Na prvním místě v seznamu ztrát jsou jistoty v podnikání, to se ale netýká jen cihlářů. Naopak přinesla neskutečné zdražování energií, což je ale opět ztráta. Těžko říct, zda právě tato ztráta nepřeskakuje o laťku ztrátu jistot. Další v řadě je strmý růst cen stavebních materiálů spolu s jejich nedostatkem.
A můžeme pokračovat, následuje odliv ukrajinských pracovníků, kteří dostali povolávací rozkazy. Ženy, děti a senioři je prostě právě v cihlářské výrobě a vůbec ve stavebnictví nahradí jen těžko, i když jsou výjimky. Ceny práce se navíc také zdražují, dodací lhůty se prodlužují, trh je nejistý, byly narušeny dodavatelsko-odběratelské řetězce.
Nárůst cen energií dopadá nejvíce na ta energeticky vysoce náročná odvětví průmyslu. A to se týká především a právě průmyslu cihlářského. Je proto velice náročné zohlednit rostoucí náklady na energie do cen výrobků. Hovoří se sice o tom, že současné ceny dosáhly svého maxima (tedy pokud se nedočkáme ještě dalšího nemilého překvapení z východu), čeká se však na opatření v oblasti dodávek plynu. Nyní jsou sice ceny cihel již stabilní, ale dál záleží na cenách emisních povolenek, energií, ale i dopravy a v tomto ohledu především paliv. Ceny energií přitom ještě nedosáhly stropu, cena nafty poslední dobou ale mírně klesla.
Dokonce došlo k nepatrnému zlevnění po několikanásobném zdražení některých komodit, jde však pouze o mírnou korekci cen. Nelze přitom vyloučit i další zdražování. Pokud by dokonce opět došlo k nedostatku cihel, vedlo by to k dalšímu zdražení rozhodně.
Pokud by došel plyn a vedle toho i některé surovinové vstupy (např. železo, ocel, izolace, dřevo, cement, keramika atd.), nastartovalo by to prudký nárůst cen, doslova cenovou spirálu. Cihláři jsou přitom přesvědčeni, že zimu sice ještě přežijí, ale vůbec netuší, co přijde na jaře. V ohrožení je tak více jak 500 000 pracovních míst v sektoru stavebnictví. A sociální aspekty hrozícího problému raději ani nedomýšlet.
Jen pro zajímavost, cena plynu je dnes pro cihláře až desetinásobně vyšší než v březnu 2021, kdy se kola inflace začala pomalu roztáčet. A to jsme ještě netušili, že přijde válka. Cihláři jsou přesvědčeni, že letos již cena cihel neklesne, ale ani nevzroste. Klesnout by mohla v příštím roce za předpokladu, že by zásadně klesla cena plynu.
Hovoří se také mezi lidmi o dovozu levnějších cihel z Balkánu, ovšem platí, že import a export cihel je běžným jevem napříč celou Evropou. Zákazníkům lze v tomto případě doporučit ověření kvality cihel, které chtějí kupovat v zahraničí. Nemá smysl balancovat na hraně životnosti, bezpečí a komfortu staveb. V každém případě lze říci, že teprve čas ukáže, které výrobky se u nás chytí cenou, kvalitou, ale i servisem.
Objevují se také fámy, že cihly se dnes prodávají za ceny vyšší až o cca 200%. Stačí si ale ověřit ceny před cca šestnácti měsíci a ty dnešní a porovnat je. 200% tam nenajdeme, ale znatelné zdražení ano. Cihláři dokonce tvrdí, že zmíněných 200% by pro ně bylo příjemným pokrytím aktuálních nákladů na výrobu. Reálně se cena cihel zvedla o desítky procent.
V každém případě je výroba keramiky energeticky velmi náročná a zdražení cihel v řádech desítek procent je nezbytné minimum, která neodpovídá realitě. Navíc nadále roste cena energií, vedle toho vzrostla cena nafty o cca 60%, rostou mzdy, inflace je dvouciferná a emisní povolenka za 1 tunu CO2 vypouštěnou do ovzduší stojí dnes 1900 Kč (např. v roce 2017 byla průměrná cena 144 Kč/t a v roce 2019 600 Kč/t).
Vůbec přitom nelze sofistikovaně předpovídat vývoj, rovnice pracují s větším počtem neznámých, mezi které patří třeba i emoce a nálady zákazníků. A otazníků je více. Změní se způsob chování odběratelů, začne se masivně šetřit a pomůže to novým technologiím a rozmachu alternativních zdrojů energií? A bude to vůbec stačit?
V každém případě nás zřejmě čeká určitý druh revoluce, změna myšlení. A bude kladen důraz na snížení energetické náročnosti v mnoha odvětvích. Kdy však dojde k návratu k běžné výši inflace a dostupnosti zboží? Nikdo neví.
Zdroj: www.cscm.cz
