Přikrmovat ptactvo, to není jako přisypávat drůbeži. Chce to začít včas, ne moc brzo ani moc pozdě, a hlavně vydržet až do jara. A jaká další doporučení je třeba vzít v potaz, aby vaše krmítko skutečně dělalo nejen radost, ale přinášelo i skutečný užitek?
Ideální doba pro zahájení přikrmování na krmítko je – skoro už tradičně – začátek listopadu. Začít dřív sice může znamenat, že si navnadíte ptactvo z okolí, ale bohužel i to, že díky předčasnému přikrmování opeřenci zleniví. A nebudou se snažit uživit na vlastní pěst, což je velká chyba. Už z principu je přikrmování o přilepšení, rozšíření nabídky dostupné potravy v pro ptáky nelehkém období. Ale nemá se stát jediným a výhradním zdrojem potravy v místě.
Problém s „návykem“ na výživné krmítko pak může ještě gradovat, když si přikrmování v půlce zimy rozmyslíte (anebo třeba, ze zdravotních důvodů, nebudete moci). Vaše vždy plné krmítko se totiž už jednou zapsalo do letové mapy opeřenců z okolí, a zůstane v ní. Zalétávat k němu budou pravidelně. A pokud začne být zničehonic najednou prázdné, budete je jen zbytečně vysilovat. Takže s krmítkem by si měli začít jen ti, co opravdu plánují vydržet až do finiše. Zhruba tak do března.
Čistota půl zdraví
Pravidelné přisypávání dobrot je vlastně tím menším dílkem práce. Krmítko je totiž třeba udržovat. Čistit, zbavovat zbytků nedojedené potravy, odstraňovat a omývat z něj trus, zbytky peří. Proč to? Krmítko je něco jako nádražní bufet. Pokud jej nebudete udržovat v čistotě, stane se velmi nehygienickým místem, kde bude každá zastávka na svačinu spojena s rizikem přenosu chorob, onemocnění.
Neudržované krmítko je jen rafinovaná past, lákající na jídlo zdarma, za které se platí infekcí. Jedno neudržované krmítko se může stát zdrojem parazitů, a doslova vyhubit opeřence v širokém okolí. Pokud nemáte v plánu krmítko pravidelně probrat a vyčistit, raději si jej ani nepořizujte. Prokázali byste tím ptactvu v zimě víc škody, než užitku. A na jaře by vás místo zpěvu vyvedených mláďat uvítalo jen ticho.
Pozorovat ptáky na krmítku je radost, odměna za vaši námahu. A současně je v tom i trocha hlubší odpovědnosti. Jednou za čas se prostě kouknout musíte, abyste věděli, jak moc dobře to celé funguje. Jen díky tomu tak můžete odhalit, že se vám ke krmítku stahují například rozčepýření zvonci, nakažení trichomonózou. A to je pro vás jasný signál, že i když vám krmítko dělá radost, musíte jej v zájmu veškerého ptactva odstranit. Nestačí jen sypat, musíte i koukat.
Jídla tak akorát
Občerstvení formou švédských stolů, restaurace s akcí Sněz-co-můžeš anebo závodka, kde se každý den podává jen jedna hotovka. Ano, nabídka potravy na krmítku může mít rozmanitý formát, ale pořád by mělo platit, že by měla být přizpůsobena aktuálnímu počasí. Znamená to, že když je hezké, teplé a nedeštivé - nemrazivé počasí, a okolí je bez sněhu, neměli byste to s krmením přehánět. Ať se taky ta ptačí drobotina trochu postará o sebe sama.
Když naopak udeří takový mráz, že na venkovním teploměru nemůžete najít rtuť, a cestu k poštovní schránce si musíte sněhem proházet lopatou, je třeba vzít ptactvo na milost. Dopřát mu vydatnou, snadno dostupnou a vysoce-kalorickou výživnou stravu. Tím, že uzpůsobíte objem, kvalitu/kvantitu krmení aktuální situaci, zabráníte tomu, že krmení bude jednou málo či moc, že budete mít hodně zbytků.
Za mrazu a sněhu můžete také dosypávat krmení několikrát za den - proč by taky ne, když jim chutná – jen se ale pokuste dodržet plus/mínus nějakou pravidelnost časového harmonogramu. Ptáci z okolí skutečně přelétají v rámci teritoria podle vlastního leteckého plánu, tak ať nelétají naprázdno.
Aby krmení neškodilo
Snažte se také o to, aby nabídka krmení byla pestrá a vyrovnaná. Samozřejmě, že na tučné drcené oříšky nalákáte ty nejzmlsanější druhy. Znamená to ale, že jiným vaše krmítko pomáhat snad nemá? Čím rozmanitější potravu v krmítku nabídneme, tím více druhů pak můžete každý den pozorovat.
Pokud chcete vidět kvalitu, musíte ji i nabízet. Krmení by tedy mělo být čerstvé. Nepřimrzlé, nerozšlapané, nezašpiněné, nerozmočené. To je jeden z důvodů, proč se hodí mít u klasického krmítka stříšku s přesahem: pomáhá to zajistit kvalitu a delší životnost nabízené potravy, než kdyby plavala v dešťové vodě a rozšlapaném sněhu.
Co se stane s kostkou másla, když ji necháte pár dní stát na sluníčku? Aniž bychom to rozmazávali, na chleba si ji pak nejspíš s chutí nenamažete (i když by to asi šlo snadno). A co se asi tak po pár dnech stane s lojovou koulí nebo v tuku zakomponovaných semíncích, když je vyvěsíte ptáčkům hezky na sluníčko? Jasně. Umístit tyhle pochutiny s tendencí k žluknutí je třeba do stínu, aby z nich nebyla břečka.
Zimní ptactvo má ke slepicím opravdu daleko, takže je nekrmíme zbytky z kuchyně. Co by mohlo plesnivět a rychle podléhat zkáze hnitím, to na krmítko prostě nepatří. Suchý rohlík by sice ozobávat mohly, ale táhne vlhkost. Takže místo drobečků strouhanky by připomínal spíš moučný průjem. A přesně ten by pak i dostali, a uhynuli.
Co na krmítko nepatří?
Určitě ptákům nenabízejte těstoviny, uzené masné výrobky, přepálený tuk, prosolené dobroty, kořeněné pochoutky. Ne že by si do toho neklovli – to oni docela rádi. Ale strávit něco takového už je nad jejich síly. Ptáci mají dost trablů s vlastním přežitím, takže jim život zažívacími obtížemi nekomplikujeme.
Pokud máte potřebu se podělit s ptactvem o něco z vlastních lidských zásob poživatin, zkuste nevařené ovesné vločky, syrové maso nakrájené/namleté na malinké kousky, strouhanou mrkev, tvaroh, nevařený/nepečený lůj, vařenou rýži. Myslete ale na to, že tyhle chuťovky rychle podléhají zkáze. Takže ráno vystavit, večer odstranit.
Co na krmítko vyloženě patří? Jídelní lístek je přepestrý. Použít můžete prakticky jakákoliv semena. Chybu neuděláte se slunečnicí, konopím, prosem, mákem, lněným semínkem, usušenými nepraženými dýňovými jádry, řepkou. Velmi oblíbená pro svou výživnost jsou jádra vlašských a lískových ořechů (lepší je podávat je drcená), a samozřejmě nejrůznější směsi tohohle všeho dohromady.
Zpestřit nabídku můžete například sesbíranými a nasušenými plody jeřabin, bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu či svídy, chmýří z bodláků. Některé druhy ptáků ocení i zavěšené ovocné křížaly. V uspořádání krmítka se samozřejmě meze fantazii nekladou.
Krmte ptáky, které v zahradě máte
Ne, takové, které zrovna chcete. Klasikou hostů českých krmítek jsou pěnkavy, vrabci a strnadi. Ti si pochutnávají na semenech obilovin. Často k vidění jsou i sýkorky, které zbožňují semínka slunečnice. Jenže co když se tihle frekventovaní hosté na vašem dvoře či zahradě nenachází, a kolem mlsně krouží jen kosi a drozdi? Těm se sýkorčím a vrabčím menu nezavděčíte. Pro ně uchystejte spíše sušené bobuloviny, jeřabiny, křížaly. Každý si žádá své. Rovná krmná plocha položená na zemi nabízí místo pro většinu strávníků, ale je riskantní. Pěnice preferují potravu zavěšenou do křovin, šoupálek a brhlík se nebojí prozkoumávat kmen, datel vyhledává dobroty v dutinách.
Zdroj: BirdLife.cz
