Břemeno psychicky náročné práce se vždy snáší o něco lépe, když máte možnost prostřídat jej zázemím klidného domova. Přesně tak uvažoval jistý ředitel velkého marketingového oddělení společnosti z vietnamského Ho Či Minova Města. Pro svůj nový dům si vybral pozemek v Can Giouc, 7. distriktu asijské metropole, v partiích, kde už spíše venkovská předměstí zvolna přechází do tropických lesů. A tady, pod modrou oblohou a zelenými korunami stromů, se rozhodl nechat si vystavět soukromou oázu klidu a pohody.
Pochopitelně, že měl prostředky k tomu, aby si na zakázku nechal vytvořit dům velkolepý a prostorný. Přesto se spokojil se skromnějším rozměrem 184 metrů užitné plochy (byť se mu s parcelou otevíral přístup k 3500 metrů čtverečním). Věděl, že méně je někdy více, a že s menšími parametry se dá dosáhnout maximálního efektu, když bude okolí domu považovat za součást většího celku. Lokalita Can Giouc je typická nejen bujnou zelení, ale i sítěmi říčních kanálů, malých vodních nádrží, tropických tůní a pozůstatků bývalých rýžových polí. Voda je tu na každém kroku. A proto se architekti rozhodli zapojit ji i do konceptu vnikajícího domu.
Dům jako zóna odpočinku a pohody
Což byl navýsost dobrý nápad. Voda, v podobě bližší přírodní nádrži spíše než bazénu, pomáhá domu splynout s okolím, a současně mu dodává funkční prvek přírodní klimatizace. A to je v tropickém klimatu k nezaplacení. Dům samotný se tím stává vizuálně bezpečnějším – má vodní příkop – aniž by se nutně odřezával od zahrady. Protože skrze vodní příkop se k terase i zahradě dá dojít přes vystupující nášlapné kameny.
Klidná vodní hladina přitom prosvětluje interiér, přenáší do něj odraz slunečních paprsků, ochlazuje vzduch a podporuje vnitřní klid. „Je to místo, kde si člověk v poklidné atmosféře může odpočinout od stresu všedního dne, kde může zapomenout na tlaky práce a užívat si radostí, kultivovat harmonii a regenerovat svou energii,“ připouští majitel.
Není to jediný prvek integrace. Dům do sousedství zapouští kořeny i svou střechou. Vyrobenou z rákosových řezaných došků, jak je „na vesnici“ (prakticky v celém jihozápadním Vietnamu) zvykem. Obydlí, které od centra metropole dělí 45 minut autem, si tak zachovává velmi vesnický, uvolněný a přírodní charakter. Přestože zevnitř je plně moderní a vystavěné podle nejvyšších standardů kvality. V tom ostatně spočíval zásadní vnos architektů. Dokázali totiž emulovat tradiční prvky v novodobé konstrukci.
Postaru a nově
Slaměné došky střechy přesahující nad vodní hladinu chladí interiér lépe (a levněji), aniž by bylo znát, že stojí na ocelovo-dřevěné konstrukci. Dům je zevnitř krásně obložen tvrdým dřevem, které ale kryje betonové jádro. Zrnitost betonových podlah, kontrastní ke stěnám, znovu akceleruje příjemné mikroklima, a je přitom dobrým materiálem i k chůzi na boso. Zajímavým rysem je i podélný zlom ve středu střechy (krytý skleněnou výplní), jež do centra domu vnáší denní světlo a prosvěcuje jinak „temnou“ jeskyni obydlí. Kontrast světla a tmy je podstatou efektu ložnice, v níž majitel usíná „za šumění listoví stromů a šplouchání vody“, a probouzí jej první sluneční paprsky odražené od vodní hladiny a zpěv ptáků. Po takovém budíčku skutečně musí být nabitý pozitivní energií.
Stavba tohoto tradičního/netradičního vietnamského domu je pozoruhodnou ukázkou řešení problémů s přehříváním (a teplem, vlhkostí); dokonalé a nenáročné ventilace; zapracování domu do přírodního celku. Pracuje s kontrasty jednotky barev, s prožitkem z kvalitních a odolných materiálů typických pro město i vesnici. Je kombinací několika osvědčených strategií i novátorských přístupů.
Celý autorský projekt vietnamského domu je dílem tří architektů ze tří různých studií, je nevšedním příkladem profesní spolupráce na nejvyšší úrovni. Současně je dokladem toho, že byť na prostředky k dosažení pohodové uvolněné atmosféry můžeme pohlížet různě, nakonec je všichni vnímáme stejně, univerzálně.
Materiály: AmDesign Architects, CTA | Creative Architects, Time Architects
Foto-kredit: Hiroyuki Oki
