Pichlavě jehličnatý mulč u nás zatím nepatří ke zrovna častým prvkům údržby zahrad. Své místo na nich ale rozhodně má. Jen pozor, kromě spousty výhod se s jeho použitím pojí pár drobností, na které je třeba brát zřetel.
Mulč z jehličí není až takový problém sehnat. Většinou je k dostání napytlovaný, k volnému odběru z lesnických školek po kubících, anebo v balících, jako „borová sláma“. Pozor na volný odběr hrabanky z lesů, ne všude to majitelé lesů povolují a vítají.
Pro efektivní využití byste jej měli aplikovat ve vrstvě nejméně 5 cm silné, lokálně klidně jednou tolik. Potěšující je svou dlouhou životností. Zatímco organický mulč ze štěpky je třeba „oživovat“ každou druhou sezónu, a rozložený po 4-5 letech kompletně vyměnit, ten jehličnatý vydrží 5-6 let bez zásahů a údržby. Doplňovat jej pochopitelně na exponovaných plochách můžete, bude vypadat více svěží.
V zahradnické a řekněme arboristické praxi má dvě podstatné role: je ideálním materiálem pro pokrývání svažitých a vyspádovaných ploch. Jehličky se „zaseknou“ a drží na místech, odkud by se klasická štěpka odplavila s první dešťovou přeháňkou. A druhá aplikace?
Jehličnatý mulč se tradičně používá ke sterilizaci půdy, kolem nemocných stromů. Tam vyživuje substrát, a přitom vytváří kysele nehostinné prostředí pro patogeny. Vytváří tedy podmínky pro regeneraci dřevin. Zvlášť těch, které si v kyselém prostředí libují.
Chvála na jehličnatý mulč
Mulč z jehličí je lehký, dobře se naváží na místo a snadno rozprostírá. Rozhodně se dá považovat za přírodní materiál, který je ekologicky nezávadný. Jeho výhodou je – na rozdíl od štěpky – že kvůli němu není třeba kácet stromy. Jen shrabujete a znovu-používáte to, čeho se jehličnan sám dobrovolně zbavil. Buď jej sami máte dost, anebo jej pořizujete v ceně odpadu, kterého se každý rád zbaví levně.
Rozklad jehličí uvolňuje do půdy minerály, dodává substrátu vápník, fosfor a dusík. V poměru, který je příhodně dostupný a stravitelný pro většinu rostlin. Tento rozklad je přitom docela pozvolný, odstupňovaný. A proto vydrží delší dobu, než jiné druhy mulče. Jehličnatý mulč přitom neodplaví ani silné přívalové deště. Drží se na místě.
Zabraňuje přílišnému zhutnění půdy, umožňuje povrchu dýchat. Přitom v sobě zadržuje vlhkost. Silná vrstva jehličnatého mulče chrání rostliny zrovna tak před extrémním teplem a vysycháním, jako před chladem. Do jisté míry také chrání rostliny před prorůstáním plevelů.
A jsou tu samozřejmě i klady estetické: v závislosti na intenzitě dopadajícího slunečním záření se barva jehličnatého mulče mění, od šedé, hnědé po oranžovou a bronzovou. Je to způsob, jak vaší zahradní krajince dodat výrazné barvy, které si udrží celoročně. Dobrý je všude tam, kde chceme zachovat „přírodní a lesní“ vzhled.
Kde jsou klady, existují i zápory
Obsahové látky mulče z jehličí se postupně luhují do půdy, a vytváří vysoce kyselé prostředí. Jehlice z borovic jsou kyselé o něco méně, z jehličí opravdu hodně. Výhodou to může být tam, kde si nízké pH sami žádáte (chcete tam pěstovat gardénie, azalky, borůvky, maliny ostružiny, jahody). Ale jinde nebudou za kyselou půdu rostliny vůbec rády. Změna pH půdy je přitom dlouhotrvající.
Suchý mulč je až překvapivě „tvrdý“ materiál. Těžko v něm budete hrabat nebo rýt. A když zaprší, stává se docela kluzkým. Takže větší plochu zahrady dokáže funkčně znepřístupnit.
Většina kladů mulče z jehličí souvisí s jeho množstvím. Nestačí ho trocha. Ale čím víc ho máte, tím výraznější jsou i jeho zápory. Jak tomu rozumět? Mělká vrstva mulče neochrání před plevely, snadno ji zasucha rozfouká vítr, půdu nevyživí dostatečně. Silná vrstva rychle okyselí půdu, potlačí plevele, odolá živlům. Ale už se jí nikdy nezbavíte.
Jehličnatý mulč může představovat zvýšené riziko v případě požáru. Kvůli obsahu silic a pryskyřic umí být zasucha velmi hořlavým. A je také „sběračem“ odpadků. Tedy spíše opadu z listnatých stromů. A zbavit jehličí napadaného a navátého listí je docela fuška.
Jak z jehličnatého mulče získat nejvíc?
Neperte se s přírodou, a nepoužívejte jehličnatý mulč na půdách zásaditých (vápenatých). Pokud tedy nemáte v plánu neutralizovat či snížit, okyselit jejich pH. Ideálně se přidržet aplikace mulče jen tam, kde už půda kyselá je: pod okrasnými jehličnany.
Aby mulč dobře fungoval, vrstvěte ho přiměřeně podmínkám: okolo okrasných rostlin ve vrstvě 5-7 centimetrů, u keřů v síle 10-15 cm. Nenahrnujte ale jehličí přímo až ke kmeni, udržujte cca 20-30 cm odstup. Kvůli hnití a rozkladu, patogenům.
Nechcete mít půdu „zamořenou“ jehličím navždy? Pak před aplikací mulče naneste na místo 5-10 centimetrů kompostu. Jehličí se do něj zabodne, ale až budete chtít, můžete ho i s tímto podložím snadno seškrábnout. Úniku a pronikání mulče z jehličí do zbytku zahrady zabráníte třeba kamenným hrazením.
Navzdory obecnému úsudku dává mulč z jehličí perfektní smysl i na záhoncích s plodinami. Ale nikoliv v mase, ale v dobře promíchané směsi se slámou, kompostem a hnojem. Jehličí totiž vadí slimákům. Je to tedy cesta, jak organicky ochránit vlastní úrodu před nezvanými hosty.
Síla jehličí se dá perfektně zužitkovat tam, kde bojujete s erozí půdy. Ať už k zakrytí erozních rýh a stružek vymletých deštěm, tak k překrývání svahů, z nichž voda odplavuje hlínu. Chráníte tím substrát, udržujete zahradu čistou.
A když už jehličnatý mulč doslouží? Můžete jej normálně kompostovat, stejně jako všechnu biomasu materiály ze zahrady. Jen pozor, kyselé jehličí by umělo proces rozkladu v kompostéru zpomalit. Snažte se, aby podíl jehličnaté složky v objemu kompostu nepřesáhl 10 %, a byl dobře promíchán. Rozklad jehličí můžete urychlit tím, že jej nasekáte. Jehličí také můžete spálit – popel z něj patří k nejlepším přírodním hnojivům.
Zdroj: HomeGuide.com, BobVila.com, FamilyHandyman.com, PlantCareToday.com, Gardening.org
