Kdekoli je dlouhodobě koncentrována vlhkost, tam hrozí plísně. A to platí i pro rosení oken. Vlhkost navíc nekondenzuje jen na zasklení, ale i na rámech, které přímo sousedí s ostěním. Nakonec však i ze skel voda stéká a způsobuje problémy níž. Obzvláště, pokud je okenní parapet špatně instalován a utěsněn, má nevhodný sklon a nebo dokonce zcela chybí. A kdy jsou důsledky kondenzace nejhorší? Právě v zimě.
Ke kondenzaci vzdušné vlhkosti dochází, když se teplý a vlhký vzduch střetne s chladnějším povrchem. Hovoříme o takzvané teplotě rosného bodu, při které začínají vodní páry kondenzovat. V přírodě se rosa (voda) sráží při zemi, kde je chladněji (a to k ránu, večer a v noci), v interiérech na promrzajících nezateplených stěnách, na oknech a vchodových a balkónových dveřích. A příčin může být několik. Ovšem většinou se vlhkost na oknech nesráží kvůli jejich špatným tepelně izolačním vlastnostem, naopak je to proto, že okna dobře těsní. Na vině je však způsob jejich užívání. A pozor – pokud by kondenzát dokonce zamrzl uvnitř rámu, může dojít třeba k poškození okenního těsnění.
Známe více příčin kondenzace vzdušné vlhkosti na oknech:
1. Rosení okenních skel (ale i rámů) z vnější strany nám říká, že okna výborně izolují teplo, proto se venkovní sklo ochlazuje víc, než je teplota okolí, jelikož se nemůže ohřívat prostupem tepla zevnitř. V tomto případě jde o přirozený jev, který od nás vyžaduje jediné – kvalitně položené a vůči vlhkosti izolované okenní parapety. Voda po skle stéká a dole by mohla škodit.
2. Rosení okenních skel (ale i rámů) z vnitřní strany bývá nejčastějším problémem v interiérech. A je už jedno, zda jde o novostavbu a nebo starší dům. Zcela nejefektivnějším způsobem odstranění tohoto problému je rekuperace, kdy dochází k výměně vlhkého a prodýchaného vzduchu za čerstvý pravidelně, automaticky. Větrání okny a dveřmi nedovedeme přesně načasovat, je nahodilé, nárazové. Ovšem instalace rekuperační jednotky a rozvodů není levná a dům musí v tomto případě splňovat alespoň kritéria nízkoenergetické budovy (spotřeba tepla do 50 kWh / m2a). Kondenzace je však způsobována nízkou povrchovou teplotou skla v kombinaci s vysokou vlhkostí v bytě. Proto jsou důležitá nová tepelně izolační okna, kde by ke kondenzaci nemělo docházet. Pokud však alespoň správně větráme.
Rosení okenního skla
3. Rosení v meziskelním prostoru nám jasně naznačuje, že tento prostor není dobře utěsněn. Pokud máte v meziskelním prostoru žaluzie, je jasné, že utěsněn být dobře ani nemůže. V opačném případě může jít o vadu těsnění, prasklinu na skle, netěsností rámečku a skla. V každém případě jde o závadu okna a je třeba ji řešit. Pokud jde o okna nová, okamžitě je reklamujeme!
4. Rosení rámu ve funkční spáře a nebo z vnitřní strany. Může jít o špatné napojení okna na ostění (chybí tepelná izolace a tvoří se tepelné mosty, rám se ochlazuje pronikajícím venkovním vzduchem). V tomto případě by měl příčinu odhalit odborník a navrhnout řešení. Okna totiž mohou být též pokřivena, jelikož nebyla správně instalována atd.
5. Nesprávné větrání. Nezbývá nám nic jiného, než se naučit správně větrat a nebo instalovat automatický systém větrání – mechanický nebo elektrický.
Důležité jsou také příčiny vlhkosti v interiérech. Vyloženě se musí počítat s vyšší vlhkostí v koupelnách, prádelnách, kuchyních a také v prostorách s vnitřním bazénem. V koupelně to řešíme odvětráváním vlhkosti spolu se zavřenými dveřmi, aby se vlhkost nešířila dál po bytě, v kuchyních digestoří či ventilační mechanickou turbínou umístěnou na střeše apod. Navíc je prostory koupelen třeba často dezinfikovat, plísně se zde tvoří velmi snadno. Vlhkost však zvyšuje i sušení prádla a velké množství pokojových rostlin.
