Proč rostliny v zimě hynou a nebo na jaře objevíme jejich poškození

Zima je náročná pro všechny rostliny na zahradě včetně již vzrostlých stromů a keřů. Po zimě prostě na nějaké ty škody přijdeme vždy, lze je však co nejvíce minimalizovat vhodnou péčí. Sice bývá za nejčastější příčinu uhynutí a nebo poškození rostlin v zahradě označován mráz, ale není to tak úplně pravda. Uvědomme si, že poslední zimy (s výjimkou snad jen té letošní) byly až extrémně teplé a přitom rostliny v zahradách hynuly dál.

Ano, vymrznutí (obzvláště za holomrazů bez pokrývky sněhu, který je výborným tepelným izolantem) je častým problémem, ale… Za prvé je třeba vědět, které rostliny v zahradě snesou až mráz extrémní, které je vhodnější raději zazimovat, a které sice venku zimu přežijí, ale vyžadují naši pomoc a kontrolu. Pokud totiž u některých rostlin klesnou teploty pod hranici, jaká je pro ně ještě přijatelná, mohou být poškozeny. Tvoří se mrazové trhliny a desky (nejčastěji paradoxně na jižní osluněné straně kmenů a větví, jelikož nejhorší je střídání teplot), některé části rostlin zcela umrzají. Nejhorší je pak obvykle vymrzání kořenů.

Proti mrazovým trhlinám a deskám můžeme zakročit nátěrem dřevin obyčejným vápnem (hustší roztok hašeného vápna a vody), kterým snížíme schopnost kmenů a větví pohlcovat sluneční záření. U choulostivějších druhů pak pomůže obalení jutou a nebo netkanou textilií, případně kombinace zakrytí a topení, ovšem to by musel být opravdu „cenný kousek“, aby se vyplatilo rozdělávat oheň. Navíc je potřebná velká opatrnost, aby oheň dřeviny naopak nepoškodil.

Velké riziko mráz představuje také pro rostliny v mobilních nádobách, vhodnější bývá jejich zazimování a nebo alespoň pořádná tepelná izolace nádob zvenčí a zahrnutí kořenů mulčí shora. Obecně je mulč vynikajícím izolantem, stejně jako třeba kompost a listí, přitom udrží i dost vody a nepodporuje tolik tvorbu a šíření plísní.

Navíc platí u mnoha rostlinných druhů, že i když mráz poškodí či zcela zahubí jejich nadzemní části, od kořenů, hlíz či cibulí po zimě znova obrazí. Tuto schopnost mají dokonce i některé dřeviny, třeba fíkovník.

Mráz však páchá škody ještě jedním způsobem, totiž suchem. Všeobecně se ví, že opadavé listnáče na podzim pouští své listí, aby minimalizovaly plochy pro odpařování vody, ty stálezelené jsou pro změnu vybavené tak, aby listy vodu udržely (např. voskovou vrstvou apod.). Zima je totiž obdobím chudým na závlahu a to i když hodně nasněží, protože voda se dostane ke kořenům až za oblevy. V půdě zamrzlé kořeny (resp. zamrzlá půda) představují problém pro příjem vláhy, ale i živin, které rostliny získávají spolu s vodou. Choulostivější stálezelené druhy pak trpí nejvíce první roky, než si vytvoří dostatečně silný a odolný kořenový systém, ale především než zakoření až do takzvané nezámrzné hloubky, odkud mohou čerpat trochu vody i v zimě. V každém případě je však v zimě potřebná zálivka, obzvláště pak po holomrazech za oblevy, kdy nemá co roztávat. Sníh prostě žádný nebyl.

Nejčastěji pak v zimě uschnou mělce kořenící stálezelené rostliny, ale i ty opadavé a opadavé trvalky. Například 3 roky jsem zkoušel rozjet na jednom záhonu marockou mátu. Co se budu stále zabývat s pletím, když máta plochu pod ovocnými keři obroste a ještě je užitečná, obzvláště chuťově vynikající „nana“. První zimu však sazeničky uschly a ani v horkém létě se jim příliš nedařilo a k zarůstání plochy nedocházelo, i když jsem si myslel, že musí mít vody dost. Neměly, byť jsme zalévali. Další zimu nové sazenice přežily a teprve v loňském létě, které bylo srážkově nadprůměrné, se nové sazenice nadechly a rozjely a nyní se zdá, že teprve letos dosáhnu svého. Klíč prostě nebyl v ničem jiném než v zálivce.

Důležitá je též pořádná, vydatná zálivka, ještě před příchodem mrazů. A pokud během zimy mrazy na chvíli povolí, opět je třeba zalévat. A že toho například stromy a keře vypijí opravdu dost. A pokud chcete ochránit opravdu vzácné druhy především dřevin, lze sáhnout i po topných kabelech, ale je to drahé.

Dalším důvodem uhynutí obzvláště mrazuvzdorných palem, které již koření dostatečně hluboko, je voda zateklá „do srdíčka“, čili místa, ze kterého vyrůstají listy. Tato voda zmrzne a srdíčko roztrhá. Ochranou je v tomto případě svázání listů tak, aby voda nemohla do srdíčka zatékat (např. rostliny rodů Chamaerops, Trachycarpus a Nannorrhops).

Problém pak může způsobovat i dlouho ležící vrstva sněhu. Ano, sníh je sice výborný tepelný izolant, ale chrání před mrazem vše živé a tedy i plísně. Navíc může způsobit, že některé nízké stálezelené dřeviny trpí nedostatkem světla, které k nim prostě nepustí. A také uhynou (např. hebe). Proto je třeba silné vrstvy sněhu z těchto rostlin setřásat, prostě likvidovat. Hebe navíc ohrožují i déle trvající mrazy a pak je to doslova „babo raď“. Sníh a nebo mráz?

Ale vraťme se k problémům s plísněmi. Největším rizikem je plíseň sněžná, tedy především pro trávníky. A pokud navíc necháme na zatravněných plochách ležet na podzim listí, problém se prohlubuje. Ovšem bílé skvrny plísně sněžné se mohou objevit i na mnohých trvalkách. Tato nemoc přichází obvykle náhle a na chemický přípravek již bývá pozdě. Prevencí je pouze správná péče o trávník včetně vertikutace, aerifikace a vyvážených dávek hnojiva. Důležité je též více druhů a odrůd travin, obzvláště těch, které nejsou plísní sněžnou napadány tak často.

K poškození též dochází vlivem polámání, především pak přetížením sněhem a ledem, u některých druhů ale i větrem. Ochrana je v těchto případech možná pouze mechanická a prevencí je výsadba na větru méně exponovaná místa, pokud nejsou konkrétní druhy tolik odolné. Některé keře je též dobré svazovat a řez okrasných keřů by se měl provádět tak, aby se plochy směrem vzhůru alespoň mírně sužovaly. Svazujeme též okrasné traviny, které sice uschly, zahradu však zdobí i přes zimu a na jaře znova obrazí z kořenů.

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock