Uskladňujeme, sázíme a množíme jiřiny, dominanty letničkových záhonů

Pěstování jiřin (jinak též mexikánek) vlastně není náročné, rostou dobře i bez naší větší pomoci. A za vhodné péče vydrží jejich hlízy mnoho let. Jiřina (Dahlia) je rodem z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), který pochází ze Střední Ameriky (rozšíření od Mexika po Kolumbii) a šlechtitelskými zásahy prochází v Evropě již od 19. století, v Čechách začalo šlechtění jiřin o trochu později.

Své latinské jméno Dahlia jiřiny získaly koncem 18. století na počest švédského botanika Anderse Dahla. A jak vzniklo české pojmenování jiřina? Překladem německého slova Georgina, které jiřinám dali v Německu. Malé písmeno se pak samozřejmě používá proto, že v tomto smyslu nejde o ženské jméno, ale název rostliny. Rod jiřina zahrnuje 38 botanických druhů a ohromné množství zahradních kultivarů a hybridů různých tvarů a barev květů. U nás jsou ze všech druhů jiřin nejznámější 2 zástupci: jiřina královská (Dahlia imperialis) a jiřina zahradní (Dahlia pinnata). Šlechtěné kultivary jsou přitom oficiálně děleny do čtrnácti skupin. Jiřiny jsou jako okrasné rostliny vysazovány na záhony a nebo do skupin kdekoli v zahradách, výborně vypadají jako solitéry, ale též řezané ve váze.

Jelikož jiřiny pochází z tropických oblastí, je jejich celoroční přežívání v našich zahradách prakticky nemožné. Zimu sice přečkávají pouze hlízky v zemi, ovšem ty nejsou mrazuvzdorné. Jelikož však hlízky umožňují jiřinám přečkávat nepříznivá období chladu a sucha, je nasnadě jejich vyjmutí na podzim a uskladnění. Protože hlízy nesmí namrznout, musíme jejich vyjmutí ze země dobře načasovat. Ideální je konec října. Na začátku článku jsme sice uvedli, že jiřiny vydrží chvíli kvést ještě i za prvních mrazíků, ale pro hlízky by to již mohlo být fatální. Pvní mrazíky rychle způsobí postupné spálení nadzemních částí rostlin, které postupně změknou a změní barvu. Nastává hniloba a uhynutí rostlin včetně jejich podzemních částí.

Hlízy je třeba z půdy opatrně vyjmout, nejlépe podebrat rycími vidlemi a vyjmout ze země i s okolním balem. Ten postupně rozebereme a hlízy vysvobodíme. Lepší je vždy vyrýt větší množství zeminy než hlízy poškodit, jsou velice křehké. Navíc se v zemi množí a proto snadno některé části přesekneme či přetrhneme. Opatrnost je opravdu na prvním místě.

Nejprve je však ještě třeba ostřihnout stonky nůžkami na cca 7 až 8 cm nad zemí, čili dostatečně vysoko nad hlízami. Zbytky stonků ohneme (přelomíme) dutinami k zemi, díky čemuž ze stonků vyteče přebytečná voda. Zeminu z hlíz opatrně oklepeme, ale část jí na hlízách necháme, bude přes zimu sloužit jako dobrá ochrana před chladem. Hlízy necháme zhruba týden osychat v chladnějším a dostatečně větraném prostoru, kde poté hlízy necháme až do května. Je pak vždy otázkou, zda přistoupit k množení hlíz dělením právě nyní a nebo až na jaře. Odpověď je jednoduchá, záleží pouze na tom, kolik hlíz rostliny mají a jaké máme zkušenosti. Pokud je to šest a méně, nemá dělení smysl, v opačném případě ano. Navíc vegetativním množením dosáhneme silnějších výhonů a lepšího kvetení v další sezóně. Rostliny s větším množstvím hlíz je dokonce nutné množit dělením hlíz. Předností podzimního dělení je měkkost stonků, které se snáze stříhají, ovšem je třeba poznat, kde budou rašit nová očka podle hrbolku na začátku stonku. Začátečníci proto udělají lépe, když si počkají do jara, kdy jsou již očka dobře viditelná. Musí však počítat s tím, že stonky budou velmi tvrdé, zapotřebí budou silné zahradnické nůžky, případně malá pilka a nebo ozubený nožík.

Hlízy jiřin jsou vlastně kořeny plné živin a minerálů, které rostlinám pomáhají přežít zimní skladování. Nové rostlinky pak v další sezóně vyrůstají z oček, čili nových pupenů, tedy nikoli ze samotných hlíz, ale na rozhraní hlízy a stonku, které je velice těsné. Nikdy proto nesmíme poškodit, natož odříznout kousek hlízy. Pokud vám nezůstanou hlízy se stonkem, nic vám nevyroste.

I jarní výsadba pak vyžaduje vhodnou dobu, ideální je druhá polovina května, čili období po ledových mužích. A v chladnějších oblastech je třeba hlízy nejprve ještě zahrnout a až později zákryv odhrnout. Platí totiž, že se hlízy nesmí vysazovat příliš hluboko. Rostly by velice pomalu a byly by náchylnější vůči chorobám.

V zahradách jiřiny vyžadují slunná stanoviště a ochranu před větrem, snadno se polámou. Půdu preferují hlinitou, humózní, živnou a stejnoměrně vlhkou. Na podzim je třeba záhony důkladně pohnojit organickým hnojivem a na jaře se ještě přidává NPK (dusík, fosfor, draslík). Kromě dělení hlíz pak lze jiřiny množit i semeny a řízkováním.