Jako “Husákovo(y) děti“ jsme vlastně (tedy myslím alespoň většina z nás) vůbec netušili, proč chodíme 7.11. na lampionový průvod. Vzdělanější z učitelů ale určitě věděli, ostatně z dnešního pohledu jsou povinné školní akce tohoto typu jaksi podezřelé. Ti učitelé si však mohli myslet ledaco. Jedni určitě bezvýhradně věřili straně a šli na průvod podpořit vítězství socialismu, které bylo v roce 1917 zahájeno výstřelem z Aurory, jiní mohli klidně jít natruc a v duchu vlastně slavit zcela jiný svátek. I když to navenek vypadalo, že prostě jen poslechli, případně bezvýhradně souhlasí s diktátem doby a vlády. S lampionovými průvody je totiž jistá svízel, kterou je dobré znát. Třeba už jen proto, kdyby se vás někdo zeptal.
“Drobný zádrhel“ v datu 7.11.
Jedno je nad slunce jasné, lampion se zapálenou svíčkou, který tak zazáří ve tmě, je krásnou a vkusnou dekorací, kterou lze symbolicky slavit ledaco. Třeba i své narozeniny či svatbu. Zarazilo mě však, že při jednom lampionovém průvodu 7.11. zřejmě málokdo z davu nesoucího rozžaté nádhery vůbec věděl, co může lampionový průvod na 7.11. znamenat.
U nás totiž mají lampionové průvody více souvislostí a to právě i historických. Tradice začíná v 19. století, kdy se u nás konaly průvody pochodňové, lampionové i smíšené. A jejich účel býval různý stejně jako datum. Za první republiky se pak lampionový průvod konal pravidelně k 28. říjnu, nejčastěji v předvečer svátku, někdy však i následující den. Obecně však šlo i o oslavu vrcholného podzimu. Do toho pak vstoupil o dosti později socialismus, kdy byl podzimní lampionový průvod povinný pro žáky především základních škol. Konal se hlavně 7. listopadu, což bylo výročí VŘSR. Často tento průvod mířil k místnímu památníku padlých rudoarmějců a organizovala jej místní pionýrská organizace. Ještě v 60. letech 20. století býval tento průvod doprovázen ve finále i velkým ohňostrojem. Tedy hlavně ve větších městech. Z 80. let 20. století si však pamatuji průvody komornější, bez povinných pionýrských uniforem a bez konečné zastávky u pomníku padlých rudoarmějců. Tedy alespoň v Českých Budějovicích. Mohu se však i mýlit, prostě jsme jen nemuseli dojít až k cíli. Průvod jsme pak obvykle někde potají zakončili pálením lampionů bez dozoru dospělých a cestou domů hromadným zvoněním na zvonky domů, které jsme míjeli.
Po listopadu 1989, respektive od roku 1990, byly lampionové průvody přesměrovány na 28.10. (Den vzniku samostatného československého státu), 31.10. (Halloween), 11.11. (průvod svatomartinský, v sousedním Německu říkají Martinssingen), 17.11. (Den boje za svobodu a demokracii) a 1. května večer v den pálení čarodějnic, kdy je průvodem vítáno jaro. Proč se někde opět začal podzimní lampionový průvod konat 7.11., je mi záhadou. Možná jde jen o pouhou vzpomínku organizátorů na své dětství, možná jde o víc. Blíže jsem ale po původu myšlenky nepátral. Ostatně i věkem starší oslovení, než jsem já, o souvislosti s vypuknutím VŘSR výstřelem z Aurory vůbec netušili. Zřejmě prostě chtěli něco udělat a souvislosti je ani nenapadly.
Co je lampion
Lampion je jednoduše řečeno papírová svítící ozdoba. Tradičně je v lampionu svítidlem vosková svíčka, prodávají se však i bezpečnější lampiony elektrické na tužkové baterie. A skutečně je nejjednodušším typem lampionu jakýsi papírový vak se svíčkou uvnitř. Papír chrání svíčku zdola a ze stran před větrem, proto svíčka nezhasíná. A kdyby zhasla, snadno se znova rozsvítí, zapálí. Složitější typy lampionů jsou skládací s kovovým či třeba bambusovým rámem pokrytým tuhým, ale přesto dosti průsvitným papírem.
