Jen málokterý škůdce vás naučí tak dobře nadávat, jako plíseň okurková. Schválně, zkuste nahlas říct: Pseudoperonospora cubensis. Nezní to jako peprná kletba španělského desperáda? Pravdou je, že ulevit si hrubým slovem budete chtít nejednou, pokud vás tento patogen navštíví.
Je snadné ho získat, ale těžké se okurkové plísně zbavit. Proto je tím nejlepším nápadem s ním pěstované okurky nikdy neseznamovat. Jednoduché to ale není, a dost možná už se vám ve skleníku nebo záhonky zabydluje. Jak se to pozná? Plíseň okurková je nemocí, kterou vyvolává vřetenatka okurková. A ta o sobě dává ponejprv vědět drobnými nažloutlými či žluto-zelenými skvrnami na svrchní straně listů, které se postupně zcelují. A pak, když už je to jenom o žlutém listí, se starají o sesychání a likvidaci celé rostliny.
Plíseň má rub i líc
Suché žloutnutí listů je ale jen vnějším projevem nákazy. To podstatné se totiž odehrává na vnitřní, spodní straně listů. Tam se totiž vřetenatka usadila, a odtud, z průduchů rostliny, teď do okolí rozprašuje své spory. To běžně nahnědlé až černavé zespodu je tedy zdrojem problému, který se seshora projevuje žloutnutím. Krušné na tom je, že jakmile už začalo žloutnutí, jste v defenzivě. Ledacos se dá ještě zachránit včasným otrháním listů, z nichž plíseň startuje, přejít do ofenzivy můžete postřiky. Ale už situaci nemáte úplně pod kontrolou.
Černavé spodní strany listů jsou zvláště patrné po navlhčení, nebo po dešti. Vřetenatka se totiž šíří a množí tak, že spory posílá nejen vzduchem, vyprášením, ale také tím, že je pouští po vodě. Z toho se dá odtušit, že zárodky plísně už budou v půdě, na stěnách skleníku nebo pařeniště, zkrátka a dobře, všude. Špatná zpráva to není jen pro okurky a jim blízce příbuzné vodní melouny, tedy druhy hostitelské. Plíseň totiž umí napadnout i rajčata a cukety. A šíří se pekelnou rychlostí.
Recepty na obranu
Za záchrannou brzdu můžete zatáhnout buď chemickou cestou (postřiky jako Ortiva, Acrobat, Kuprikol, Previcur – nezapomeňte, aplikovat z obou stran listu), anebo biologickou cestou. Ta je trochu pracnější, ale má své kouzlo. Protože tím do své úrody nezanesete nějaké podezřelé toxické prvky. Jde o tom, že i vřetenatka okurková má své vlastní nepřátele. Třeba mikro-parazitickou řasovku, houbu Pythium oligandrum. Ta si chce pochutnat na vřetenatce, a vaše okurky ji nezajímají. A samozřejmě, zmínit tu musíme i recepty z domácí zelené lékárny.
Ne že by byly nějak zvlášť účinné, ale někteří zahradníci na ně nedají dopustit. Čajový výluh nebo roztok jedlé sody ale působí poměrně divoce. Zmiňován – jako součást prevence – často je mléčný postřik (1:1 roztok vody a čerstvého, nepasterovaného mléka), který má bránit usazení plísně na listech. A z úderné sady pak dobře odstátý křenový postřik. Jeho efektivnosti se dá věřit o trochu víc, protože křen je svými antibiotickými schopnostmi docela známý.
Význam ale bude mít jen ve formě časného zásahu, u ne-plně rozrostlé plísně. Navíc to už jsou situace, kdy vedete boj, do kterého vás vmanipulovaly okolnosti. Jak tedy nemít problém s plísní? Nevytvářejte podmínky, za nichž se jí u vás bude líbit!
Pověste je vejš!
Plíseň Pseudoperonospora cubensis totiž potřebuje k životu zapařené prostředí, stálé klima a bezvětří, tropické vlhko a vysoké teploty. To je pro ni ráj. Tenhle ráj má pro ni značný rozptyl – i když by byla raději za teplotu 25°C, prosadí se i v 15°C. To když jí dopřejete dostatek vlhka. Zálivku a teplotu úplně regulovat nemůžete, protože chcete pěstovat okurky. Ale plísní můžete vzít prostor pro růst tím, že ony okurkové rostliny vyvěsíte a vytáhnete do výšky.
S pomocí sítě, výpletu, důmyslné konstrukce z větviček nebo bambusu, uchycením na rošt. Variant je bezpočet a společné jim je to, že zabraňují nebo minimalizují dotek vlhkého a prohřátého substrátu s listovým. A to je ten hlavní rozdíl, mezi okurkou bez plísně a vadnoucí okurkou s plísní.
Vyvázat a vyzvednout okurky do výšky, to je něco, co je zapotřebí udělat teď. Aby se rostliny dokázaly na vertikální růst trochu adaptovat, a uchytily se dříve, než se objeví plíseň. Rostlinám budete muset zprvu trochu pomoci (netáhnou se do výšek tak automaticky, jako třeba úponky fazolí), ale brzy se stabilizují a jde to. Plísně pak nemají šanci, protože čerstvé povětří profukující kolem vyvěšených oddenků jim nedělá dobře. Tady by jejich spory uschnuly.
Tohle praktické technické opatření je pak třeba doplnit tím, že okurky budete zalévat jen zacíleně, ke kořenům a přiměřeně. A pokud je máte ve skleníku, budete kolem nich dostatečně větrat, případně jim rovnou postavte okurkoviště. Ideálem je místo, kde okurkům kromě čerstvého povětří nabídnete i slunce. Z takové lokality se plísně znechuceně klidí, aniž by se tu usadily. Zmizí dřív, než byste řekli Pseudoperonospora cubensis.
Dobré zprávy na závěr? U vyvěšených okurek se zvyšuje počet květů k opylení. Opylovači k nim mají lepší přístup. A to znamená větší úrodu. Ale nezapomeňte na to: o tom, jestli budete za měsíc řešit problémy s plísní okurkovou, se rozhoduje právě teď.
Materiály: ÚKZÚZ – rostlinolékařský portál
