Když vykvete vlčí mák, už se nemusíme bát návratu mrazíku, jeho květy se objeví náhle a doslova nás svou svůdně vyzývavou rudou barvou praští do očí. Ale jemně, křehce, ostatně tak, jaké okvětní plátky vlčího máku jsou. Poté vydrží vlčí mák kvést velice dlouho, po celé léto a často až do půlky podzimu. Později však již nebývá výskyt kvetoucích jedinců na konkrétních místech tak dominantní, jako je tomu v květnu, kdy kvetení vlčího máku začíná.
Mák vlčí (Papaver rhoeas), kterému nejčastěji říkáme vlčí mák (v opačném pořadí ta dvě slova tečou z hrdel lépe, nedrhnou), je jednoletou rostlinou z čeledi makovité (Papaveraceae). Z mnoha lidových názvů se vžily například maková panenka, máček, ohníček, červánčí, slepý mák a nebo pleskánek. V roce 2017 se dokonce stal německou Rostlinou roku.
Zavlečen z Přední Asie spolu s obilím
Vlčí mák pochází z Přední Asie, do Evropy se dostal v neolitu spolu s pšenicí a ječmenem. Byl k nám tedy zavlečen spolu se semeny kulturních plodin. Květy vlčího máku inspirovaly mnoho umělců, u nás se pak stal masovým vrcholem nesmrtelný večerníček o Makové panence a motýlu Emanuelovi. Svým vzhledem panenka symbolizuje květy vlčího máku dokonale. Lidový výraz maková panenka je tedy novotvarem.
Rozšířen je dnes po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších poloh, ale i v Malé Asii a severní Africe. Zavlečen byl též do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Na našem území se s vlčím mákem nejčastěji setkáme v polních kulturách, na okrajích polí, ale i rumištích, úhorech, navážkách a vůbec obnažených půdách. Preferuje teplejší oblasti nížin, najdeme jej však i v podhůří. Kvete od května do srpna a za teplého podzimu dokonce až do října.
O máku vlčím
Tato 20 až 100 cm vysoká jednoletá bylina má jednoduchou a nebo jen slabě větvenou lodyhu. Lodyha je i v horní části odstále štětinatá, spodní listy jsou řapíkaté, vrchní ostře zubaté a přisedlé. I listy jsou štětinaté jako lodyha a vyrůstají na lodyze střídavě. Na koncích stonků najdeme jednotlivé květy. Ty jsou před svým rozvitím sehnuté, s korunními plátky krytými dvěma štětinatými kališními lístky (po rozkvětu opadnou). V květu proto na koncích lodyh zůstanou pouze 4 výrazné korunní lístky. Jsou široké, rudé, navzájem se překrývají a na své bázi mívají fialovou až černou skvrnu. Tyčinky vlčího máku jsou černofialové, nitkovité a pod prašníky neztlustlé, obklopující výraznou bliznu. Typický je také tvar plodu – makovice, což je v tomto případě 1 až 2 cm velká tobolka, která po dozrání dřevnatí. Tobolka je lysá a široce vejčitá, rozdělená na mnoho přihrádek. Ukrývá drobná modrošedá semena o velikosti max. 1 mm. Semínka jsou ledvinovitého tvaru, černé matné barvy (šedočerné) a zřetelně síťovaného povrchu s červenými políčky. Semínka začnou vypadávat otvorem pod zaschlým věncem blizen, přičemž jich na jedné rostlině najdeme běžně 10 000 až 20 000 (extrém je až 50 000 semínek). Dormance semínek je dosti dlouhá a nepravidelná, klíčit a vzcházet mohou rostliny ze semínek během celého roku. Dokonce i za nízkých teplot půdy. Zdřevnatělé tobolky jsou též vyhledávanou dekorací floristů.
Vlčí mák se pro svou dlouhou a nepravidelnou dormanci množí výhradně generativně, přičemž dobře vzchází i z povrchu půdy. V půdě mají semínka navíc dlouhou životnost (až 8 let). Běžné je přirozené vysemenění na stanovišti, ale i šíření osivem.
Léčivá bylina a droga
Jelikož je vlčí mák také vyhledávanou léčivou bylinkou, sbíráme jeho korunní lístky za sucha od května do července. Stačí je prsty uchopit naráz na horním okraji a vyškubnout směrem vzhůru. Okvětní plátky jsou velmi choulostivé, za vlhka nám zfialoví, proto jsou při sušení ukládány volně, aby se nezapařily. Sušíme je ve stínu a nebo v sušičce za teplot nejvýše 40 °C. Sušené okvětní plátky skladujeme ve tmě a v dobře uzavřených nádobách, i vzdušná vlhkost by představovala problém. Droga, kterou obsahují, má slabý charakteristický pach a slabě hořkou až dosti slizovitou chuť.
A obsah látek? 0,11 až 0,12% alkaloidů, z nichž nejdůležitějším je rhoeadin, dále pak allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Též zde najdeme antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselinu mekonovou.
Korunní lístky vlčího máku se již dlouho využívají k léčbě plicních chorob a jako uspávací prostředek. Dnes je však droga užívána jen omezeně a v minimálních dávkách. Působí tlumivě na dýchací systém, zmírňuje kašel a dráždění ke kašli, zlepšuje a ulehčuje vykašlávání.
Odborně se všechny máky jmenují Papaver, což je latinský výraz pocházející z keltského papa (kaše). Za vším stojí bílé mléko (latex), které roní nezralé makovice, a které kašovitě tuhne. Latex obsahuje jedovaté látky ze skupiny alkaloidů (např. papaverin a rhoeadin). Vůbec je mák kromě zralých semen celý jedovatý a to všechny druhy. Latex může způsobovat i záněty kůže po potřísnění.
Zavlečený plevel i kulturní plodina
Jelikož je vlčí mák spíše zavlečeným plevelem, rozšířeným spolu s člověkem běžně pěstovanou květenou polí a luk, není považován za chráněnou rostlinu. Není přitom naším jediným červeně kvetoucím mákem. Vzácněji můžeme narazit na mák polní (Papaver argemone), mák pochybný (Papaver dubium) a nebo mák časný (Papaver Confine). Tyto druhy se od sebe liší především tvarem a ochlupením makoviček. Dalšími druhy máku jsou mák bělokvětý (Papaver maculosum) a pěstované druhy mák setý (Papaver somniferum), mák šarlatový (Papaver croceum) a mák východní (Papaver orientale). Za plevel jsou považovány všechny plané máky, všechny však kvetou nádherně, navíc je naše malá zemička světovým gigantem v pěstování máku a jeho exportu. Makové buchty jen tak jinde neznají, mnozí turisté si dokonce myslí, že holdujeme opiu.
Den válečných veteránů a báseň padlého chirurga
Zajímavá je též symbolika vlčího máku. 11. listopadu, kdy slavíme Den válečných veteránů, je květ vlčího máku známým symbolem na počest vojáků, kteří padli za 1. světové války. Za touto symbolikou stojí kanadský chirurg John McCrae, voják a autor básně Na flanderských polích, která se na světlo světa a do povědomí lidí dostala jen náhodou. K britské tradici dvouminutového ticha se v roce 1921 přidal symbol rudého vlčího máku na podnět právě založené Britské legie, jež začala pomáhat všem bývalým vojákům, kteří se zúčastnili válečných konfliktů. Tradice nošení vlčího máku se však John McCrae nedožil, jelikož padl před koncem války.
Na flanderských polích, básnický překlad Petra Jana Vinše
Ve Flandrech rozkvétají máky,
tam, kde řad hrobů křivolaký
nás hlídá; a vysoko v dáli
snad skřivani se rozzpívali,
však děla přehlušují ptáky.
Jsme Mrtví. Avšak ještě včera,
než jitro přešlo do večera,
my lásku znali a teď spíme
na polích flanderských.
Vy buďte ti, kdo v boj se dají,
když z rukou našich upadají
pochodně; zas zdvihněte je výš
zradíte-li, pak neuhlídá kříž
náš klid,
ač máky rozkvétají
na polích flanderských.
(Zdroj: Wikipedie)
