Ořešáky se dříve vůbec neřezaly, dnes se však již tvarují, mohou za to rouby

Dříve se ořešáky pěstovaly ze semen a jarní výchovný řez nebyl zapotřebí, jelikož semenáčky začaly plodit nejdříve od desátého roku a nebo dokonce až patnáctého a později. Prostě mladé semenáčky ořešáků mají geneticky zakódováno neplození, stromy plodí až v dospělosti. Jako lidé. Přitom semenáčům narůstá sama od sebe pravidelná koruna.

Potřeba řezu nastoupila až s roubováním ořešáků, díky čemuž stromky začínají plodit již ve druhém až třetím roce od výsadby a někdy dokonce již ve školce druhým rokem po roubování. Čili jednoletí roubovanci dovedou plodit již v kontejnerech. Ovšem právě kvůli předčasnému plození dochází pravidelně k růstovým deformacím korunek semenáčů. Některé větve, které začnou plodit, zakrňují (zpomalují svůj růst), jiné naopak začnou růst bujněji, tedy větve neplodící. A je po pravidelnosti, růst je nerovnoměrný a mladé korunky vychýlené.

Obvykle se proto provádí jarní výchovný řez ve třetím roce od výsadby, ovšem v závislosti na odrůdě. Při pořizování roubovaného ořešáku by vám měl v tomto směru zahradník poradit a nebo rovnou raději nabídnout službu. Úprava korunek mladých roubovaných stromků je prostě dnes nezbytná. Může se stát, že koruna roste k jedné straně, výhony rostoucí z postranních větví rostou zpět do koruny, dochází k vidličnatým rozvětvením. Zároveň je dobré již od výsadby srovnávat terminál ořešáku podpěrou a vyvázáním.

Ořešák královský (Juglans regia) je skutečným králem mezi ovocnými stromy a to v noha směrech. A pokud si v obchodě zjistíte, kolik vlašské ořechy stojí, hned budete hledat v zahradě místo, kde bude šetřit peněženky rovnou více generacím. Využít přitom lze i ořechy nezralé (například k výrobě likérů) a dokonce i listy ořešáku jsou léčivé a lze je využít i jako repelent proti obtížnému hmyzu.

A vězte, že ve starověku byly ořechy považované za pokrm bohů a v 17. století se jimi lidé pokoušeli potlačit mor (o morové bleše rozšiřované krysami ještě nevěděli). Listy se tradičně používaly k barvení vlasů, však vám při loupání ořechů (odstraňování měkké slupky) ruce také zhnědnou. Ořešák je prostě zázrak. Jeho plody mají léčivý účinek na lidský mozek, ordinovanou léčitelskou medicínou je například lžíce včelího medu a 1 vlašský ořech (osobní zkušenost z dětství, legendární páter František Ferda, ještě si pamatuji vůni sušených bylinek, když jsme stoupali po starých dřevěných schodech do jeho pracovny).

Ořešák královský pochází z Asie a zřejmě i z jižní Evropy, hlavně Balkánu. S jistotou se to však neví, jelikož i zde mohl jen zdomácnět. Tento jednodomý strom s jednopohlavními květy je větrosnubný, cizosprašný, částečně samosprašný, i samosprašný. Může se stát, že samčí květy vykvetou na stromě dříve než samičí (proterandrie) a nebo naopak (protogymie). Pokud kvetou současně, hovoříme o homogamii. Samičím květům ořešáku říkáme jehnědy a právě z nich vyrůstají olejnaté plody, ořechy.

Pokud uvažujete o ořešáku, je třeba vědět, že kromě potřeby výchovného řezu roubovanců ořešák vyžaduje především vhodné stanoviště. A právě v jeho případě to znamená především dostatek místa. Postupně vyroste až do impozantních rozměrů do výšky i šířky, vysoký může být až 20 metrů. Toho se však nejčastěji již nedočká ten, kdo ořešák vysadil, ale až další generace. A to i v případě, že byste jej vysadili třeba již ve třiceti letech svého věku.

Problémem může být u statného ořešáku nebezpečí rozlomení koruny při silném větru. Pokud je však tento strom zdravý, není napaden dřevokaznými houbami a v koruně nenajdeme suché větve, je toto riziko menší. Ořešák se totiž obecně příliš neřeže, jeho korunu nelze udržovat přesně tvarovanou, pouze mladé roubovance je třeba usměrnit. Je-li však třeba zkrátit vrchol statného stromu a odstranit některé větve, řez provedeme až v době, kdy již má dřevina listí, tedy nejlépe na konci května. V zimě a v předjaří by byl řezy strom oslaben pro ztrátu mízy. Nikoli hned, ale z ran by na jaře v období rašení začala vytékat. Navíc by se řezy vlivem mrazu nehojily a staly by se vstupní branou pro infekce. Řez se prostě provádí v době, kdy již má strom listy, kdy je již teplo a míza tolik neproudí. To samé platí i pro výchovný řez mladých semenáčků.

Je nasnadě, že se pro své rozměry ořešáky opravdu nehodí do malých zahrad. Navíc mají i nároky na půdu, nesnesou suché půdy a chudé, zcela ideální je výsadba nad pramenem a nebo alespoň poblíž pramene. A do výživné zahradní zeminy. Pokud tedy máte v zahradě studnu, uvažujte o výsadbě ořešáku někde poblíž. Výsadbu provádíme do půdy vlhké a prodyšné, stanoviště musí být prosluněné a stromek musí mít okolo sebe dostatek místa, jednou ho bude potřebovat, i když to bude trvat dosti dlouho.

Ořešák královský se začne po mnoha desítkách let stávat dominantou zahrady, nepřehlédnutelným solitérem. A pokud jej vysadíte nad pramen, bude každý rok bohatě plodit. Při pravidelném podzimním úklidu listí a slupek pak vždy nezapomeňte materiál před kompostováním nadrtit, aby se lépe rozkládal. Pod ořešákem mohou být vhodnějším řešením než trávník půdokryvné rostliny, které snesou stín (stínomilné), ovšem mohou činit problémy při sběru ořechů. A nezapomeňte, že do sklizně ořechů nemá smysl se pouštějte zbytečně, ořešák ví sám nejlíp, kdy začít. Řekne vám to.