Ne každému chutná, chuť má dosti zvláštní, ale porci zdraví nabízí kapusta ohromnou

Kapustu řadíme mezi zeleninu košťálovou, kde se vyjímá vedle brokolice, artyčoku, květáku, kedlubnů, romanesca a zelí. Kapusta čili brukev (Brassica oleracea) je přitom české označení pro několik druhů dvouleté košťálové zeleniny. První zmínky o pěstování kapusty najdeme ve starém Egyptě, tedy z okolí Středozemního moře. Poté se kapusta objevuje až na konci středověku a v 16. a 17. století se již vědělo blahodárných zdraví prospěšných účincích kapusty na lidské tělo. A již v té době se kulturní kapusta podobala té naší současné. Nejvíce se přitom starým odrůdám podobá dnešní kapusta hlávková. Kapusta samozřejmě neušla pozornosti šlechtitelů a dnes je známo i mnoho okrasných forem. A pěstována a rozšířena je dnes kapusta doslova po celém světě, největší obliby však dosáhla v Evropě.

Obsahem prospěšných látek může kapusta konkurovat kdejakým rostlinným zázrakům. Najdeme v ní vitamíny B1, B2, B3, B9 (kyselina listová), vitamin C (kyselina askorbová), vitamin E a vitamin K, vápník, hořčík, železo, fosfor, draslík, selen, síru (kvůli ní se nedoporučuje nadměrná konzumace kapusty) a sodík. Velmi široké jsou též možnosti přípravy kapusty, lze ji vařit, smažit a dusit, zapékat a pařit, nikdy se však nesmí konzumovat syrová. Přidat ji můžeme i do studených salátů, nejprve však musí být povařena a poté ji necháme vychladnout. Při pěstování kapusta bez potíží snese i teploty do cca -15 ^oC a pod byť jen tenkou peřinou sněhu snese i mrazy vyšší. Sníh je vynikající tepelný izolant a kapustě nijak nevadí. V zimě prostě můžeme kapustu sklízet, aniž bychom na ní našli větší známky poškození. Přesto je kapusta paradoxně často pěstována ve sklenících, což jaksi odporuje logice.

Látky obsažené v kapustě pomáhají odbourávat stres a stimulují obranyschopnost, snižují hladiny cholesterolu a působí jako prevence rakoviny trávicího traktu. Vláknina kapusty zlepšuje trávení, vitamín A a betakaroten prospívají zraku a pokožce a obklady z listů kapusty pomáhají léčit ischias a kožní problémy. Ovšem z jídelníčku by měly kapustu vyřadit těhotné a kojící ženy, lidé trpící srdečními chorobami či trombózou a lidé užívající léky na ředění krve. Kapusta není vhodná ani po operacích a při potížích se zažíváním.

Možné problémy s nadýmáním po konzumaci kapusty lze částečně odbourat vařením kapusty bez pokličky a také přidáním vhodného koření (kmín, fenykl, anýz, saturejka a koriandr). Tepelnou úpravou navíc zbavíme kapustu hořké až štiplavé chuti, syrová by byla vyloženě odporná.

• Hlávková kapusta (Brassica oleracea convar. sabauda (L.) O.F.Schulz.)
• Růžičková kapusta (Brassica oleracea convar. gemmifera (Dc.) Markgr.)
• Dřeňová kapusta (Brassica oleracea var. medullosa Thell.)
• Kapusta kadeřavá – jarmuz, čili krmná kapusta (Brassica oleracea var. acephala Dc.)
• kapusta kadeřavá – kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica Dc.)

Hlávkovou kapustu poznáme zaručeně, oproti zelí či salátu má hlávku tvořenu bublinkovitě zkadeřenými listy, které vyrůstají spirálovitě z košťálu. Její dlouhé a tmavé listy s voskovým povrchem netvoří hlávku, ale vyrůstají z vysokého košťálu v podobě volné růžice. Svým vzhledem vlastně připomíná původní dovezené druhy a má pikantnější chuť. Zatímco kadeřavá kapusta má listy štíhlejší a s dlouhými stonky, silně zkadeřené, nepřisedající pevně k sobě, ale taktéž tvořící volnou růžici. Listy můžeme postupně otrhávat odspodu, čímž si zachováme dlouhou dobu stálý přísun čerstvé hmoty.

Růžičková kapusta pak byla vyšlechtěna z té hlávkové. Její dlouhý košťál (dorůstá do výšky 40 až 100 cm) vlastně připomíná silný stonek a po jeho obvodu najdeme v paždí listů miniaturní hlávky, takzvané růžičky. I růžičkovou kapustu můžeme sklízet postupně podle potřeby, prostě odřízneme potřebný počet růžiček a zbytek necháme na rostlinách. V případě zimní sklizně se však doporučuje odříznutí rovnou celého košťálu, sklízíme tedy celé rostliny stejně jako je tomu celoročně u kapusty hlávkové. Zajímavostí pak je, že vyhazovat nemusíme ani okrasné kapusty, i ty využijeme v kuchyni, má pouze tužší listy. Pokud pak již panují teploty nižší jak 10 ^oC, teprve se vybarví do té pravé krásy, v podzimních živých aranžích (např. výsadba do truhlíků) je proto nepostradatelná hned vedle drátovce, chryzantém, vřesů a dalších otužilých rostlinných druhů.

Zajímavé je též, že mrazuvzdorné jsou veškeré druhy a odrůdy kapusty, dokonce je kapusta poté, co přejde mrazem, křehčí a chutnější. Problém představují pouze holomrazy, ale stačí buďto předčasná sklizeň a nebo zákryv bílou netkanou textilií a nebo třeba slámou, tedy pokud by holomráz neměl trvat příliš dlouho. Navíc je možné pěstovat kapustu v zimě ve skleníku, v sezóně to ale nemá žádný smysl. Nejodolnější na mráz je přitom kapusta růžičková, ta vydrží na záhonech klidně až do února a jediné, co jí vadí, jsou teplotní šoky, čili prudké střídání teplot.

Kapustám vyhovuje středně těžká hlinitá půda s dostatkem humusu a dostatečná závlaha. Ideální je též půdu povápnit na podzim předchozího roku. Kapustu můžeme vysévat, ale též si můžeme připravit (rychlit) sazenice, které umsítíme na záhony do konce dubna. Vegetační doba se u raných odrůd pohybuje od 50 do 70 dní, u poloraných od 100 do 120 dnů, u podzimních od 102 do 160 dnů a u ozimých od 240 do 250 dnů. Růžičkovou kapustu můžeme pěstovat 170 až 240 dnů, přičemž je důležitá volba stanoviště chráněného před silnými větry, které by mohly polámat růžičkami zatěžkané košťály. Použít lze i oporu. Sluníčko pustíme k růžičkám tak, že odstraníme boční listy.

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock