Dřevo a kámen patří v Libanonu k tradičním a ve stavební praxi dosud nepřekonaným materiálům. Způsob, jakým s nimi v případě novostavby Bakish House pracují architekti, je ale až neočekávaně originální.
Libanon si máme tendenci spojovat s krajinou pouštních pustin, ale tento dojem není zcela přesný. Ano, ještě teď tam na teploměru vyčtete třicetistupňová horka, ale region je také velmi hornatý a zima tam umí být krutá. Teplotní a klimatické extrémy, rozdíly mezi střídajícími se ročními obdobími, pak charakterizují celý Bakish House. Dům – penzion pro výletníky, usazený na náhorní plošině, v nadmořské výšce 1750 metrů. Reaguje totiž nejen na vyprahlost léta, ale i metry sněhové nadílky, které je střídají.
Mix osvědčených rysů i novinek
Dům, rozvolněný do několika dílčích staveb sdružených kolem centrálního nádvoří, je přitom kombinací původních a zažitých prvků, stejně jako horkých novinek stavební praxe. Stavby uzavřené do „účka“ a kamenné terasy odráží tradice, je to přirozená ochrana před větrem. Mírně vyspádované design střech pak podporuje zastínění. Místně neobvyklým prvkem už je, že střechy jsou vysypány štěrkem a drcenými šiškami. Pomáhá to tepelně izolovat objekty, je to univerzální odpověď na horko/sníh, a napomáhá to filtraci, čištění jímané vody.
Neobvyklá je i typologie stavby, v níž prakticky absentuje společenský prostor, a nahrazuje jej nádvoří, klíčový komunikační uzel, na nějž přímo ústí vstupy ze šesti ložnic. Toto místo je oním zeleným srdcem, protože i za úpalného vedra tu bují vegetace, chráněná hmotou domu. Každý pokoj s ložnicí a koupelnou má přitom ještě jednu, vlastní terásku, kde mohou odpočívat v soukromí.
Bez zbytečných narušení
Sestavit izolované obytné části, zajistit jim komfort soukromí a jedinečných výhledů, obnášelo pečlivé seskládání dispozičních plánů. Práce navíc se ale vyplatila, roztříštěná architektura malých prefabrikovaných modulů zmenšuje měřítko penzionu, a nabízí hostům vřelý zážitek v lidsky milém prostoru.
Architektura se tu nesnaží zápasit s nepoddajným terénem, respektuje topografii místa. Jednotlivé dřevěné moduly stojí na vyvýšeném pódiu z kamene, a tím vytvářejí kontrast mezi pevnou základnou a lehkými prefabrikovanými prvky ve své svrchní části. Stavba se snaží minimalizovat svůj dopad na okolní přírodu (přestože nabízí dohromady 245 metrů čtverečních zastřešeného prostoru místností). Jak?
Například tím, že se soustředí na přirozené větrání bez klimatizace - půdorys ve tvaru písmene U umožňuje křížové větrání ve všech prostorách, v ložnicích i koupelnách – nebo tím, že pro konstrukci využila lehkých materiálů (s výjimkou betonových patek) a při výstavbě byl silně redukován stavební odpad. Zbytky materiálu našly uplatnění při vybavování interiéru, doplňků a elektroinstalací. Platilo to i pro ocelové fragmenty, jež byly znovu použity na osvětlovací zařízení.
Flexibilita byla v neklidných časech zapotřebí
Vnější fasáda budovy byla vytvořena z obložení, které díky opalování snížilo své nároky na údržbu, a zvýšila se jeho životnost. Hnědé svislé žaluzie jsou navíc použity jako první "plášť", který umožňuje konstrukční podporu stříšek. To také pomáhá zeleni (zalévané jímanou vodou) uvnitř i vně domu růst. Projekt si v průběhu prošel nelehkou fází, protože do realizace zasáhl rozpad libanonského státu.
V určité momenty tak bylo zapotřebí uzpůsobit některé kroky situaci, omezené dostupnosti a změnám v rozpočtu. Systém na sběr vody, potažmo vybavení domu solárními panely, si ale nešlo odříct. Architekti i majitel to ale zvládli na výbornou, a Bakish House, připomínka nových způsobů využití tradičních materiálů, úspěšně od loňského roku stojí. A dobře odolává vedru i sněhové nadílce, kterou je zdejší oblast Libanonu typická.
Materiály: AK Architecture Studio
Foto-kredit: Michael Karam