Oblíbené jsou též ve světě lampiony na principu malých horkovzdušných balónů, kdy je vzduch zahříván svíčkou, případně malým hořáčkem. Zahřívaný vzduch lampion nadlehčuje a ten vzlétne. Říká se mu lampion štěstí a pozor, jeho neuvážené vypuštění je velmi nebezpečné. Lampiony štěstí jsou tradiční v Číně a Japonsku a čínských i japonských enklávách po celém světě. V Japonsku jim říkají čóčin. Dalším zajímavým zvykem jsou lampionové lodičky, vkládání svíček do řady malých papírových pytlíků (hispánské komunity) a červené lampiony upozorňující na nevěstince.
Lampionové průvody, zvyky a tradice světa, především pak ty čínské
Lampionové průvody, při kterých nosí jejich účastníci lampiony, svíčky a jiná světelná zařízení, se konají na celém světě. Příležitosti bývají různé a nejčastěji jsou náboženské, případně jde o manifesty konkrétního vzpomínkového charakteru. Zcela samostatnou kapitolou je v souvislosti s lampiony Čína, kde je lampion symbolem plodnosti, oproti tomu pro buddhisty představuje rozsvícená lampa (jakákoli včetně lampionu) symbol osvícení a poznání.
Například ve starých vietnamských hrobech byla nalezena lampa ve tvaru stromu a jiná pak ve tvaru klečícího muže. Věk těchto lamp byl odhadnut na 2000 let. Lampiony jsou tradičně ukazateli pro duše zemřelých i očekávané hosty. Slavné jsou lampionové slavnosti konané 15. dne prvního čínského měsíce, což je zároveň konec novoroční slavnosti. Duše předků, které přišly o svátcích na návštěvu, jsou opět odváděny na onen svět. Lampiony z papíru a proutí visí v Číně ten den doslova všude.
Večer 7. dne 7. měsíce, kterému se říká Noc dvojité sedmičky, je pak v některých čínských provinciích takzvanou druhou lampionovou slavností. Jde o to, že v prvních dvou týdnech sedmého měsíce se na zem směly vrátit duše zemřelých, kteří již neměli žádné pozůstalé, případně zemřeli daleko od svých příbuzných. Tyto duše jsou hladové, jelikož nedostávaly od rodinných příslušníků žádné obětiny a musí proto bojovat s pokušením sníst obětiny jiným duším. Proto jsou i těmto duším předkládány obětní dary. Světlo lampionů je pak 15. dne opět odvádí do podsvětí. Podél cest se proto staví lampiony ve tvaru lotosu, případně se pouští olejové lampičky ze třtiny a papíru po vodě. Číňané věří, že když lodička klesne ke dnu, pomohla některé z bloudících duší najít správný směr. Tedy ten do podsvětí. Novoroční oslavy trvají 2 týdny a až po nich může opět nastat běžný život. Mládež se dokonce dříve snažila krást cizí lampiony, což symbolizovalo krádeže cizího štěstí. Kvůli těmto krádežím docházelo i k pouličním rvačkám. Ženy chodily pod lampiony, jelikož doufaly, že pak budou plodné.
O první slavnosti spolu dříve soutěžily rodiny o nejkrásnější lampiony, často šlo o dokonalá umělecká díla s vynikající mechanikou. Vznikaly třeba obrazy jdoucích koníků či tančících dětí. Učenci skládali lampionové básně, které psali na stěny svítilen. Šlo o to, zda budou kolemjdoucí básním rozumět. Lampiony byly též zdobeny blahopřejnými nápisy, náměty z čínských zpěvoher a mytologickými příběhy. Čínský papírový lampion se navíc kdysi stal prostředkem pro zapisování reklam a modliteb. Naděje a sny čínských buddhistů byly promítány ve světle papírových lampionů, které byly často zdobeny stylizovanými znaky.
Zdroj: Wikipedia.org
