Kvetoucí kaktusy jsou chloubou sběratelů, co však teprve bíle kvetoucí Epiphyllum oxypetalum

Epiphyllum oxypetalum je právem řazen mezi jednu z nejkrásněji kvetoucích rostlin světa. Je to však tvrdohlavý stydlín, jehož květy kvetou pouze jedinou noc, kterou je třeba vystihnout a pořádně si ji užít. I touto možno říci libůstkou se stává unikátem. A ještě jedno specifikum má tento druh, je převážně terestricky, čili pozemně rostoucí, zatímco ostatní druhy rodu jsou nejčastěji epifytické (rostou v korunách stromů). 

Slovo oxypetalum znamená, že rostlina má “ostré okvětní lístky“. V přírodě Střední a Jižní Ameriky (od Mexika až po Brazílii) jde o velmi vzrůstný druh, který dorůstá výšky až tři metry a tvoří keře. V Guatemale je dokonce ohrožen a zařazen na Červený seznam ohrožených druhů. Okrasné pěstování po světě však rostlinu přesunulo i do subtropů, v našich podmínkách ale můžeme hovořit pouze o rostlině pokojové, která vyžaduje pravidelné letnění, aby měla dostatek denního světla.

A proč se tento kaktus stal kultovní a symbolickou rostlinou právě v Asii, odkud vůbec nepochází? Právě kvůli kvetení pouze v noci a to v jediné. Například v Číně proto symbolizuje pomíjivý úspěch, v Indii je posvátným květem stvořitele Brahmy a v Malajsii kouzelným květem víly Bakawali spolu s květy dalších druhů rodu Epiphyllum, které kvetou pouze jedinou noc. V Asii je prostě tato rostlina fenoménem.

Epiphyllum oxypetalum tvoří vzhůru rostoucí větvící se výhony téměř kruhového průřezu, které nesou holé nenápadné areoly. A právě areoly dosahují výšky až 3 metry, vždy ale záleží především na světelných podmínkách. Areoly se na koncích rozšiřují do podoby plochých listovitých čepelí (fylokladií) širokých až 15 centimetrů, přičemž jsou okraje těchto čepelí lehce zvlněné. Z nich vyrůstají květy a boční listovitá fylokladia dlouhá až 30 cm a široká až 12 cm.

Překrásné bělostné květy mají dlouhou, charakteristicky esovitě prohnutou a mírně šupinatou trubku bez štětin. Vlastně z boku vypadá jako fajfka. Květní poupata jsou růžová a nejprve rostou svisle dolů. Z nich se otevírají čistě bílé květy a kvetení rostliny si opravdu musíme ohlídat, nejenže jsou nesmírně krásné, ale také silně voní. Může za to benzylester kyseliny salicylové. Rozvinuté květy jsou dlouhé až 30 cm a v průměru mají až 25 cm, nejde tedy o žádné drobečky. Dokonce se může v podmínkách našeho středoevropského klimatu stát, že se při náhlém ochlazení v době rozkvětu květy zcela neotevřou a zůstanou tak po noci rozkvetlé ještě celý další den. Květy jsou cizosprašné a po opylení se vytvoří protáhlý purpurový plod dlouhý až 12 cm.

Rostlinu je třeba pěstovat v dostatečně výživném humózním substrátu, který smísíme rovným dílem s perlitem, případně pískem. Použít lze také štěrk jemné frakce, na dno mobilní nádoby navíc umístíme drenáž. Koupit můžeme také speciální substrát určený pro kaktusy. Krátkodobě tento kaktus snese pokles teplot až k 0 °C, nižší teploty ale již ne. Při zazimování vyžaduje teploty 8 až 16 °C. 

V našich podmínkách vykvétá v pozdním létě a vyloženě vyžaduje letnění. Musíme si však dát pozor na venkovní teploty, i v noci musí být alespoň 15 °C. Stanoviště volíme v závětří a na plném slunci, rostlina ale snese i polostín. Každý rok musíme prořezávat staré odumírající a poškozené výhony čistým, dobře dezinfikovaným nožem. Jinak není rostlina příliš náročná, dokonce je vhodná i pro začátečníky a lidi s nedostatkem času. Nejzásadnější je vlastně letnění, v létě prostě nesmíme tento kaktus nechávat v interiéru, měl by zde příliš málo slunce a vůbec by se mu nedařilo. V zahradě jej můžeme umístit třeba ke stromu, tedy pod něj.

Nemáte-li zahradu, určitě nepohrdne ani balkónem, lodžií anebo terasou, před nástupem chladnějších dní jej však musíme vždy zase schovat do tepla. Navíc je právě tento kaktus velmi bezpečný, protože nemá žádné trny, nehrozí proto nebezpečí poranění. Vhodný je i pro děti a bát se jej nemusí ani domácí zvířata.

Co se týká zavlažování, platí pro rostlinu to samé, co pro jiné kaktusy, tedy většinu z nich, v létě zavlažujeme častěji než v zimě. Obzvláště pak v teplých měsících s nedostatkem srážek, v době nasazení květů a na jaře po probuzení. Po zbytek roku stačí zálivka jednou za 10 až 14 dní, přičemž ji v říjnu zcela ukončíme a začneme zase až na jaře. Vlhkost substrátu pro jistotu vždy kontrolujeme, aby rostlina nebyla přelitá, problém by ale měla vyřešit drenáž spolu s propustným substrátem. Zaléváme nejlépe k večeru, nikdy ne přes den na plném slunci. Hnojit je v sezóně dobré pravidelně, ale jen mírně hnojivem určeným pro sukulenty.

Množení provádíme listovými řízky ze starších kaktusů. Na zimní stanoviště přesouváme Epiphyllum oxypetalum v půběhu října před avizovanými mrazíky, ideální je zasklená a bezmrazá jižní lodžie při minimálních zimních nočních teplotách blížících se k nule a odpoledních teplotách přesahujících za slunečných dnů občas i 20 °C. Na letní stanoviště kaktusy stěhujeme po posledních mrazících.