Jak si kdo ustele, tak si lehne. A jak si sedne? Kdo špatně, ten se pak těžko zvedne. Dobré posezení je základ každé administrativní práce a výběr vhodné židle nebo křesla ke stolu s počítačem je nezbytností. Když tu něco podceníte, budete každý den škodit svému zdraví.
Drtivá většina z nás už si nehuntuje tělo mnohahodinovou robotou na kamenitém políčku. Taky už manuálně nestahujeme pokácené sáhy dřeva do údolí, netočíme žernovem mlýnského kola, nerubeme kámen ani nekutáme rudu v plazivkách pod zemí. I když jsme si po stránce fyzické námahy hodně polepšili, neznamená to, že bychom svůj organismus nevystavovali vypětí a námaze. Byť často jen sedíme za stolem.
Osmihodinovka u klávesnice počítače se samozřejmě nedá výdeje energie srovnávat s šichtou horníků a dřevorubců, ale do našeho zdraví se propisuje zrovna tak. Špatné posezení vám může nenápadně a vytrvale poškozovat záda a krční páteř, vést k rozvoji bolestí dolních končetin, přispět k zánětu šlach nebo cév. Aniž byste pracovali u pásu nebo se honili za míčkem po kurtu, můžete se i v kanceláři dobrat tenisového lokte nebo karpálního tunelu, jen tím, že prostě sedíte. Pokuste se proto tuto devastaci alespoň zmírnit.
Pravidla slušného sezení
Ideální posezení má být nekřečovité, volné a pohodlné. Tedy nehrbit záda a hezky vzpřímeně, ale zase zbytečně nesedět jako na mučidle. Jedničkou na seznamu pravidel je „zásada pravých úhlů“. Tedy nohy v kolenou ohnuté do 90° (nebojte, projdou vám i úhly tupé), tak aby se daly natáhnout. Lokty svírající 90 °, položené na podpěrkách, tak, aby byly v úrovni stolní desky. Předloktí a stehna by měly být položeny víceméně rovnoběžně. Výška stolu i židle by měla vzájemně korespondovat, a zrovna tak by měla odpovídat vaší výšce. Stůl by měl mít pracovní desku (zhruba) 70 centimetrů nad zemí. Vše na stole, s čím pracujeme, by mělo být „na dosah“, tedy zhruba do 40-50 cm daleko. Jen monitor o kus dál (okolo 50-70 centimetrů), s tím, že střed obrazovky by měl být okolo 25° pod horizontální osou našich očí. A hlavně si občas dopřát změnu a tu a tam se protáhnout. S tím vším by vám měla pomoci dobrá židle nebo křeslo.
Křeslo nebo židle?
Základní rozdíl mezi křeslem a židlí (seslí) v minulosti spočíval v tom, že křeslo bylo určeno k relaxu a pohodlí, zatímco židle byla užitkovým nábytkem. Křeslo mělo postranní opěrky na ruce (područky) a občas taky polstrování z čalounění. Židle područky neměla, a byla designově velmi prostou čtyrnožkou se sedací deskou a opěrkou zad. Do tohohle ustáleného uspořádání se ale zakousli návrháři, designéři a vynálezci, kteří uspořádání židlí a křesel včetně jejich ergonomie proměnili tak vydatně, že už se na někdejších rozdílech moc stavět nedá.
Područky nebo kolečka dost dobře může mít i židle, a v jídelně už sedíme tak měkce, jako na křesílku. Židle by teoreticky měla být materiálově i svým mechanismem jednodušší a hmotností lehčí. Neplatí to vždy. Tolik na tom ale zase nezáleží, když jde o to, dobře si v práci posedět. Raději se soustřeďte na jinou, zásadní otázku. A to, jak dlouho na ní budete sedět.
Tak kolik jste si už odseděli?
Dobrá zpráva? Pokud jste v jednom kole a na vysedávání nemáte čas, nemusíte se trápit. Když nesedíte na jednom místě v kuse déle než jednu hodinu, vliv posezení na vaši kondici bude zanedbatelný. Jestli jste ale ke stolu přikováni na 6 a více hodin denně, už jde do tuhého. Výběr se pak vyplatí nepodcenit.
Další důležité kritérium? Vaše výška a váha. Technickým standardem jsou produkty stavěné na 120-160 kilogramů zátěže (to většina z nás nedá, i kdyby se nám na klíně usadil slintající buldok), s výškou je to ale komplikovanější. Menší lidé potřebují často snížit i stůl, zatímco velikáni se nechtějí koleny kopat do brady. Jednotlivé pracovní židle tomu předchází chytrou skladbou nastavitelných a posuvných mechanismů, tak, aby seděly každému.
Zažitá moudrost, že nejlepší rozhodnutí jsou taková, která se dají měnit, tu platí. I když jsou páčky, točítka a tlačítka trochu otravné, dobrá židle k PC jich bude mít hodně, abyste si v různých nastavení mohli najít svůj ideál. Možnost uzpůsobit si nenáročně posezení i několikrát v průběhu dne se počítá.
Se základní mechanikou ani kloubovou (většinou dost tuhou) toho moc neuděláte, houpací je o trochu lepší a nějaký pohyb už umožňuje. Synchronní a asynchronní už jsou hodně propracované (u první sklon sedáku koresponduje s polohou opěradla, u druhé to jde nastavit i nezávisle). Flexibilitu a širší nastavitelnost oceníme i u opěráků, přídatné nebo integrované bederní opory, hlavové opěrky, područek. Dobrá židle je taková, kterou můžete ve všech aspektech nastavit vlastním potřebám.
I židle může mít hloubku
Nabídky možností jsou přepestré, ale židli, na níž chcete trávit čtvrtinu nebo třetinu svého denního času, se nevyplatí vybírat bez vyzkoušení. Když náhodou nepadne, je to velká prohra. Nejrůznější kalkulátory a katalogy vás mohou přiblížit k optimu výběru, posunout k několika možným favoritům. Ale nesmíte se rozhodovat jen srdcem. Poslední slovo by měl mít váš zadek. Jen při vlastním posezení zjistíte, jestli se s židlí nebudete zbytečně prát; zda vám zajistí dostatečnou podporu hlavy a nebude přetěžovat záda a páteř.
Parametry výšky vás a židle, kterou zvažujete koupit, je třeba otestovat ideálně v praxi. Rozhodující je totiž i hloubka sedáku, tedy to, jak dalece se do židle zasunete, a přitom ještě pořád dodržíte Pravidla slušného sezení. A teprve až zjistíte, že si váš zadek hoví, je řada na další kritéria. Třeba na materiálové provedení.
Aby vydržela aspoň 10 let
Časy, kdy věci levné mohly být současně i dobré, jsou zatím zdá se pryč. Takže pokud vsadíte na plast, dlouho se z dobrého nákupu radovat nebudete. Zvlášť problematické je to u namáhaných součástí, sedáků. Důležitá je i výplň polstrování. Molitan je hodně krátkodobé řešení, a paměťová pěna taky začne po čase trpět amnézií. Dobré jsou tuhé polyuretanové pěny, které se dále nedeformují (tady je ale právě důležité odzkoušet, jak vám sedí a jestli netlačí).
U potahů se vyplácí sázka na snadnou omyvatelnost, která usnadňuje údržbu. A byť možná nefandíte „síťkám“, prodyšnost se v oblasti zad cení. Až přijde léto a odejde klimatizace, oceníte, že se vám záda nepotí do koženky. Ne vždy se vyplatí sázka na design a krásu, větší váhu by měla mít stabilita a odolnost.
A poslední kritérium? Pochopitelně: cena. Ta nás může ve výběru dost limitovat a často odrazovat. Ale vezměte do úvahy i to, že za 10 let pracovních dní si na ní odsedíte 20 800 hodin. Což je doba, při níž se nevyplatí dělat kompromisy. Cena je samozřejmě důležitým faktorem výběru, ale určitě by neměla být tím prvním, se kterým začnete.
