Pro spojení starého srubu a nově přistavěného samostatného rozšíření využili architekti hodně odvážný prvek. Ale neotřelostí a odvahou dýchá celá Chalet La Petite Soeur, usazená na březích kanadského jezera.
Dřevěný srub, obklopený břízami, se nacházel na březích jezera Lac Ouareau. Obydlí sloužilo jako tradiční „letní“ sídlo, od nějž si členové rodiny majitelů po generace vzájemně půjčovali klíčky. Háček byl v tom, že stavení zrovna nemládlo a bylo zapotřebí jej opravit. Spolu s tím pochopitelně vytanula otázka, jestli nebude vhodné je v rámci probíhající rekonstrukce rovnou stavebně rozšířit. Tak, aby tu prostor ke hrám nalezly i děti, aby se zvýšil komfort všech ubytovaných. Tím ale nastaly problémy.
Staré vedle nového
Zvýšit kvalitu obývání, rozšířit stávající prostor rekonstrukcí a přístavbou, není nic až tak objevného. Jenže když přijde na to, jak napojit nové na staré, dostávají se architekti - i jejich klienti - často to úzkých. Přistavované části se totiž často nejeví být vzhledově, a často ani funkčně, kompatibilní. Přitom budovat přístavbu ve starém duchu znamená vytvářet prostor pro bolavé kompromisy. Co s tím? Poměrně netradičně to vyřešili kanadští projektanti, kteří rozšiřující přístavbu staré srubové chaty u jezera pojali skutečně nekompromisně.
Nesnažili se vytvořit soulad nebo zdání splynutí, prostě vedle starého dost zřetelně a bez snahy o překryv položili nové, a celé to propojili mostem. Vedle dřevěného srubu tak vznikla novostavba, která svým moderním stavebním pojetím, materiálem a měřítky nemá s vedle stojící předlohou na první pohled pranic - tedy kromě spojovacího tělesa - společného. Zásadní na tomto odvážném počinu architektů ze studia ACDF je, že i takto podaný a silně kontrastní zásah vlastně ve výsledku nevypadá vůbec špatně.
Dva světy vedle sebe
Novostavba, vyjádřená vícepodlažním rozšířením užitné plochy o 130 metrů čtverečních, je čistě bílým hranolem, stojícím na betonovém soklu v místech, kde částečně přesahuje do spádu svahu. Určitý náznak podobnosti nalezneme v užité jednoduché geometrii. Původní obdélník srubu doplňuje čtverec novostavby, shoda panuje i v provedení sedlové střechy. Ale tím nějaký soulad končí. Plechová střecha a dřevěný obklad se vedle bílé špičaté kostky ztrácí.
Rozšiřující objekt také výrazně sází na vrstvení pater: ve sníženém přízemí, pod svahem, je otevřený prostor a velká okna umožňují nádherný výhled na jezero. Nachází se tu ložnice, koupelny. V patře pak narazíme na leštěné betonové podlahy a detaily z přírodního dřeva, které jsou tu použity s minimalistickou jednoduchostí, jež zdůrazňuje bohatost materiálů. Je to jiný svět, výrazně odlišný od původního interiér chaty. I ta se ale dočkala úprav.
Most jako rám obrazu
Po vyprázdnění v ní vznikl prostor pro centrální krb obklopený černým laťkovým dřevem, který v rozlehlém obývacím pokoji vytváří až relaxační atmosféru, oázu pohodlí. O zvýšení kapacity, míst k posezení i lenošení, se postaraly vestavěné lavice. Ty obsahují skryté úložné prostory. Obývací pokoj je plný překvapení, slouží i jako dětská herna. Je tu teď také mnohem více denního světla.
Pořád by to ale bylo o tom, že tu stojí staré vedle nového, a nemá s tím nic společného. Až mostní prvek, zastřešený průchozí prosklený koridor, to spojuje dohromady. Fascinující je jeho provedení, které kolem sebe vytváří rám (z dubového masivu), a vytváří tak dojem obrazu, kterým se dá prostoupit skrz. Na jedné straně je moderna, na druhé klasika tradic starého srubu. Obyvatelé mohou tímto rámem projít, a ocitnout se na druhé straně.
Vnější nesoulad a kontrast stále přetrval, ale zevnitř žádná bariéra patrná není. A to je kouzlo, které se tu architektům ze studia ACDF moc povedlo.
Materiály: ACDF Architecture
Foto-kredit: Adrien Williams
