Květy jako okřídlená tělíčka motýlů, průsvitné lusky a pohledné lístky, to je žanovec

Žanovec měchýřník (Colutea arborescens) je hlavním druhem rodu žanovec (Colutea). Jde o poměrně drobný a nízký opadavý okrasný keř, vzdušně větvený, bez trnů a s lichozpeřenými listy s pěti až šesti jařmy, dorůstajícími délky 7 až 15 cm. Žluté květy motýlovité stavby zdobí tento keř každoročně, načež jsou nahrazovány nafouklými lusky s průsvitnými stěnami. Lusky vyrůstají nejčastěji po dvou až třech z postranních stopek. Žanovec působivě vykvétá v červnu až červenci. Ovšem nafouklé lusky jsou považovány za stejně zdobné jako motýlovité květy. A lusky dokonce na keři prosvítají i v zimě, kdy již listy opadaly.

Tento nenáročný keř se přitom spokojí prakticky s jakoukoli půdou, pouze by měla být propustnější a lehčí, snese i půdy sušší. Náročný je pouze na dostatek vápníku a slunné a teplé stanoviště. Ve vyšších polohách za tuhé zimy obvykle namrzá, má však ohromnou schopnost regenerace. Dokonce je žanovec využíván jako dřevina meliorační a pionýrská na půdách neplodných a zdevastovaných. Má totiž schopnost půdu obohacovat dusíkem pomocí nitrifikačních bakterií na svých kořenech.

Žanovec kvete a plodí na jednoletých výhonech a výborně vypadá jako solitér byť nevýrazného vzrůstu. Lze jej však vysazovat i ve skupinách v případě potřeby ozelenění zdevastovaných a neplodných, písčitých ploch. S výsadbou žanovce je ideální počítat na podzim a nebo pak až na jaře. Ideální je si pořídit dvou až tříleté semenáče. Silnější výpěstky lze vyjmout z půdy i s kořenovým balem.

Při podzimní výsadbě je třeba řezat výhony až na jaře krátce před rašením, zkracujeme však pouze příliš dlouhé výhony. A to ještě jen o cca třetinu. Ty krátké je třeba seříznout pouze v případě, že byly poškozeny mrazem. Druhým rokem po výsadbě pak v předjaří sestřiháme všechny výhony téměř až k zemi, čili na krátké čípky. Zajistíme tak, že se keř od země dostatečně rozvětví. Později pak každým druhým a nebo třetím rokem můžeme žanovec zmlazovat tak, že vyřežeme část nejstarších větví až u země. Dosáhneme tak nové tvorby mladých letorostů a ty dokonce ještě v tomto roce na svých koncích vykvetou.

A pozor, na řez nesmíme zapomínat, pokud bychom jej více let neprovedli, radikální zmlazovací řez by nemusel vést ke kýženému výsledku. A vezmeme-li v úvahu, že žanovec kvete vždy na jednoletých letorostech, bude v takovém případě lepší starý keř vykopat a nahradit novou rostlinou.

Žanovce kvetou obvykle žlutě, výjimečně červeně a v přírodě se vyskytují od Středomoří po východní Afriku až Střední Asii. Celkem je známo cca 28 druhů. Žanovec měchýřník, který je u nás pěstován výhradně jako okrasný keř, rád v naší přírodě zplaňuje. Nejznámějšími zástupci žanovců jsou kromě známého žanovce měchýřníku (Colutea arborescens) také žanovec něžný (Colutea gracilis), žanovec prostřední (Colutea x media), což je vlastně kříženec C. arborescens a C. Orientalis a také žanovec východní (Colutea orientalis).

Žanovec měchýřník je rozšířen téměř v celé jižní části Evropy, severní hranice přirozeného rozšíření tohoto druhu pak prochází nejjižnějším Slovenskem. Ve Španělsku pak roste Colutea atlantica a v jihovýchodní Evropě Colutea cilicica. Ve sbírkách našich botanických zahrad a arboret najdeme také Colutea brevialata, Colutea buhsei a Colutea orbiculata.

Stinnou stránkou u nás oblíbeného žanovce měchýřníku je však jeho jedovatost. Obsahuje totiž jedovatý pinitol a ve svých semenech navíc toxické neproteinové aminokyseliny (např. kanavanin). Konkrétně otrava semeny se projevuje u lidí zvracením, navíc byly zaznamenány i otravy drůbeže, ovšem třeba zkrmování listů hospodářskými zvířaty je bezproblémové.

Žanovce se množí jarním výsevem a jejich semena si uchovávají klíčivost cca 3 roky, pokud se skladují na vzduchu. Před výsevem je třeba semínka krátce spařit a nechat nabobtnat. Kultivary se též množí očkováním na semenáče žanovce měchýřníku a nebo roubováním.