Zanechávání stop po své existenci je pro lidi vůbec jaksi vrozené, ovšem často je to nevhodné. Své by o tom mohly vyprávět mnohé kulturní památky, ale také především právě stromy. Proč je nezbytné, abyste nikdy neryli nožem do stromů? Řeknete si: „Takový velikán, nic mu to neudělá a já budu mít vzpomínku, až se sem vrátím...“ Omyl, stromům tak ubližujete a rány nikdy zcela nezregenerují. A vy sami jen ukazujete svou hloupost, omezenost.
Zvyk rýt své iniciály, různé symboly a důležité informace pro sebe i kolemjdoucí do stromů je, zdá se, nesmrtelný. Pod tíhou okamžiku a duše romantické se však dopouštíme vandalismu. Proč? Za prvé každý strom někomu patří, i ty v lesích a parcích, i když často nejde o konkrétní osoby, ale obce, města, organizace, mnohé patří celé společnosti. A mnohé jsou dokonce vzácné a památné. Ne nadarmo se například vyhlašuje titul „Strom roku“. Stromy si to prostě zaslouží. A stromy jsou živé organismy. Vyryli byste si doma své iniciály do nábytku a nebo do dřevěného obkladu? Do trámu pergoly? Ne!
Kdybyste si přečetli knihu Tajný život stromů od lesníka Petera Wohllebena, který zprvu přistupoval k lesu produkčně a až pod tíhou výzkumu přehodnotil svůj přístup, zalapali byste po dechu. Zjistily se totiž neuvěřitelné věci o komunikaci mezi stromy, péči o mladé stromky a podobně. Materialista zřejmě mávne rukou nad filmem Avatar, ale ona je realita dosti podobná i na této planetě, nejen na smyšlené Pandoře. A jsme to my lidé, kdo ničí, ubližuje a zabíjí.
Navíc platí, že rostliny sice nemají mozek a centrální nervový systém jako živočichové včetně člověka, ovšem bolest vnímají. I když nebudou zrovna úpět a štkát, třást se a bát. Zbytečné poškození jim prostě není lhostejné. Rostliny prý podle jedné studie dokonce vnímají vibrace způsobené housenkami, které požírají jejich listy. A reagují na to chemicky, chemickými změnami. Navíc vydávají (dle jiné studie) stresové signály v případě poškození a nebo strádání. Není to tedy náhodou naopak? Ne stromy, ale my jsme omezení, když s nimi nedovedeme soucítit, vnímat jejich stres? Strom nám nemůže ublížit, pokud na nás nespadne (nebo alespoň větev) a nebo my z něj, ale za to strom nemůže.
Ano, je sice pravdou, že rytí do kůry stromů těmto dřevinám obvykle příliš neublíží, nezpůsobí závažná poškození, ale jakmile by se stal konkrétní strom pro rytí oblíbený, vyhlášený, vážně poškozen by být mohl. Přestože není narušení pletiv rytím do kůry příliš drastické. Záleží však na objemu, frekvenci. A některé stromy skutečně vypadají jako zeď pravidelně napadaná partami “grafiťáků“. Ostatně, zkuste to udělat do stromu přímo před očima jeho majitele, požene vás holí! A kdyby to někdo udělal vaší oblíbené jabloni v zahradě, dopadl by stejně!
Stromy navíc nedovedou poraněná místa již nikdy zcela zregenerovat, i když se o to snaží. A co víc, poškozování stromů je prostě naprosto zbytečné a ostatně i nevzhledné, vaše iniciály a symboly (třeba zamilovanosti) budou strom jen hyzdit. Obvykle přitom nejde o významná výtvarná díla, která by vůbec stála za řeč. A co to o vás vypoví? Rozumným lidem to rozhodně řekne něco o nekonečné lidské hlouposti, aroganci a ignoraci! Opravdu chcete být právě takovými lidmi?
