Působivá rekonstrukce domu s minulostí dodala nový rozměr pohody. Architekti tu vyzvedli úlohu původních rysů, zimních zahrad a prosklených teras. A vytvořili útulný a světlý dům, který svému stáří navzdory obstojí i v 21. století.
Douglaston je jedním z malebných předměstí newyorského Queens. Není to skanzen, ale trochu ho připomíná. Proto také hollywoodští filmaři tak rádi využívají tuhle lokalitu k natáčení filmů z 20. a 30. let. Vypadá to tu, jako kulisa z časů amerického snu. Doby, kdy se zdálo být pro každého pracovitého člověka dostupné, dopracovat vlastní pílí z poslíčka na milionáře, mít vlastní dům se zahradou a pořádné auto v garáži. Samozřejmě, že po tomto snu následovalo pro někoho tvrdé procitnutí do reality.
Posunout starý dům kupředu
Sám Douglaston je toho dnes příkladem. Domy jsou tu krásné, ale už nestíhají jít s dobou. Potřebují modernizovat, upravit, rekonstruovat. Architekti ze studia FTA (Frederick Tang Architecture) se tu jednou takovou zdařilou prací mohou prezentovat. Provedli tu citlivou několikafázovou rekonstrukci památkově chráněného domu v koloniálním stylu z roku 1930 v historické čtvrti Douglas Manor. A obydlí pozměnili tak, aby více odpovídalo nárokům moderní rodiny s dvěma dětmi, která si dnes může dovolit pracovat z domu.
Z hlediska stavebních úprav byla nejvýznamnějším prvkem projektu přeměna části podkroví na kancelář, ale vizuálně nejpatrnější jsou úpravy dvou uzavřených verand. Lemují obě strany domu, a kdysi sloužily jako zimní zahrady. Nyní byly (s dodatečným zateplením a doplněním vícevrstvých oken) přestavěny na obývací pokoje. K čemu je dobré mít pod jednou střechou více obýváků? Architekti je chápou jako víceúčelový prostor, čítárnu, hernu i studovnu. Jsou zárukou, že interiér obyvatelům nezevšední.
Ze zimních zahrad vznikly pokoje
Světlem oplývající místnosti jsou skutečně fascinující, a jejich úprava přitom byla minimální. „V podstatě jsme rozšířili hmotu domu, aniž bychom zvětšili jeho půdorys,“ říkají architekti. „Vnitřní prostor se rozšiřuje až do podkroví a ven na každou z lemujících verand.“ Původní renovace měnila jen konfiguraci půdorysu, renovovala kuchyně a koupelny.
S exteriérem bylo trochu víc práce, protože se k úpravám objektu museli vyjádřit památkáři. Ti například museli schvalovat i výměnu 31 oken na verandě, okenic nebo designové provedení žaluzií (které se sice týkají vnitřního prostoru, ale jdou vidět zvenčí). Cokoliv, co souvisí s původností, tu bylo předmětem řešení. Na druhé straně, dům s minulostí může být i velkolepou budoucnost, když si na jeho rekonstrukci dáte záležet.
O spoustě detailů pak jednali majitelé domu s profíky na bytový design: řešila se barva a provedení tapet, čalounění nábytku, doplněné obložení, koberce. Místnosti pak obohatil nábytek s charakterem starožitností. Skrze citlivě provedenou rekonstrukci tak v domu znovu ožívá americký sen, jehož byla komfortní pohoda rodinného bydlení vždy pevnou součástí.
Materiály: Frederick Tang Architecture
Foto-kredit: Gieves Anderson
