Kytky, co nejsou tak úplně obyčejnými rostlinami, exotika netradičních pokojovek

Nic proti kaktusářům a pěstitelům sukulentů. Ale není s nimi lehké pořízení - jejich kritika vašich postupů umí být stejně nesmlouvavá, jako nevyžádané rady. Uniknout (a vyniknout) tomu můžete, když se pustíte po pěstění živých kamenů. Jde o zhruba padesátičetný rod jihoafrických, namibijských a botswanských polo-sukulentů, sukulentních kosmatců. Které, jak latinský název Lithops napovídá, vypadají jako kameny. Nazelenalé, šedivé, dočervena. I když mohou připomínat hrstku granulí zapomenutých v květináči, jsou vlastně navýsost estetické.

A tu a tam skutečně umí vykvést. Obsypat se jemnými, slaměnkovými květy. K čemu je to dobré? Lithops mají podobné (ale snad ještě skromnější) nároky, jako kaktusy. Pěstují se trochu jinak – než kaktusy. A když to děláte dobře, kvetou častěji (než kaktusy). Zkrátka a dobře, s živými kameny se můžete přiřadit ke kaktusářům a pěstitelům sukulentů, aniž byste s nimi úplně seděli na jedné lodi, a museli poslouchat jejich dobré rady a nedobré výtky. Pěstujete něco podobného, ale vlastně úplně jiného. Jste sví. Navíc na sbírku živých kamenů se každý rád přijde podívat, je to pořád ještě neokoukaná záležitost.

Možná je to naprosto banální potos (Epipremnum aureum), do výšek čnící košťály zamiokulkasu anebo diefenbachie. Ale pořád, pokaždé, je tam květináč. A to může být problém, protože fádnost vyplývající z pěstování pokojovek v květináčích je někdy ubíjející. Musí tomu tak být vždy? Opravdu nejde mít doma něco zeleného a přitom originálního – a bez květináče? Jasně! Můžete si pořídit „živé“ rostlinné akvárium. Je to to samé, co byste asi čekali, jen mínus rybičky. Méně starostí s krmením, ale pořád vysoce estetická podvodní zahrádka. Kterou si navíc můžete stylově nasvítit. Přitahuje to zvědavé pohledy, budí to údiv. Chce to jen vyladit, jakým způsobem pěstované vodní rostlinky přijímají „potravu“ – některé filtrují vodu listy, jiné čerpají živiny ze substrátu kořeny.

Ale když to zvládnete vyvážit, můžete vytvořit fascinující mini-zahradu. Drobounká plíživá letnička Bacopa monnieri, tuholistý Anubias nana, krabatá hnědovka křídlatá (Microsorum pteropus), ochmýřené papouščí peří připomínající stolístek vodní (Myriophyllum aquaticum), hustě ovíjivá morovinka (Egeria densa). Ten seznam by mohl být mnohem, mnohem delší. Podstatné zůstává, že doma můžete mít učiněnou džungli. A nemusí být fádně vyložená v baterii květináčů na parapetu. Podvodní zahradu navíc můžete skvěle osadit i do tmavých koutů, protože světlo k nim stejně osadíte. A zatímco návštěvy budou marně pátrat v podrostu po rybičkách, můžete si gratulovat. Máte doma něco, co se jen tak nevidí.

Je to zelené, je to krásné. Ale není to „pokojovka“ v pravém slova smyslu. Aegagropila linnaei je totiž řasa. Tedy, shluk zelených řas, koule. A tahle sférická agregace může – v příhodných podmínkách – dosahovat průměru 20-30 centimetrů. Pořád přitom vypadá jako roztomile huňatý, obláčkově nadýchaný polštářek. Ani tady to bez vody nepůjde, ale tyhle řasokoule (někdy se jim říká koule Marimo) jsou na prostor krajně nenáročné. Můžete je mít třeba v odměrném válci, kádince nebo nějaké křivuli. Skoro jako kdybyste na nich prováděli nějaký experiment. Je to hodně originální záležitost. A vy s ní získáváte zeleň, kytku, co rozhodně není kytka. Navíc si můžete pořídit „koule“ z rakouských, irských, skotských nebo japonských jezírek. Můžete mít doma celou kulatou kolekci!

Pěstování bonsajů je tak náročný koníček, že vás přežije. A pěstování domácích mini-stromků s citrusovými plody, to zase až tak mimořádné není. Ale pořád tu existuje střední cesta. Netradičního pěstování ne zrovna obvyklé rostlinky, něčeho, na čem se můžete vyřádit a má teoretický příslib sklizně. A taky je to pořádná výzva. Doma si můžete vypěstovat kávu. Ale pozor, rostliny kávovníků (Coffea arabica) jsou až do extrému náročné na pěstební podmínky, na celý cyklus klíčení, péče, zastřihávání, hnojení, udržování, okolní klima. Prostě na všechno. Podstatné je, že osvědčeným způsobem je pěstování kávovníku pod překlopenou sklenicí, zavařovačkou. Což vypadá hodně netradičně. Skoro jako Adéla, která ještě nevečeřela.

Tím se vlastně dostáváme k další exotice. Protože masožravky, to prostě budí pozornost. Pokud si ale chcete udržet úroveň a originalitu, přeskočte fázi s nudnými a fádně vypadajícími rosnatkami, a rozjeďte pěstování láčkovek (Nepenthaceae). Ty totiž vypadají opravdu divoce, a standardy jejich péče přitom nejsou o tolik vyšší. K dispozici je přes 120 druhů, a vytvořit si z nich doma můžete celý atlas: Sumatra, Borneo, Filipíny, Austrálie, Laos, Barma, Madagaskar, Palau, Indie. Můžete je pěstovat i sbírat, a bude to hodně netradiční kolekce. Nejsou to obyčejné pokojovky, ale něco víc. Obestřeného tajemstvím a legendou. Elegantní krásky, které vás navíc zbaví problémů s komáry a nemilými moly.

Klasické pokojovky jsou z 90+ % zelené, a nic moc jiného kromě listoví a odstínů zeleně nenabízí. Když ale fandíte záplavě pestrobarevných květů? Můžete se vydat cestou rychlených cibulek, a duhu svěže jarních barev si můžete dopřát klidně i přes zimu. Jak na to? Vyjdete s rostlinkou redukovanou na cibulku, kterou vsadíte do speciální pěstební vázy. Tvarem trochu jiného květináče. A zázraky se začnou dít. Tulipány, narcisy, hyacinty, modřence, sněženky, bledule, ladoňky se pak stanou netradiční výzdobou vaší domácnosti. Pěstování rychlených cibulek má v Evropě tradici, v 18. století to byla ohromná móda. A dost možná nastal čas si ji trochu připomenout. Dostanete méně zelené, ale mnohem více květů.

O tom, že květináče jsou trochu brzdou originality, jsme tu už hovořili. Jde to i bez nich? Jistě. S trochou fantazie si totiž můžete doma vytvořit zahradu „rostlinstva jako z jiné planety“. Složenou z druhů, které substrátem pohrdají, a žijí doslova ze vzduchu. Tillandsií (vytrvalých bromélií) existuje více než 730 druhů, a zcela rezignovaly na půdu. Žijí přisedle na jiných rostlinách, v úžlabí větví, v kapsách listoví. Doma je můžete nechat růst na volno, zavěšené v prostoru. Anebo třeba posazené do mořské lastury? Patří k těm nejméně náročným rostlinám na světě (to neznamená, že by vodu úplně nepotřebovaly, rosení je pro jejich růst nezbytné). A jsou krásné, což se rozhodně počítá.

Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz