Naklepaná, nabroušená, ostrá. Se správně nastaveným kosištěm, s ostřím nemířícím ani příliš do země, ani moc nad ní. Seřízená tak, aby vám padla do ruky a nemuseli jste se u ní hrbit. To je to první. Pak záleží na situaci v místě: ideální je, když je tráva k posečení trochu vlhká. Ne vyloženě mokrá po dešti, to je těžká, ale spíš svlažená ranní rosou. A pak? Pak už jen sečete.
Kosu vedete celým tělem, zeleň podžínáte plynulým pohybem, spíše patou než špičkou. Stejně tam i zpátky, aby pokosené zůstávalo ležet za vámi, jak postupujete kupředu. Za vámi je hotovo, vidíte okamžité výsledky. Udržujete mírně rozkročený, rovnovážný postoj. Švih sem, švih tam.
Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je magie pohybu. Svůj styl práce a její tempo, rytmus, si totiž musí najít každý sekáč sám. Když jej nakonec objeví, už ho nic nezastaví, protože ho tahle práce nebude fyzicky zmáhat. A z kosení se stane forma meditace, propojená s tím nejlepším fitness cvičením. Jak to?
Lepší než posilovna
U sečení kosou totiž posilujete celé tělo. Svůj díl přitom dostávají břišní svaly, a také svaly zádové (bederní) šikmé a spodní, boky a stehna. Je to jako dělat sklapovačky a lehy sedy, jen ve stoje. A dělat je budete hodiny. Pohybem v tahu se zpevní také vaše paže. Ne jako kdybyste v ruce drželi činky, zátěž není velká. Je to elegantnější. Paže a ramena kosu podpírají a vedou, ale síla se přenáší prostřednictvím trupu uživatele.
Sečení tak vede k postupnému zesílení všech kosterních svalů. Zapojeny jsou horní i dolní končetiny, jde o soustředěný pohyb. Monotónní, ale rytmický. Rytmus vám přitom dodává správné dýchání. To, bez čeho se neobejdete třeba při plavání v bazénu. Když se vám podaří sladit dech a kývavý pohyb, zdokonalíte svou techniku, budete dýchat v rytmu s ostřím. A rovnováha mezi pohybem a dechem, to už je jóga.
Naučíte se přitom pracovat s požadavkem vlastní síly, rozložit ji v rámci pohybu podél těla a synchronizovat celý pohyb s dechem. Tohle šetrné aerobní cvičení s kosou doplňuje rovnováha v postoji (to je trochu tai-chi), kterou udržujete koleny. Pracujete se svým těžištěm, dýcháte od bránice.
Nepřepínáte sebe ani klouby, jako kdybyste zdolávali svah, ale zužitkováváte to, co vaše tělo přirozeně dovede. Klouby a svaly vyloženě nenamáháte, nezatínáte. Nejde to sice samo, ale rytmus vás vede. Je to nehlasité, čisté. Kolem nelétá prach ani nepořádek, nic nečmoudí. Nehubíte hmyz, protože nepracujete tempem stroje.
Tělo dělá, hlava odpočívá
Klidně se můžete rozhlížet před sebe, zpívat si, vést dialog s dalšími sekáči (nebo monolog sám se sebou). Je to perfektní sociální terapie.
Sečení kosou vám napraví rozbolavěná záda od sezení, nebo tělo rozlámané po dlouhém sezení za volantem. Otužíte se. Opakovaný pohyb vám vyčistí hlavu od starostí, nemusíte myslet, jen si tak existujete pro daný okamžik. A když se ohlédnete? Odmění vás záplava dopaminu, pocit z radostné fyzické aktivity, která přinesla kýžený výsledek. A radost vám bude dělat i vaše průběžně se zlepšující kondice.
I když na to nevypadá, je kosa nástrojem, který vám vyladí apetit (na louce a čerstvém vzduchu vyhládne), zlepší zažívání (pohyb pomáhá peristaltice střev), prospěje vaší psychice (odpočinete si prací od stresu) a dopřeje vám klidnější spánek. Je to cesta, jak se vnitřně i fyzicky posunout více k přírodě, ke svým kořenům, historii.
Perfektní na tom je, že při téhle práci vydáváte energii, spalujete kalorie – ale spalujete je pomalu. Není to šedesátiminutovka na rotopedu nebo posilovna, kde do toho bušíte a chcete se zničit. Je to plynule odměřený a postupný výdej energie, přesně, jak to má lidské tělo rádo.
Při práci s kosou spálíte v průměru 680 kcal za hodinu, a když to děláte dobře, ani se nezapotíte.
