Které invazivní dřeviny ohrožují naši přírodu? Zobrazit fotky zobrazit 12 fotek

V zahradách a parcích jsou stále častěji preferovány více cizokrajné okrasné dřeviny než původní druhy, ovšem výsledek pak může být tristní. Které z okrasných dřevin nejvíce zamořují naši přírodu počínaje příměstskými lesy, kam se invazivní druhy dostávají především z parků a konečně okraji lesů, které jsou napadány invazivními dřevinami z našich zahrad?

Všechny živé organismy můžeme z hlediska původnosti jejich výskytu na konkrétním území rozdělit do dvou základních skupin - na druhy původní čili autochtonní a druhy nepůvodní (cizokrajné) čili exotické. Mezi exotickými druhy pak tvoří zvláštní podskupinu takzvané druhy invazní. Z rostlinné říše „nedřevnaté“ mezi ně patří například bolševník (nejde o politický pojem). Na boj s bolševníkem v naší krajině jsou vynakládány ohromné sumy, ale zatím se zdá, že marně. To samé platí na březích řek, potoků a rybníků o netýkavce. Invazní druhy se po svém úmyslném vysazení nebo nechtěném zavlečení začínají velmi rychle a s ohromnou razancí šířit do okolí, načež dochází k vytlačování původních druhů organismů, některé mohou i zcela vyhynout.

Hlavním rysem exotických druhů dřevin, které vytlačují ty původní, je kromě invazivnosti i fakt, že nabízí například místnímu ptactvu mnohem méně potravy než původní druhy. Ovšem nejen ptactvu, ale i jiným živočichům. S rozšiřováním nepůvodních druhů je to v parcích celé Evropy prakticky stejné. Těžko rozeznáte, zda jste ve Finsku, Belgii, Německu, … Dominují například platany, duby červené, akáty, pajasany žláznaté, túje a sakury. Vlastně dochází k jakási exotické (nepůvodní) uniformitě (homogenizaci) parkových výsadeb, což je vůbec to nejhorší, co se mohlo původní krajině stát. Tato homogenizace se bohužel skutečně projevuje i na okolní volné přírodě. A nejinak je tomu i s našimi zahradami.

Co se týká ovlivnění populací živočichů, uveďme několik faktů: např. původní hloh obecný poskytuje potravu 32 druhům ptáků, nepůvodní hloh Lavalův jen třem druhům, dřišťál obecný poskytuje plody 19 druhům ptáků, nepůvodní dřišťál Thunbergerův však jen sedmi druhům a původní svída krvavá uživí 24 druhů ptáků, zatímco nepůvodní svída výběžkatá jen dva druhy. Nejen z těchto důvodů apelují odborníci na výsadbu původních druhů a zavedeny byly též sankce za šíření invazivních druhů. A levné to opravdu není. Představme si několik druhů dřevin, které způsobují naší krajině problémy: nejhoršími jsou trnovník akát, pajasan žláznatý a javorovec jasanolistý, mezi další nepříjemné invazivky patří křídlatky, škumpy, pavlovnie plstnatá, albízie, javor dlanitolistý, morušovník a hrušeň calleryova.

Zdroj: novinky.cz, 21stoleti.cz, sazenicka.cz, CESKESTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com

Bolševník, Autor: GerardM at nl.wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3256607
Bolševník, Autor: GerardM at nl.wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3256607

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) pochází ze Severní Ameriky a je u nás vůbec nejnebezpečnějším invazivním druhem, který je však nadále hojně vysazován. Rozšiřuje se u nás rychle především podél různých dopravních komunikací (silnic, železnic), ale i vodních toků a ploch. Rychle zarůstají i různé ladem ležící plochy na okrajích průmyslových areálů, stejně jako nevyužívanou zemědělskou půdu. V blízkosti dopravních komunikací a parkovišť jsou pak semena dopravními prostředky zavlékána do vzdáleností i mnoha desítek kilometrů. Akát navíc poutá do půdy vzdušný dusík, čili i po jeho vymýcení se původní druhy rostlin a živočichů vracejí zpět na lokalitu jen velmi pomalu. V lokalitách, kde se akát rozrostl, jsou jeho podrostem pouze kopřivy, vlaštovičníky a podobné nenáročné rumištní druhy, čímž akát vlastně vytváří na mezích rumiště a mění je z míst plných života na jakési monokultury. Vytlačené jsou původní byliny, na ně vázaný hmyz, bezobratlí a obratlovci.

Trnovník akát okupuje území
Trnovník akát okupuje území

Křídlatky (Reynoutria) jsou statné, vytrvalé, rychle se rozrůstající invazivní rostliny, které dorostou výšky okolo 2 metry a tvoří téměř neprostupné porosty. Tento druh zmiňujeme, přestože není dřevinou, nýbrž vytváří dřevnaté, duté stonky. V oblastech svého původu se křídlatky chovají zcela jinak, zatímco na místech sekundárního výskytu neskutečně škodí. Jsou zde silně invazivní a jsou považovány za jednoho z nejúpornějších agresorů. Dovedou na velkých plochách naprosto vytlačit veškeré původní rostliny. Křídlatky se u nás dnes likvidují mechanicky i chemicky a bohužel je nutné tyto rostliny likvidovat i vícekrát po sobě, natolik jsou odolné a životaschopné oddenky této rostliny. Křídlatka patří dokonce do seznamu stovky nejinvazivnějších rostlinných druhů světa! A pokud si ji vysadíte na své zahradě, čekejte vysokou pokutu.

Křídlatku (českou, sachalinskou, japonskou, …) dokonce vůbec nesmíme pěstovat, natož si z ní vytvořit oplocení pozemku a podobně. I křídlatka má sice své přednosti (vytahuje z půdy těžké kovy podobně jako konopí), ovšem její trsy půdu natolik zastíní, že pod křídlatkou prostě již nic neporoste. Křídlatky navíc vytvoří za jedno vegetační období ohromné množství biomasy, ta zůstane ležet na půdě, zetlí a vytvoří křídlatce bohatou zásobu humusu. Pokud dokonce objevíme lokalitu se značným výskytem křídlatky, měli bychom to nahlásit úřadům (např. odbor životního prostředí místně příslušného městského úřadu), které zajistí její likvidaci. Nejznámější z křídlatek je u nás křídlatka japonská (Reynoutria japonica).

Křídlatka japonská
Křídlatka japonská

Škumpa (Rhus) se rychle a agresivně šíří svými kořenovými výmladky do velké vzdálenosti (stejně jako bolševník). Kořeny škumpy přitom mají ohromnou sílu a prorostou dokonce i betonem. Škumpu proto škumpu nesmíme vysazovat u plotů, chodníků, cest, budov a bazénů. Prostor bychom navíc měli kořenům při výsadbě omezit plechovým či plastovým límcem do hloubky alespoň 80 cm. Pokud chceme škumpu zcela odstranit, je třeba vykopat všechny kořeny. Mladé rostliny ale stačí posekat sekačkou či křovinořezem. Navíc existuje i druh škumpy neinvazivní - škumpa vlasatá (Cotinus coggygria). A pozor, rozlišujeme škumpy prudce jedovaté, ale i léčivé a dokonce chutné.

Škumpa v přírodě
Škumpa v přírodě

Javorovec jasanolistý (Negundo aceroides), někdy nazývaný též javor jasanolistý (Acer negundo), pochází ze Severní Ameriky. Jedná se o rychle rostoucí, ale krátkověkou dřevinu (dožívá se zpravidla jen 60 až 100 let). Upřednostňuje svěží až vlhkou, kyprou půdu, daří se mu ale i v půdě bažinaté, přičemž je odolný mrazu i suchu, snese dobře kouř i prach ve městech. U nás je sice využíván jako strom parkový či jako okrasná dřevina v několika pestrolistých kultivarech, často však tvoří masivní nálety a má silnou a agresivní kořenovou i pařezovou výmladnost, kvůli které je považován za nebezpečný invazivní druh. Javorovec není vhodný jako alejový strom, jelikož netvoří rovný kmen.

Javor jasanolistý, autor: Agnieszka Kwiecień - Nova at pl.wikipedia – Na Commons přeneseno z pl.wikipedia., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=629554
Javor jasanolistý, autor: Agnieszka Kwiecień - Nova at pl.wikipedia – Na Commons přeneseno z pl.wikipedia., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=629554

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) pochází z Číny a v dospělosti a ve stáří patří ke vzhledově poměrně atraktivním stromům. Pajasany se vysazují všude, kde potřebujeme rychle narůstající zeleň. Jejich vysoká odolnost vůči nepříznivým podmínkám však výrazně přispěla k tomu, že se z nich stal invazivní druh. Celkově je známo přibližně 15 druhů pajasanů. Bývají využívány jako parkové solitérní dřeviny nebo na stavební dřevo. Dorůstat mohou až do 30 metrů a agresivně (invazivně) se chovají i ve své domovině. U nás je pajasan žláznatý plně mrazuvzdorný. Roste hlavně v městském prostředí a podél dopravních koridorů, na ruderalizovaných plochách, v železničních koridorech na nádražích a v okolí průmyslových objektů.

Pajasan žláznatý, autor: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=174698
Pajasan žláznatý, autor: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=174698

Albízie růžová (Albizia julibrissin) nabízí v létě krásný pohled na své nádherné růžové květy, které na podzim přeměňuje na zploštělé fazolové lusky. Hnědé a tmavě zelené listy přitahují všechny druhy opylovačů (včely, brouky, motýly). Albízie se snadno přizpůsobí plnému slunci i stínu, je tolerantní k suchu a prudce kvete bez narušení. Tento nenáročný strom sice vydrží cokoli, to z něj však činí snadno se šířící druh, kterého se jen tak nezbavíme. Albízie je prostě silně problematická, ale není zakázána. Při její výsadbě však nesmíme zapomenout na možný finanční postih, pokud nám někdo prokáže její šíření do krajiny.

Albízie růžová, autor: User:Erdrokan – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11220235
Albízie růžová, autor: User:Erdrokan – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11220235

Javor dlanitolistý (Acer palmatum) byl dlouhá léta využíván v krajinářství, teprve nedávno vyšlo najevo, že může být velice problematický. Tento malý strom s jemně řezanými listy roste velmi divoce a doslova kolonizuje přirozenou krajinu. Dovede tvořit hustou populaci pod lesním baldachýnem, načež vylučuje přirozenou lesní vegetaci a narušuje i společenství živočichů.

Javor dlanitolistý, autor: Rüdiger WölkThis photo was taken by Rüdiger Wölk. Please credit this photo Rüdiger Wölk, Münster.View all photos (large page) of Rüdiger WölkI would also appreciate an email to rudiger.wolk@gmail.com with details of use.Für Hinweise auf Veröffentlichungen (rudiger.wolk@gmail.com) oder Belegexemplare bin ich Ihnen dankbar. – photo taken by Rüdiger Wölk, Münster, Germany, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=786842
Javor dlanitolistý, autor: Rüdiger WölkThis photo was taken by Rüdiger Wölk. Please credit this photo Rüdiger Wölk, Münster.View all photos (large page) of Rüdiger WölkI would also appreciate an email to rudiger.wolk@gmail.com with details of use.Für Hinweise auf Veröffentlichungen (rudiger.wolk@gmail.com) oder Belegexemplare bin ich Ihnen dankbar. – photo taken by Rüdiger Wölk, Münster, Germany, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=786842

Pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) též patří mezi krásné stromy a získala si velkou oblibu pro své velké, trubkovité, fialové květy kvetoucí na jaře a přitahující mnohé opylovače. Bohužel se i tento druh sám snadno rozšiřuje a začal kolonizovat přírodní oblasti naší země. Dokonce jediný dobře vyživený jedinec v zahradě může sloužit jako zdroj osiva nových divokých populací a vytváří miliony semen, která jsou snadno vysílána dál větrem i vodou!

Pavlovnie plstnatá, autor: KENPEI – KENPEI's photo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1165670
Pavlovnie plstnatá, autor: KENPEI – KENPEI's photo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1165670

Morušovníky (Morus) jsou invazivní téměř všechny, pouze s výjimkou morušovníku červeného (Morus rubra), původního severoamerického stromu, papírovníku čínského (Broussonetia papyrifera), morušovníku bílého (Morus alba) a morušovníku černého (Morus nigra). Pokud tedy toužíte po morušovníku, pozor na výběr druhu! Při výběru jedlého druhu též získáte hojnou úrodu vynikajících plodů vhodných na koláče, džemy a šťávy!

Morušovník černý, autor: Dysprosia na projektu Wikipedie v jazyce angličtina – Na Commons přeneseno z en.wikipedia., BSD, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5942723
Morušovník černý, autor: Dysprosia na projektu Wikipedie v jazyce angličtina – Na Commons přeneseno z en.wikipedia., BSD, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5942723

Hrušeň Calleryova (Pyrus calleryana) je dřevina kompaktního, kuželovitého tvaru, která patří mezi populární stromy městských parků, o to víc je však noční můrou pro krajinu! Hrubě odstraňuje ostatní přirozené rostlinné komunity a přemísťuje ekologicky významné druhy. Ohromný egoista v přírodě!

Hrušeň Calleryova, autor: Bruce Marlin - Own work http://www.cirrusimage.com/tree_Callery_pear.htm, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8804925
Hrušeň Calleryova, autor: Bruce Marlin - Own work http://www.cirrusimage.com/tree_Callery_pear.htm, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8804925