, ale zakoupený z květinářství udělá parádu ve štěrbinách a puklinách skal. Proto obvykle doplňuje kompozici skalek situovaných do stinných a vlhkých míst, kde vytváří splývavě převislý efekt. Je drobný, šedo-zelený, hezký. Kyselé prostředí mu nesvědčí, dává přednost bazickým půdám.
Nedá se říct, že by zrovna zavřitec citlivý (Onoclea sensibilis) byl věrný svému jménu. Citlivý totiž moc není, a když mu vytvoříte příhodné podmínky, patří ke kapradinám, které můžete pěstovat i na slunci. Ne tedy vyloženě na letním úpalu, ale i v otevřených pozicích. Pokud má půdu dostatečně provzdušněnou, s dobrou drenáží a nechybí mu pravidelná závlaha, nestěžuje si na nic.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
