Kdo chce šetřit, sáhne po klasickém modrém sudu od nějaké chemikálie, pořádně ho vymyje a pak používá dlouhé roky. Někdy to není zcela bezpečné (záleží na původním obsahu a důkladném vymytí), ale také takové řešení stačí. Na trhu je však bezpočet možností včetně výběru materiálů.
Sucho je hlavní důvod sběru dešťovky
Dešťová voda, mnohde nedostatkové zboží, které padá shůry a zdarma. Když není, máme problém. A vůbec nemusíme chodit daleko do světa. Rok 2018, vyschlé studny, na troud vyprahlá a rozpraskaná půda na dně mnohých přehrad, řek a rybníků v mnoha částech Česka. A následující rok to nebylo o mnoho lepší. V letech 2020 a 2021 se situace zlepšila, možná i kvůli omezení lidské činnosti za covidu, ale letos přišla v druhé půlce července velká vedra. U nás nepršelo 10 dní a voda v sudech a barelech došla. Naštěstí se už ale zase plní, i když jen pozvolna. Zaprší prudce, chvíli a pak zase dlouho nic.
Sudy moderní i česká zahrádkářská klasika
Sbírat dešťovou vodu je prostě nezbytnost a tím nejjednodušším a nejdostupnějším jsou kromě objemných barelů a podzemních i nadzemních nádrží sudy. Česká zahrádkářská klasika. Dříve jsme sbírali jen všemožné staré sudy dřevěné, plechové a plastové, “většinou sudy od něčeho, po něčem“, dnes si můžeme koupit i propracované designové kousky. A nakonec třeba zrovna i dřevěné, které v mnohé zahradě vypadají nejlépe. Dešťovou vodou navíc nemusíme jen zalévat záhony, ale také ji využijeme při mytí, jako vodu stavební a třeba na splachování záchodu. Kdo s dešťovkou počítal při stavbě domu, ji dokonce může díky rozvodům a filtraci (čištění) využít i v koupelně.
Ideální pro rostliny i naši peněženku
Prostě platí, že čím více dešťové vody nashromáždíme, tím více ušetříme. A zrovna rostlinám prospěje opravdu nejlépe. Je měkká a obsahuje rozpuštěný vzdušný dusík, proto je zároveň i hodně koncentrovaným hnojivem.
Sudy na vodu se liší typem, velikostí, materiálem, příslušenstvím, cenou a značkou
Co se týká typu, rozlišujeme nádoby a nádrže nadzemní a podzemní. Ty nadzemní jsou většinou menších rozměrů a nejčastěji se využívají k zalévání v zahradě. A právě sudy řadíme téměř výhradně k nádržím nadzemním. Snadno se s nimi po vyprázdnění manipuluje, snadno je vyčistíme, přemístíme atd. Nároky na instalaci jsou nulové, stačí sud pouze přivézt a vyložit z auta. Dnes již však nadzemní nádrže nemusí být prioritně jen praktickým prvkem určeným ke sběru dešťové vody, najdeme mezi nimi i krásné designové kousky s kohoutem. A instalovat lze do sudu i malé ponorné čerpadlo. Nadzemní nádrže by mělo být možné napojit na okapový svod, některé však stačí pod okap jen postavit.
Větší nádrže jsou často vybavené šroubením, které je určené k napojení vtoku i odtoku. To se ale sudů obvykle netýká s výjimkou sudů s kohoutem na čerpání vody do konví. Na zimu je třeba tyto sudy vyprázdnit a uschovat, aby vlivem mrazu nepopraskaly. Vždy ale záleží na materiálu, ze kterého byl sud vyroben.
Hlavní nevýhodou nadzemních nádrží je krátká doba skladování vody, ovšem vzhledem k objemu obvykle stačíme vodu vyčerpat dříve, než by se začala kazit. Navíc si v nadzemním sudu snadno připravíme třeba i bylinnou jíchu, nejčastěji kopřivovou.
Co se týká velikosti a objemu, sudy na vodu jsou obvykle 80, 100 až 200 i více litrové. Stinnou stránkou je pak právě malý objem, jelikož třeba střecha o ploše 50 m2 již vyžaduje nádrž o objemu alespoň 3 m3. Často se tento problém řeší například kaskádou sudů, ale nevypadá to zrovna nejlépe. Lepší je již nádrž podzemní. Ovšem malé chatky a zahradní domky si běžně vystačí například se dvěma sudy na 200 litrů dešťovky. A další možností jsou nadzemní barely, obvykle na 1000 litrů vody, které se prodávají i s kovovou podkladní konstrukcí anebo na dřevěných paletách, ty ale brzy uhnijí.
Z plastů je materiálem nejčastěji polyethylen nebo jiný odolný plast. Životnost je extrémní, navíc materiál nabízí i potravinářskou nezávadnost a chemickou odolnost. A právě u nadzemních sudů je materiálový výběr o dosti větší než u nádrží podzemních. Pod zem nechceme dávat třeba dřevo a kov, nad zemí si to však můžeme dovolit.
Dřevěné nadzemní sudy jsou před poškozením ochráněné výpalem. Oproti plastovým jsou těžší a dražší. Koupit si lze také plastové sudy v imitaci dřeva. S betonovými sudy se nesetkáme, ale retenční podzemní nádrže mohou být železobetonové. Kovové sudy nevypadají většinou příliš dobře, ale i zde se na trhu najdou výjimky, třeba z hliníku. Jinak se kovové sudy běžně využívají při skladování chemikálií.
Nejčastějším příslušenstvím zahradních sudů jsou různé filtry, hadice, kohouty a malá ponorná čerpadla včetně čerpadel kalových. Hodit se může i praktický stojan, pod vyšší stojan snadno postavíme i konve na zalévání a kohout může být co nejníže. Značkami se v redakčním článku zabývat nebudeme, šlo by o skrytou reklamu, ale povězme si něco k cenám.
Běžný modrý plastový sud na cca 200 litrů vody s víkem pořídíme za cca 500 korun. Pokud v něm byla skladována nezávadná chemikálie, můžeme jej získat dokonce i zadarmo. V jedné firmě, kde pracují s potravinářskými barvivy, darují tyto plastové sudy (již důkladně vymyté) za buchtu (bábovka, štrůdl, chodský koláč, perník…). Stačí upéct a přinést. Sudů je pro případné zájemce z okolí dost a provozovatel si pokaždé pochutná. Možná i zaměstnanci. Chytrý a veskrze ekologický nápad kopírující trend udržitelnosti… A navíc nemusel přicestovat jako rozhodnutí z Bruselu.
Obecně platí, že nové nádrže do objemu 500 litrů pořídíme za cenu do 1000 až 2000 korun, ale i více. Záleží kromě objemu a velikosti na materiálu a designu. A samozřejmě si některé značky cení svého jména více. Obecně pak jakýkoli sud pořídíme do cca 5000 korun, tedy i ty nejluxusnější, třeba dřevěné, se stylovými obručemi.
