Život je otázkou priorit, a každý náš den je plný nutných a ne vždy úplně potěšujících kompromisů. Majitelé rodinného domku v Lebekke se proto rozhodli, že k této výzvě zaujmou trochu jiný postoj. Aby si nemuseli vybírat a odříkat, dopřáli v rámci rekonstrukce svému obydlí rozšíření, garáž i zahradu.
Dům vystavěný v průběhu 60. let minulého století představoval svými dispozicemi pro současné obyvatele jen jednu z rovin problému, který řešili. Bydlení nebylo špatné, snad jen trochu stísněné. Proto se rozhodli, že dvoupodlažního plán domu uzpůsobí rozrůstajícímu se počtu obyvatel. Z místností uvnitř vlastní stavby udělají obytné pokoje a koupelny, zatímco místnosti, kterou využívají všichni – jídelnu, knihovnu a obývací pokoj – přesunou mimo vlastní jádro domu, do nové přístavby. Tedy, do staré přístavby. K domu totiž přináležela snad až příliš štědrá garáž, schopná pojmout dva vozy. A jedno auto téhle rodině bohatě stačí.
Nepotřebujeme dvě, raději zahradu a terasu
To, co začalo jako neobvyklá forma přestavby garáže – jež umenšila prostor pro auta a přidala na prostoru k životu lidem – se nicméně nezastavilo na půl cesty. Jídelna, místnost kde se rodina schází pohromadě, by totiž měla být vždy vlídně světlá. A to objekt garáže skutečně garantovat nemohl. Architekti se proto uchýlili k hodně netradičnímu řešení, které zvýšilo profil této stavby o polovinu patra, přizvedlo a nadzvedlo osu stropu, a dalo vzniknout novému střešnímu oknu. Tudy pak proudí světlo do jídelny, knihovny a obývacího pokoje. Formálně upozaděná garáž se k tomuto objemu jen volně připojuje.
Pořád to ale nebylo ono. Paní domu byla pochopitelně ráda, že se v hlavní části domu nachází víc pokojů, a že společné místnosti nebudou stinné. Ale nedalo by se v tomto novém uspořádání najít i trochu místa pro zahradu? Stalo se. Architekti přiřadili zelenou plochu nakloněné rovině střechy, lemující ono velké okno. A na zbylé ploše, tedy na rovné střeše garáže a rozšířené stavby, se usadila nová nekrytá terasa. Přístupná je z patra domu.
Barva a provedení, které belgické vesnici sluší
„Naši klienti se nemuseli uchýlit ke kompromisům, protože se zbavili jen toho, co nepotřebovali, a získali tím to, co chtěli,“ komentují celý záměr architekti. Jedno kryté parkovací místo rodině stačí, a širší přístup ke dvoru i zahradě, kam se nyní upíná výhled z jídelny, je těší. V původním stavu objímala stávající dům ve tvaru písmene L terasa. Přidáním nového objemu došlo k pomyslnému uzavření skladby, přičemž vznikla terasa ve tvaru písmene U.
Přistavěný objem dostal profilovaný hliníkový obklad v „plameňákovité“ barvě, jíž se tu říká Faluröd. Vytvořil se tím zajímavý barevný kontrast s cementovou šedí původního domu, který je zvláště patrný v podzimních měsících. Zadní část byla optimálně využita k zajištění co nejširšího kolmého výhledu do zahrady. Ze strany ulice jsou vrata garáže zakryta stejným materiálem jako fasáda, takže jsou jakoby neviditelná. Zajímavým prvkem je i „maskované“ okno do ulice, které je kryto klaustrou. Hliníkovým profilem.
Uvnitř přistavěné - rekonstruované části se pracovalo s dřevěnými obklady a truhlářskými prvky. Zdůrazňují prostor místností a také nepřímé osvětlení, vycházející z nově objevené vertikalitu celého prostoru. Úprava rekonstrukcí, zvýšením a rozšířením, byť tedy nabídla „jen“ 60 metrů čtverečních užitné plochy, zcela proměnila koncepci a využitelnost celého prostoru. Dům neztratil nic, a získal mnohé.
Materiály: Objekt Architecten
Foto-kredit: Ypsilon Business Photography
