Prsty mrtvého muže, záhadný keř s jedlými plody barvy švestek

Dekaisnea, (Decaisnea) palečník čínský anebo také prsty mrtvého muže, modrá okurka či modré párky. Rostlinný rod patřící do čeledi kokylovité (Lardizabalaceae). Známé jsou dva druhy: dekaisnea Fargesova (Decaisnea fargesii) a Decaisnea insignis, v současné taxonomii je však druh Decaisnea fargesii uváděn jako synonymum druhu Decaisnea insignis. Rod má proto vlastně jediného zástupce Decaisnea insignis. V každém případě ale dekaisnea zaujme na první pohled.

Tento keř s prstovitými, mrtvolně bledě modrými (až světlejší švestkové barvy) a jedlými plody zaujme svým tvarem, listy, zmíněnými plody i květy. Přesto se však s touto rostlinou, která je vhodná i pro naše klima, setkáme v českých zahradách a parcích dosud jen výjimečně. Obvykle ji najdeme jen v arboretech a botanických zahradách. Dekaisneau najdeme u nás například v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Oboře Průhonického parku nebo v Arboretu Žampach.

Dekaisnea roste planě v přírodě západní Číny, odkud pochází, a kde tvoří vzpřímené a méně větvené keře vysoké obvykle 2,5 až 3 metry (výjimečně 4 i 5 m). Dřevina výborně odolává mrazu, chorobám i škůdcům, preferuje humózní, propustné a vlhčí půdy, stanoviště slunná či alespoň polostinná a závětrná. Na suchých půdách málo plodí. Kromě Číny roste také v Bhútánu, Indii, Myanmaru a Nepálu, nejčastěji ve smíšených vlhčích lesích a keřové vegetaci na horských svazích a podél řek. Výskyt je zaznamenán v nadmořských výškách cca 900 až 3600 metrů nad mořem.

Mladé výhony tohoto keře jsou světle šedé a s nápadnými světlými pupeny, listy lichozpeřené, dlouhé 50 až 90 cm a na spodní straně sivé. Na podzim se listy zbarvují do žluté barvy. Zvonkovité květy jsou převislé, světle zelenožluté a uspořádané do svěšených lat. Byť vypadají velice dekorativně, z větší vzdálenosti nejsou příliš výrazné, dočkáme se jich přibližně v červnu. Plody jsou masité lusky, které připomínají lidské prsty, ovšem barvy již mrtvolné. Anebo třeba avataří, jak chcete. Lusky jsou zprvu hráškově zelené, až v době zralosti získávají barvu matně modrou až šedomodrou. Obsahují značné množství plochých a za sebou řazených semen, která jsou uložena v rosolovitém míšku. Plody se konzumují čerstvé jednoduše tak, že lusk opatrně rozevřeme, smáčkneme a rosolovitý vnitřek spolu se semeny si vmáčkneme do úst. Dužninu vycucáme a semena se zbytkem dužniny vyplivneme.

Opravdu atraktivní vzhled má dekaisnea právě na podzim, když modré plody svítí na dálku mezi zlatavě žlutými listy. A komu plody nezachutnají, může je nechat na keřích právě jako působivou dekoraci. Množení rostliny je pak velmi snadné právě pomocí z plodů získaných semen, která na jaře buďto stratifikujeme anebo je již na podzim vysejeme na záhon a necháme v půdě přes zimu. Pokud je pak půda pod keřem dostatečně humózní, vyklíčí nám i některá semena spadaná na zem. A pozor, mladé listy a plody roní při poranění bílý lepkavý latex, který může dráždit lidskou pokožku.

Při dobré péči nám nové a na vhodné místo vysazené semenáče vykvetou ve třetím, případně čtvrtém roce. V prvním roce se doporučuje semenáčky před zimou zakrýt chvojím, v dalších letech se již mrazu bát nemusíme. Jinak není péče o rostliny vůbec složitá, stačí nám v zahradě dokonce i jen jeden keřích, jelikož jde o druh jednodomý. Půda nesmí být přemokřená, musí být pouze přiměřeně vlhká, nikdy ne suchá, na sušších stanovištích je potřebná častá zálivka. Slunné stanoviště volíme pouze při dostatku vláhy, jinak dáme raději přednost polostínu. Mladé výhony mohou být poškozovány pozdními mrazy, proto u namrzlých jedinců provádíme podle potřeby řez, jinak je ale zbytečný. Kromě výsevu semen můžeme rostlinu také množit v teple kořenovými řízky. Semena je dobré před výsevem propláchnout, abychom eliminovali plísně.

Zdroj: wikipedia.org, izahradkar.cz