Domžale, občina ve středoslovinském regionu na úpatí Kamnických Alp, už minulostí nežije. A na architektuře zdejší zástavby je to znát. Domy jsou tu pěkné, nové. Ale skoro v ničem nepřipomínají Slovinsko, jsou uniformní. Dům MM má ambici zachovávat původnost regionálních stavebních rysů, a aspoň navenek je úplně obyčejný. Tím se liší a vyniká od okolí.
Rodinný Dům MM vznikl rekonstrukcí, renovací a přestavbou, která výrazně zasáhla interiér. Navenek ale ponechala domu to, co ho v lokalitě činí typickým. Byl přitom jedním z mála domů v sousedství, které pamatovaly počátek minulého století. Pochopitelně že nejsnazším řešením, které vytanulo na mysl i klientům, by asi byla demolice a novostavba. Majitelé se nicméně rozhodli starý - ale udržovaný a vcelku zachovalý - dům raději zrekonstruovat a přizpůsobit modernímu bydlení.
Rekonstrukce je cestou k rovnováze
Takový stavebně-úsporný přístup oslovil i architekty ze studia a2o2. Líbilo se jim, že někomu záleží na komplexnosti a identitě místa, a snahu o zachování stavebního dědictví oceňují. Po stránce úprav fasády tak mohli spoustu věcí řešit postaru, a o to víc se mohli „vyřádit“ na skladně interiéru. Výsledkem je objekt s užitnou plochou 118 metrů čtverečních, který příjemně balancuje mezi minulostí a současností. Rekonstrukce také klientům nabídla finančně schůdné řešení, které je navíc dlouhodobě udržitelné a v zásadě šetrné vůči životnímu prostředí. Při rekonstrukci/renovaci totiž vzniklo mnohem méně stavebních odpadů, spotřebovalo se méně materiálů. A v hotovém se bydlelo dřív.
Zvenku jen zlehka, zevnitř radikálně
Architekti zachovali vnější plášť budovy, přičemž upozornili na nové, vložené zásahy. Zajímavými prvky jsou například skládací veřeje, které otevírají prostor pod-střešní terasy. Anebo příčný předsazený profil ve štítu domu, který se brzy pokryje popínavou zelení. Dům na nepravidelném pozemku je ze tří stran obstoupen zahradou, a zachovává s ní těsný kontakt. Průchody, okny, prosklenými dveřmi. Je to působivé, milé, ale nikterak to nevybočuje. V interiéru byly změny výraznější. Objem vymezený zdmi a střechou totiž architekti nechali kompletně vyčistit, zbavili jej předělů zdí (zachovali jen prvky, které udržují ducha starého domu) a vytvořili jednu podlouhlou místnost. Tu pak dále separují.
Nové zásahy jsou tu odděleny od starých zdí fyzicky, a disponují odlišnou materiálností. Jakmile byl dům zbaven všeho nadbytečného, vložili do něj nový „obslužný“ prostor. Na úrovni přízemí to obnáší blok s kuchyní, hygienickým zázemím, technickou místností. A také s nikou pro kuchyni a jídelnu. Nad ním je pak situováno nové patro s ložnicí. Prostor je rozdělen patrem, ale nikoliv stěnami. Přízemí s patrem stále zachovávají otevřenost, vzájemnou komunikaci. Obývací prostor – se zajímavě řešeným krbem - se táhne nahoru přes celá dvě podlaží, a velkým oknem se otevírá do zahrady. Potěší i prvek vložených oken, které ve štítě stojí tam, kam by jinak dosahovalo patro.
Citlivé zásahy vytváří prostor pro život
Okna jsou tu hodně důležitá. Majitelé je nechali renovovat s pomocí restaurátora. Do zahrady i do ulice tedy hledí pořád ta samá okna, jako před lety. Uvnitř si pak vypomohli zesvětlením interiéru s pomocí světlého vnitřního obložení. Jas a lesk pak prostoru v přízemí dodala leštěná betonová podlaha. Část prací na interiéru odváděli majitelé svépomocně. Během renovace se s domem tedy skutečně sžili, což se projevilo na výsledku. Dům začíná svůj život tam, kde končí architektura. Zvenčí působí rekonstruovaný dům nenápadně, jeho profil je totožný s původní stavbou. Zevnitř je ale neobyčejný.
Materiály: a2o2 arhitekti
Foto-kredit: Ana Skobe