Plíseň na ostění
Dalším zdrojem vlhkosti však mohou být samotné stěny a podlahy, pokud chybí hydroizolace. V zimě pak zvenčí nezateplené stěny namrzají a uvnitř se na nich sráží vzdušná vlhkost. V kombinaci se solnými výkvěty pak máme stěny 'opravdu pohledné' – včetně plísní. Nezbývá nic jiného než náročný stavební zásah.
Cirkulace vzduchu
Správnou cirkulaci vzduchu v místnosti a eliminaci rosení oken zevnitř zajistíme umístěním topných těles pod okny a nebo v jejich těsné blízkosti. Musíme však dát pozor na žaluzie a závěsy, jelikož mohou omezovat pohyb vzduchu, který se pak nedostane v dostatečné míře k oknům. Za chladných dní je třeba žaluzie vytahovat a závěsy roztahovat.
Vlhkost vzduchu
Abychom se doma cítili dobře, je třeba udržovat vlhkost vzduchu v rámci hygienických norem, čili v rozmezí 30 až 70%, přičemž ideál je 40 až 50%. Dlouhodobě vyšší vlhkost jak 50% může způsobovat zdravotní potíže. Vyzkoušejte si vlhkost v deštném pralese a uvidíte. Je to jako kdybyste dostali horkým, mokrým ručníkem přes obličej a plíce. Navíc při vyšší vlhkosti se v interiérech zvyšuje i potřeba vytápění (až o 20%).
Jak správně větrat
Cílem větrání je získat maximum kvalitního vzduchu při minimální spotřebě energie. Pro aktivní větrání oknem je nutno respektovat dobu nezbytnou ke kompletní výměně vzduchu v místnosti nárazovým větráním při zcela otevřeném okně. Tato doba je vždy závislá na venkovní teplotě: v zimě jsou to 4 minuty až 6 minut, na jaře a na podzim 10 až 20 minut a v létě 25 až 30 minut, ovšem za velkých veder musíme počítat s tím, že se bude dovnitř dostávat horký vzduch, proto je mnohde instalována klimatizace a přirozené větrání omezujeme na období od večera do rána. Klidně mohou být okna otevřena po celou noc, ovšem vyžaduje to instalaci sítí proti hmyzu a též odvahu (otevřeným oknem dovnitř snadno vleze nežádoucí návštěvník).
Rychlost výměny vzduchu přitom může znásobit větrné počasí, stejně tak i mráz. Naopak za deštivého počasí bychom měli větrání omezit. V zásadě platí, že vzduch je třeba vyměňovat po 3 až 4 hodinách, pokud v místnosti intenzivně pobýváme. Zcela nejlepší je rovnou vyvětrání celého bytu napříč místnostmi, čímž vznikne různě silný průvan (podle toho, jak venku zrovna fouká). Za silného povětří bychom však riskovali i rozbití oken.
Větrání oknem otevřeným dokořán
Větrání při zavřeném okně
Odborníci vůbec nedoporučují větrání mikroventilací. Nízká průvzdušnost nezajistí potřebnou výměnu vzduchu, přičemž ve funkční spáře může vznikat kondenzát a nebo namrzat těsnění. Navíc se zásadně sníží i zvukotěsnost oken a též se sníží bezpečnost (vloupání).
Větrat přitom lze i při zavřených oknech. Jde o větrání štěrbinami integrovanými do výplně stavebních otvorů. Za prvé jde o systém větracích kanálků, kdy jsou do rámu vyfrézované otvory (již z výroby), ovšem hrozí kondenzace uvnitř rámu. Nejvhodnější je proto využití větracích klapek, kdy větrání funguje na principu rozdílů tlaku vzduchu. Klapka upevněná na rámu působí jako ventil, umožňující výměnu vzduchu, čímž je zabezpečena stálá cirkulace vzduchu v interiéru. Zároveň jsou minimalizovány tepelné ztráty a jsou zachovány zvukově izolační vlastnosti oken.
Mikroventilační poloha okna - nejméně výhodný způsob větrání
