Kapradiny patří do zahrad neodmyslitelně, protože každá (tedy většina) nabízí kouty, kde se vlastně mnohým rostlinám příliš nedaří, o to lépe zde však prosperují právě kapradiny. Kapradiny totiž báječně dotvoří stinné a vlhké kouty zahrady, kde se jim daří nejlépe.
Kapradiny sice netvoří krásné květy, které jsou typické pro většinu zahradních okrasných rostlin, letniček, trvalek, keřů i stromů, o to krásnější však mají listy. Různé tvary a struktury listů kapradin jsou skutečně velice krásné. Kapradinám se též daří pod vzrostlými listnatými stromy, na stinné straně zídky či plotu, severní straně domu, proti svahu či ve svahu apod. Hodí se však i do skalek, vedle větších, solitérních kamenů, ale pěkné jsou i vyrůstající z oblázků či štěrku, jímž protéká ke kořenům kapradin dostatek vody. Větší skupiny kapradin pak tvoří krásné zelené plochy, které brání rozrůstání plevelů.
Charakteristické jsou pro kapradiny nádherně profilované, mnohotvárné listy a škálou odstínů jejich barev. Jde o potomky pravěkých rostlin, které se rozmnožují výtrusy tvořícími se na spodní straně listů v takzvaných výtrusnicích. Proto také kapradiny nepotřebují ke svému rozmnožování květy. Kapradiny jsou původem rostliny lesní a jejich pěstování není nijak náročné. Potřebují ale určité podmínky, za kterých budou prosperovat. Především jde o stinnější stanoviště a také dostatek vláhy. Lze říci, že všechny druhy kapradin jsou náročné na vlhko a vyloženě nesnáší sucho. To již snesou raději více sluníčko, ale „nohy“ musí mít pěkně ve vlhké půdě. Pokud tedy nemáme v zahradě přemokřené, vlhké stanoviště, budou kapradiny vyžadovat pravidelnou a hojnou zálivku.
Půdu mají kapradiny rády kyselejší i zásaditější (záleží na druhu), s příměsí rašeliny i kompostu. Nemusí půdu písčitou, ale pěstovat je lze i v ní. Při výběru druhů kapradin musíme přihlédnout především k jejich nárokům na kyselost či zásaditost půdy, i když většina druhů preferuje půdu spíše kyselou.
Ohled též musíme brát na rozpínavost konkrétních druhů, některé se dovedou poměrně rychle rozrůst i do velké šířky, pokud mají k růstu dobré podmínky. Dokonce jsou prodávány vyloženě půdokryvné, kobercové druhy kapradin. Kapradiny obvykle bez potíží snesou tuzemské zimy a to i ve vyšších polohách a dokonce i v zimě si zachovávají pěkný vzhled, což je velmi příjemné. Před příchodem mrazů však vyžadují stejně jako jehličnany dostatečnou závlahu. Prostě mokrý podzim je před zimou požehnáním nejen pro les, ale i zahradu. A pokud v zimě nemrzne, je třeba kapradiny zalévat též, ovšem záleží i na sněhových srážkách a tání. Největší nároky na zálivku mají v zimě kapradiny po holomrazech. I mezi kapradinami jsou však druhy choulostivé především na jarní mrazíky, například netík a jeho čerstvě rašící lístky.
Druhy kapradin v zahradě
Kapraď samec (Dryopteris filix–mas) je nejznámější kapradinou, pro kterou je typický spirálovitě stočený tvar mladých listů (tzv. biskupská berla). Kapraď samec je typickým zástupcem českých lesů, doroste výšky až jeden a půl metru, vyloženě vyžaduje polostín a nebo úplný stín a za dobrých podmínek se stane obrovským solitérem. Výborně vypadá pod vzrostlým stromem či v kombinaci s jehličnatými keři a též rododendrony. Kapraď samec je univerzální rostlinou, která není náročná na kyselost ani zásaditost půdy.
Netík znožený (Adiantum pedatum) a netík půvabný (Adiantum venustum) patří mezi méně nápadné kapradiny menšího vzrůstu. Nekladou si vysoké nároky, pokud jim poskytneme polostín a vlhké stanoviště. Netík půvabný se navíc dokáže rozrůst hodně do široka.
Podezřeň královská (Osmunda regalis) již z volné přírody zmizela (v ČR rostla hlavně v Krušných a Lužických horách), v zahradnictvích se však prodává. A právě tento druh vyloženě vyžaduje velmi kyselou půdu, tedy lesní hrabanku a rašelinu, jinak nebude prospívat.
Jelení jazyk (Phyllitis scolopendrium) a onoklea (Onoclea sensibilis) naopak vyžadují půdu zásaditou. Jelení jazyk je nižší kapradina se širokými listy rostoucími do výšky až 60 cm. Jde o výraznou kapradinu, která více připomíná některé rostliny z tropů. Typická je výtrusnicovými kupkami dozrávajícími na listech od července až do října. V přírodě ji najdeme u skal, lesních potoků, jeskyní. Proto je v zahradách ideální jako lem zahradních jezírek a tůní, kde bude mít i dostatek vlhkosti.
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) vyžaduje dostatek prostoru pro své rozrůstání. I v tomto případě jde o typickou kapradinu českých lesů, listnatých i jehličnatých.
Kyvor lékařský (Ceterach officinarum) se pro změnu hodí na stinnné skalky, k zídkám, stěnám, plotům, v přírodě totiž roste ve štěrbinách skal.
Sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) je též vhodný na stinné skalky, je však nesnášenlivý s jinými rostlinami v sousedství. Pokud se pro něj tedy rozhodnete, nechte okolo něj dostatek místa.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
