Můžeme si v zahradě vypěstovat mandle?

Mandloně jsou stromy pocházející z Malé Asie, kterým se dobře daří i v mírném klimatickém pásu. V zahradách přitom mandloně vypadají báječně a skutečně i pravidelně plodí.

V úvodu jsme sice použili informaci o původu mandloní, ovšem ve skutečnosti je to jen domněnka, jelikož zcela přesně se neví, odkud mandloně pochází. Jako místo původu se uvádí i severní Afrika, načež se dnes mandloně běžně pěstují ve středomoří, kde i zplaňují. Klíčový je pro pěstování mandloní především výběr vhodné odrůdy a lokality, ideální je pro mandloně jižní Morava, ovšem pořídit si můžeme i odrůdu, které se bude dařit v nižších polohách Čech.

Po druhé světové válce byly dokonce na území Jihomoravského kraje vysázené rozsáhlé mandloňové sady. Z nich však již na konci 20. století zbyly jen 2 malé sady, které jsou dnes městem Hustopeče udržované jako turistická atrakce. Tyto sady čítají cca 1000 mandloní na 4,5 hektarech.
Odolné jsou i mandloně, které nepatří do chladnějších oblastí, zimní mrazy přečkají, ale květy mandloní jsou náchylné na mrazíky a též vítr. Vybíráme proto závětrné stanoviště, určitě se vyhneme mrazovým kotlinám a ve vyšších a chladnějších polohách musíme počítat s tím, že případná úroda bude úspěch.

Mandloním proto vybíráme lokality o nadmořské výšce pod 250 metrů nad mořem a s dostatečnými celoročními srážkami, ani suché oblasti mandloním nevyhovují. Minimální průměrná roční teplota by v lokalitě neměla klesnout pod 7 oC. Nejlépe se jim daří v otevřené poloze v teplých propustných půdách, které jsou dobře zásobené živinami i vláhou. Mandloně nesnášejí půdy s kyselou reakcí a vysokou hladinou podzemní vody. To naopak raději snesou dočasné sucho.
Mandloň obecná (Prunus dulcis) je strom z rozsáhlého rodu Prunus (do tohoto rodu kam patří též broskvoň, třešeň a švestka). Jde o keř či strom dosahující výšky až 5 metrů a vytvářející široké, mírně převislé a zahuštěné koruny ve tvaru kruhové výseče. Mandloně rostou velice bujně. Kosterní větve rostou mírně šikmo vzhůru, později jsou jejich konce mírně převislé. Letorosty mají mandloně středně dlouhé, v plné plodnosti však krátké a tenké, nejprve zelené, časem zbarvené dohněda. Lenticely mají mandloně světlé, poměrně hojné, ale mírně patrné.

Květy mandloní jsou velké, o průměru 3,5 cm, barvy bílé až narůžovělé, nepřekrývají se, případně se překrývají jen mírně. Vnitřní strana kalichu je žlutá až oranžová, vnější strana je tmavě zelená až nafialovělá. Čnělka dosahuje dvou třetin délky tyčinek. Plodem mandloně je peckovice se zeleným chlupatým povrchem, uvnitř které se ukrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem. V době zralosti se plod zbarvuje do hnědofialova a otevírá se, načež pecky se dobře vylupují. Rubina je tmavě zelená, silná a s drobnými tečkami.
Skořápka je polopapírová, zvrásnělá, korkovitá, barvy světle hnědé až šedohnědé, může však být i pevná, se středně výrazným okrajem polovin, povrch drsný s malými prohlubněmi a barva světle hnědá.

Mandloně plodí dobře a brzy kvalitní plody s velkým jádrem a dobrou skladovatelností. Je však třeba vybrat odrůdu, která zaručuje zdravý růst stromů, otužilost v době květu, vhodnost pro mechanizovanou sklizeň, vhodnost pecek pro mechanické vylušťování. Ohromnou předností je neschopnost ptactva poškozovat plody v době zrání. Musíme však počítat s menším podílem jádra na celkové hmotnosti pecky a se střídavou plodností. Nevýhodou je též cizosprašnost, pokud ovšem nevybereme samosprašnou odrůdu.
Rostliny vysazujeme nejlépe na jaře, přičemž mladým rostlinám upravíme korunu na 4 až 5 hlavních větví, zároveň zkrátíme terminál na nejvýše pět pupenů. V létě odstraňujeme přebytečné letorosty a prodloužené výhony zkrátíme na délku 0,5 metru. Docílíme tak bohatších a pevnějších hlavních větví, načež se začne vytvářet boční obrost a celková koruna bude kompaktnější. Tu pak udržujeme i v dalších letech, kdy můžeme vytvořit jedno či dvě patra navíc. Stále odstraňujeme poškozené, suché a příliš zahuštěné větve. Plody pak budou mít dost místa i světla ke svému zrání.

Zralé plody poznáme tak, že zelené oplodí (slupka jako je tomu u vlašského ořechu) začne sesychat a praskat. Ořechy v tu dobu z oplodí vyjmeme a necháme dosušit na lískách nebo sítech v provzdušněné místnosti. Poté mandle skladujeme v suchu a chladu, nejlépe ve skořápkách, jelikož tak déle vydrží a zachovají si nejlépe svou chuť i roky. Vyloupané ze skořápky rychle žluknou a hořknou.

Ideální je pěstovat alespoň 2 samosprašné stromky, oblíbená je u nás především odrůda Nikol pro svou značnou odolnost vůči nízkým teplotám. Je sladkoplodá, plodící velké plody vhodné k přímé konzumaci. Plody odrůdy Vama se pro změnu hodí kromě přímé spotřeby též k výrobě žádaného mandlového oleje.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com