Ředkvičky mají velmi krátké vegetační období, ne delší jak 40 dní, proto během srpna vyseté ředkvičky ještě stihnout do podzimu vyrůst. Srpnovým výsevům nahrává ještě jeden fakt, rána a noci jsou již v srpnu obvykle chladnější a den se znatelně zkracuje. A přestože jsou ředkvičky rostlinami dlouhého dne, nestihnou vyběhnout do květu.
Pokud byste vyseli ředkvičky na konci června, sklidíte v podstatě vytáhlé a kvetoucí kůly. Při přemíře tepla a světla a při dlouhém dni se rostliny vytahují, můžeme je zkusit hodně přistínit, přesto je ale lepší počkat si od jara na další výsev ředkviček do půlky až konce srpna, kdy budou mít podmínky pro svůj růst mnohem vhodnější. Parné a suché léto prostě není pro pěstování ředkviček vhodné.
Na jaře ředkvičky patří mezi první zeleninu ze zahrádek, stejně tak ale mohou být hodnotnou zeleninou podzimu. Nevyhovuje jim pouze léto a zima. Když si tento fakt uvědomíme, může se stát výsev ředkviček klidně až na sklonku srpna či v půlce září chutnou a zdravou tradicí. Poslem tělu prospěšných látek do chladnějších a sychravých podzimních dní.
Na podzim dodají čerstvé ředkvičky našemu tělu vitamin C, důležité antioxidanty (např. selen, který zbavuje tělo těžkých kovů), kyselinu listovou (důležitá pro zdravý vývoj plodu a růst narozených dětí) a hořčičné oleje, díky kterým mají ředkvičky štiplavou chuť. Hořčičné oleje zajišťují antibakteriální schopnosti ředkviček (likvidují škodlivé bakterie a plísně na lidských sliznicích).
Zásadní je vědět, jaké odrůdy máme vysít. A pro podzimní sklizeň volíme stejně jako pro tu jarní odrůdy rané, které jsou velmi odolné vůči nakvétání. Výsev přitom můžeme provádět od půlky srpna klidně až do půlky září. Semínka vyséváme do řádků vzdálených od sebe 10 až 15 cm. Jakmile mladé rostlinky vzejdou, je třeba řádky vyjednotit, aby od sebe byly jednotlivé rostlinky v řádce vzdálené 3 až 4 cm. Pomoci si též můžeme výsevem semínek smíšených s pískem, mnohá semínka tak ušetříme, jelikož jednocení nebude až tolik masivní.
Díky jednocení budou mít bulvičky okolo sebe dostatek prostoru pro svůj růst. Kromě výše zmíněného doporučení směsi s pískem pak také můžeme semínka důsledně vysít jedno po druhém na vzdálenost 3 až 4 cm od sebe, čímž se vyhneme jednocení. Ovšem ne všechna semena musí vzejít a pak nám na záhoně vzniknou větší mezery. Dobrou zprávou ale je, že klíčivost semínek ředkviček bývá vynikající. Pokud chcete dosáhnout postupného sklízení ředkviček, rozdělíme si záhon na několik částí (třeba právě řádků) a vyséváme v sedmi až deseti denních intervalech.
Ředkvičky jsou velmi náročné na vláhu, zaléváme proto vydatně a často počínaje již výsevem. Pozor však, v bahnité, přemokřené půdě, se ředkvičkám dařit nebude. Bulvičky budou praskat a hnít. Za nedostatku vody pak budou ředkvičky měkké a budou mít nepříjemně ostrou chuť. Nedostatek vláhy navíc podporuje nežádoucí vykvétání.
V závislosti na počasí můžeme první výsev začít postupně sklízet za 30 až 40 dní. Co se týká škůdců, můžeme ředkvičky preventivně zakrývat bílou netkanou textilií proti dřepčíkům a květilkám. Postupný výsev nám přitom umožní sklizně až do –6 °C.
Pro podzimní sklizně jsou vhodné například kultivary Tercia, Duo, Slavia, Kvinta, Primara F1, Kvintara F1 a Teko. Vesměs jde o odrůdy rané až polorané.
