Vyrazit na ryby? Jistě, v lesích a horách státu New York se nachází spousta zajímavých rybolovných lokalit. Ale nejspíš žádná nedisponuje tak sympatickou rodinnou chatičkou, jakou má americká rodinka na břehu jezera na úpatí Adirondack.
Na své místě, tedy na svažitém břehu jezera kdesi v newyorském pohoří Adirondack, stojí tato rybářská chata už 5 generací. Což je dost dlouho na to, aby se svým obyvatelům dostala pod kůži, a stala se plnohodnotnou součástí jejich rodinné historie. Současně ale dost dlouho na to, aby se do jejího stavu propsala minulost a potřeba nezbytné úplné rekonstrukce.
Majitelé měli jasno: po téměř sto letech užívání se chata nesmí svým vnějším vzhledem měnit, na to je příliš hodnotným střípkem vzpomínek. Ale je třeba ji úpravou a opravou přivést k současnosti, tak aby mohla sloužit jako přístřeší k pravidelným rodinným rybářským výpravám klidně dalších sto let. V praxi to tedy obnášelo rozebrat původní stavbu, a v jejím objemu a proporcích vystavět novou.
Přesun k pohodlí a udržitelnosti
Projekt rekonstrukce/renovace tak byl velkou měrou uzpůsoben záchově. Na dvaasedmdesáti metrech čtverečních muselo dojít k adaptacím a proměnám, ale vnější profil dřevostavby musel zůstat po zásazích beze změn. Terasa, malé molo pro loď, tvar střechy – to muselo zůstat i u nového totožné s předlohou. Zásahy nesměly směřovat do okolní vegetace, stromů chatu ve srázu přerůstající, a ani se dotknout svažitého podloží, k němuž se rybářské útočiště jen lehce upíná. Renovace paletové fasády tedy spočívala v osazení nového laťování a impregnace dřevěného pláště. S důrazem na maximální zapracování surových nehoblovaných materiálů, víceméně lokálních nebo v místě přítomných.
Základními principy stavby, v níž nalezne pohodlí až 5 obyvatel (celá rodina), vycházely z jednoduché konstrukce, přírodních materiálů, pasivního prohřívání sluncem a přirozeného osvětlení. Které přes den stavbu plně prostupuje, a činí dodatečné elektrické světla po praktické stránce zbytečná. Samozřejmě, že s možností nočního svícení se uvnitř počítá. Zdrojem energie je pak solární panel s baterií. Své uplatnění pak najde i pro provoz vodního čerpadla, které zásobuje obyvatele přefiltrovanou vodou. Toaleta je navázána na sběrnou jímku s vnějším přepadem a „septickou“ zasakovací loučkou (to by v Čechách a u vody zvlášť asi neprošlo). Jinak se ale celá stavba dá považovat za maximálně ekologickou.
Kam nemůže jeřáb, tam musí tesaři
S úsporami energie tu pomáhá integrovaná izolace a povrchová úprava oken (izolačním filtrem). Netrhá to oči, respektive je to neviditelné, a přitom to dělá velký rozdíl v tom, jak se uvnitř chaty cítíte, když rtuť v teploměru začne klesat k nule a od vody začne stoupat chlad. Což dává prostor k vyniknutí kamnům na dřevo, jež sem byly společně s dalšími „novinkami“ (solární panely, trámy, nová okna 2,7x3,6 metrů) dopraveny lodí. K chatě totiž nevede sjízdná přístupová cesta, což její obyvatelé považují za velký klad. Nemusí se tak bát toho, že jim jejich rekreační obydlí někdo nenechavý očeše.
Stavělo se (podkládalo) z dřevěných trámů z jedlovce, s důrazem na minimalizaci odpadu. V místě, kde nemohla se stavbou pomoci těžká technika, tak dostala přednost dovedná tesařská práce, což výsledku jen prospělo. Chata si tak uchovala rekonstrukci/modernizaci navzdory svůj přírodní vzhled. S výhledy na svahy hor i jezero, přímo z ložnic a společenské místnosti. Pořád tak hezká, jak si ji její obyvatelé pamatovali. Jen prostě komfortnější.
Materiály: Stonorov Workshop
Foto-kredit: Tolya Stonorov
