Komu pomůže případné zrušení státního příspěvku stavebního spoření a má vůbec smysl?

Bylo vlastně jen otázkou času, kdy politici budou chtít sáhnout po státním příspěvku na stavební spoření se záměrem ulehčit státnímu rozpočtu. Jelikož je v ČR stavební spoření oblíbený a tradiční spořicí produkt, výše státní podpory se každoročně pohybuje na částce okolo 4,2 miliard korun. Státní podpora stavebního spoření má samozřejmě podporovatele i odpůrce. Odpůrci přitom argumentují, že máme ve srovnání s našimi sousedními státy nejvyšší míru podpory. A vlastně to není vůbec poprvé, kdy se o zrušení příspěvku na stavební spoření uvažuje. Ostatně když se dvakrát v historii státní podpora snižovala, uvažovalo se o jejím zrušení také. Faktem ale je, že se ani odborníci neshodnou na jednoznačné odpovědi, zda státní podporu zrušit či ne. Spíše to však opět zavání pokusem o její další snížení.

• Státní kasa by ušetřila nemalé finance z rozpočtu a snížila tak zadlužování státu.
• Nenaplnění samotné podstaty stavebního spoření, jelikož původní myšlenka ukládání peněz na budoucí pořízení nebo rekonstrukci nemovitosti není dnes ve smlouvách nijak ukotvena a státní podpora pak může být využita na cokoli. Třeba na dovolenou či automobil.
• Vzhledem k současným cenám na realitním trhu není možné naspořit na pořízení nemovitosti formou stavebního spoření. Lze jej pouze využít jako základ pro hypotéku, vzhledem k vysokým hypotečním sazbám však i tato výhoda mizí. Stavební spoření je tedy jen spořicím produktem podporovaným státem bez dalšího přesahu.
• Příspěvek dotují všichni daňový poplatníci, tedy i ti, kteří nemají se žádnou stavební spořitelnou uzavřenu smlouvu.
• Nemalá část z celkové částky státní podpory jde na poplatky a administrativu spojenou se stavebním spořením. A to je neefektivní.

• Stavební spoření bez státní podpory ztratí pro mnoho lidí smysl, jelikož získané úroky z naspořených peněz nepokryjí poplatky ani inflaci.
• Stavební spoření je tradiční, funkční a stabilní finanční produkt, který se Češi naučili používat. Naučili se jeho prostřednictvím spořit. Od roku 1993 můžeme hovořit již o několikáté generaci spořitelů. Často totiž rodiče a prarodiče zakládají stavební spoření svým dětem a vnoučatům. Například když se narodí. Navíc spoří i sami pro své vlastní potřeby.
• Pro mnoho lidí je stavební spoření produktem zaručujícím garantovaný výnos a ochranu před finanční ztrátou.
• Zrušení příspěvku na stavební spoření je určitě nepříjemné politické rozhodnutí a určitě by nebylo možné zrušení státní podpory uplatnit na již běžící smlouvy. Pak by ale byli znevýhodnění noví spořitelé oproti těm stávajícím, na což by zřejmě spořitelé reagovali enormním nárůstem nových smluv ještě za stávajících podmínek. Plánovaná vládní úspora by se tak naplno promítla do státního rozpočtu nejdříve za 5 až 6 let, což je až další volební období. Navíc by mohlo dojít ke zvýšení tlaku na růst inflace.
• Státní podpora není velkou zátěží pro státní rozpočet, jelikož se výdaj za příspěvek vrátí státu v daních za stavební práce a materiály násobně.

Stavební spoření je také o šanci získat úvěr ze stavebního spoření. A právě poskytované úvěry by mohly udržet tento finanční produkt nad vodou. Proč? Protože si při podpisu smlouvy o stavebním spoření zároveň fixujeme úrokovou sazbu pro úvěr ze stavebního spoření. A ta zůstane platná bez ohledu na to, co se na trhu děje. Při současných vysokých úrokových sazbách hypoték tedy může jít například o vhodné financování rekonstrukce. Úvěr ze stavebního spoření navíc mohou získat i lidé, kteří nedosáhnou na hypotéku. Třeba kvůli již příliš vysokému věku. Samozřejmě ale záleží na konkrétních zněních konkrétních smluv.

