Sloní noha rozhodně doplní každou sbírku pokojových rostlin

Bokarnea tlustokmenná (Beaucarnea recurvata, dříve též Nolina recurvata) z čeledi chřestovité je v angličtině nazývána „Elephant's foot“ a nebo „Ponytail palm“, český název sloní noha jí též sedí, ale pozor, stejný výraz se používá i pro příbuzné rostliny Dioscorea elephantipes. Rodové jméno získala prvně jmenovaná sloní noha na počest Jean-Baptiste Beaucarnea, což byl belgický notář a milovník sukulentů. Druhové jméno pak pochází z latiny (recurvatus = zakřivený). Poprvé tuto rostlinu popsal Charles Lemaire v roce 1861 a v roce 1884 ji William Botting Hemsley přeřadil do rodu Nolina. Právě toto zařazení však bylo později zrušeno.

Pro sloní nohu je typická ztloustlá spodní část lodyhy, takzvaný kaudex, ve kterém se hromadí voda, jíž rostlina využívá v období sucha. Toto evoluční přizpůsobení pouštnímu biotopu s nízkým ročním úhrnem srážek je jedním ze znaků sukulentních rostlin. Jedna rostlina může mít kaudexů dokonce i více. V přírodě sloní noha dovede dorůst výšky až 8 metrů, v mobilních nádobách však dosáhne výšky maximálně 90 cm a to až po mnoha letech. V přírodě je tedy sloní noha stromovitého až trsovitého vzrůstu a tak trochu připomíná i palmu.

Kladnou stránkou sloní nohy jsou minimální nároky na péči, začít si s ní proto mohou i začátečníci. Stinnou stránkou je pak velmi pomalý růst, načež za statnější jedince si řádně připlatíme. Vyloženě nesnáší mráz a dokonce i teploty nižší jak 10 °C. Ideální je proto u nás právě pro pěstování v interiérech. Můžeme ji však letnit, raději ale až od června a za chladného léta musíme dávat bedlivý pozor na venkovní teploty.

Na koncích větví má sloní noha nahloučené listy, její květy jsou jednopohlavné a se šestičetným okvětím. Plodem je jednosemenná tobolka. Rod Beaucarnea zahrnuje 13 druhů a je kromě Mexika rozšířen i ve Střední Americe. Rostliny najdeme v suchých a polosuchých oblastech, přičemž nejznámějším druhem je právě bokarnea tlustokmenná. V Evropě se bokarney pěstují jako okrasné rostliny od půlky 19. století. Kromě nejznámější bokarney tlustokmenné jsou pěstovány také Beaucarnea hookeri, Beaucarnea gracilis, Beaucarnea stricta a Beaucarnea purpusii a vyšlechtěn byl například i kultivar 'Stripy Ponytail', který má listy lemovány bělavě.

Bokarney jsou jednodomé nebo dvoudomé, stálezelené a dorůstající výšky od 60 cm do 10 metrů (výjimečně až 18 metrů). Bokarnea tlustokmenná může mít v přírodě průměr kmene až 3 metry. Listy jsou růžicovitě nahloučené na vrcholu kmene a větví, zelené a nebo nasivěle modrozelené, tvaru jehlicovitého až mečovitého. U některých druhů tohoto rodu jsou staré odumřelé listy vytrvalé a postupně pokrývají větve. Květy jsou jednopohlavné, pravidelné, se šestičetným, bělavým a nebo načervenalým okvětím. Uspořádání květů je v thyrsech, které jsou větvené do dvou až tří řádů. Složeny jsou z vějířků, které mají 2 až 9 samčích a nebo 3 až 5 samičích květů. Plodem je elipsoidní, kulovitá a nebo obvejcovitá, opožděně pukající tobolka. Některé druhy ji mají křídlatou. V každém plodu najdeme jediné kulovité a trojlaločné semeno. A právě semeny se tyto rostliny snadno rozmnožují.

Z biologicky aktivních látek převažují v kmenech glykosidy spirostanolu, v listech pak deriváty furostanolu a navíc 13 různých steroidních saponinů. Občas se vyskytnou informace o jedovatosti těchto rostlin, ovšem přiotrávená domácí zvířata byla vyléčena.