Působivý projekt třípodlažní přestavby rodinného domu, která maximálně těží z kontrastů mezi černou a bílou barvou, a přitom se nebojí nabídnout pestrou přehlídku materiálů a chytrých řešení.
Původně to byl nízký domek, dřevostavba se sedlovou střechou, která soužila k ubytování sezónních dělníků v Brunswick East, na předměstí Melbourne. Teď se z obydlí, které kromě prostoru pro fantazii nenabízelo mnoho místa, měl stát rodinný dům. Klienti si přitom přáli zachovat ducha místa, kvalitně vystavěná dřevostavba jim nevadila. A proto se ji rozhodli rozšířit. Doslova všemi směry.
Dvě barvy rozdělují prostor a čas
To, co bylo dříve nízkým bílým domkem se tak protáhlo do stran, aby se se objem šikmé střechy rozšířil až k hranici pozemku. Za původní fasádou pak začaly růst nové objemy, který přidávaly objektu na využitelnosti i patrech. K rozsáhlým proměnám docházelo i v interiéru, kde v místech vkládání nových prvků vznikaly jedinečné prostorotvorné křižovatky protínající místnosti. Staré přitom zůstalo v bílých barvách, a nové části se hlásí nekompromisní černou barvou.
Je to hodně nezvyklé – barevný kontrast se u rezidenčních staveb obvykle vyjadřuje střízlivěji – ale tady černobílé kombinace překvapivě dobře fungují. I proto, že černou obkladovou barvu obvykle zjemňuje přímé denní světlo, procházející oknem anebo otevřením objektu do zahrady. Dialog mezi stávajícími bílými strukturami a novými černými prvky je zdůrazněn vertikálou, napříč celým projektem. Platí tu, že v místnostech společenských je více bílé, a v soukromých pokojích zase více černé.
Působivá souhra materiálů
Když trochu odhlédnete od dvoubarevnosti, začnete si všímat detailů v přístupu k materiálům: jsou tu hrubě opracovaný řezaná dřeva, strukturované prvky cihlového zdiva, texturou bohaté omítky, tvarovaný a hlazený beton (a betonové stěrky), štípaný kámen. To, co zprvu vypadá jako snaha ohromit černobílým kontrastem se tak postupně rozvíjí do působivého experimentu s nejrůznějšími přírodními prvky.
Textury těchto vložených prvků se pak v interiéru volně kombinují s umělým a přirozeným světlem, které je navrženo tak, aby vytvářelo dynamické efekty v průběhu celého dne. Je tu pořád na co koukat. Klaustrofobní pocity se tu nedostavují, protože zpoza oken se hlásí svěží zeleň zahrady, která dodává domu zvláštní atmosféru. Jako kdybyste pobývali v jeskyni uprostřed tropické džungle.
Detaily zjemňují celek
Rozšíření objem původní dřevostavby v sobě nese otevřené obytné prostory a jednu z ložnic. Profil sedlové střechy se tu promítá do zalomení stropu, a celý tento podlouhlý prostor ústí až k pergole/terase. Směrem vzhůru, do podlaží, jsou situovány soukromé pokoje, ložnice. Včetně „hlavní“ master ensuite rodičů, která se nachází až v podkroví. Oproti tomu už velká kuchyně působí rozumněji, nedivoce.
Soustředí se na estetiku reflexních povrchů, kamenné desky a stylově osvětleného baru. Hlavní koupelna v přízemí má unikátní vanu, zapuštěnou do podlahy. Vyjít se odtud dá přímo do zahrady. Dům harmonicky kombinuje kouzlo původní dřevostavby a její estetiku chaty, k níž přidává nové a moderní části, obohacené o řemeslné kousky dekorací. Černobílé provedení tedy nakonec nevytváří ten hlavní dojem, jaký si z domu odnesete.
Zdálky je věž pořád strašidelná
Spojení staré dřevostavby s přístavbou a navýšením podlaží ujednocuje provedení fasády. Je šedo-černá po celém svém průběhu, a působí skutečně výrazným dojmem. Architekti dodali domu nezaměnitelný vzhled tím, že obklady protáhly v nepravidelnosti nad výšku obytných částí a ponechaly je zubaté. Takže z dálky rodinný dům trochu připomíná až strašidelné sídlo nějakého černokněžníka, nebo onu Sauronovu věž v Mordoru.
Materiály: Splinter Society
Foto - kredit: Sharyn Cairns