V současné velice nejisté době vysoké inflace a drahoty by nebylo příliš rozumné zasahovat radikálně do oblíbeného produktu, který lidé vnímají jako jistotu. Naruší to důvěru lidí v současné politické vedení. Zároveň by se takový krok mohl stát rozbuškou pro ještě větší nespokojenost ve společnosti. Efektivnějším řešením by byla modernizace stavebního spoření, aby zůstalo lákavým produktem i pro nastupující generaci, která je finančně gramotnější než ty předchozí. Produkt by se pro tyto mladé měl stát atraktivnějším, lákavějším, pružnějším. Je též na zváženou, zda nejenže ve smlouvách opět zakotvit účel spoření (nejen u případného pozdějšího úvěru), ale možnosti využití rozšířit. Třeba pro ekologická řešení úspor energií. Tepelné čerpadlo, fotovoltaiku apod.

Zrušení státního příspěvku u stavebního spoření je nyní pouze ve fázi návrhu a navíc vůbec není jisté, zda by takový záměr nakonec prošel legislativou. Okamžitý a nekompromisní, razantní zásah do takového produktu by byl možný pouze v diktatuře. Pokud by ale měla být státní podpora stavebního spoření zrušena, produkt jménem stavební spoření nezanikne, tedy ne hned. A také samotný proces zrušení státní podpory a jeho očekávaný efekt by měly dlouhodobý charakter. Zatím to spíše vypadá jako argumentace pro média a lid, že se hledají řešení, kde a jak ušetřit.

S účinností od 1. ledna 2004 byla snížena státní podpora stavebního spoření na 15 % z ročně uspořené částky, nejvýše pak mohli střadatelé za rok získat 3000 Kč. Byla také zavedena možnost čerpat státní podporu na více smluv současně, vázací lhůta byla prodloužena na 6 let. Tyto změny se však dotkly pouze nových smluv uzavřených od 1. 1. 2004. Dříve nasmlouvané podmínky platily nadále, tedy na dříve uzavřené smlouvy byla i nadále čerpána státní podpora podle starších (výhodnějších) podmínek. Od 1. ledna 2011 pak byla po ekonomické krizi státní podpora snížena na 10 % z ročně uspořené částky, nejvýše pak mohli střadatelé získat 2000 Kč ročně. Tentokrát však nové (a nevýhodnější) podmínky platily pro všechny smlouvy bez ohledu na to, kdy byly uzavřeny.

Záloha státní podpory za daný rok byla přitom připsána na účet stavebního spoření až v následujícím roce. Tedy pro smlouvy uzavřené před 1. 1. 2011 byla státní podpora z roku 2010 připsána na účty až v roce 2011 podle tehdy platných pravidel. Záloha státní podpory za rok 2010 byla přitom v roce 2011 připsaná na účty ve dvou stejných částkách (první půlka v dubnu, druhá v květnu). Způsobila to neústavní změna zákona, konkrétně novely č. 348/2010 Sb., která zavedla 50% daň na státní podporu z roku 2010. To znamenalo faktické snížení státní podpory za rok 2010 na polovinu. Proto byla v dubnu 2011 na účty klientů stavebních spořitelen připsána pouze polovina státní podpory. Několik dnů poté však byla novela zrušena Ústavním soudem a Ministerstvo financí v následujícím měsíci vyplatilo zbývajících 50 % záloh státní podpory. Se stavebním spořením, respektive státní podporou stavebního spoření tedy politici již žonglovali několikrát. Opakovaně.

Obchodní výsledky stavebních spořitelen říkají, že bylo v roce 2022 uzavřeno o 10 % více nových smluv o stavebním spoření než před rokem. Přesné číslo je 572 210 a zahrnuje nově uzavřené smlouvy i navýšení cílových částek. Objem poskytnutých úvěrů oproti roku 2021 naopak klesl o 50 % na 56,7 mld. Kč. Dále stavební spořitelny uvedly, že počet nových smluv o stavebním spoření je z dlouhodobého pohledu velmi potěšující. Šlo prý o nejlepší výsledek od roku 2014.

Zdroj: stavebky.cz, mpo.cz, finex.cz, forbes.cz, seznam.zpravy.cz