Vypěstujte si chutný artyčok Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

Artyčok se velmi podobá bodlákům, ale nepatří mezi ně, je s nimi pouze příbuzný. Artyčok řadíme do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Jeho chutný plod přitom můžeme konzumovat syrový, můžeme jej dusit, grilovat i smažit. Jak si ale artyčok vypěstovat?

Artyčok (Cynara cardunculus nebo Cynara scolymus) je rodem teplomilných víceletých rostlin a právě ušlechtilý druh tohoto rodu artyčok kardový (Cynara cardunculus var. Scolymus) je pěstován jako potravina. Pochází ze severní Afriky a západní Asie, pěstován začal být údajně v patnáctém století na Sicílii, načež se světová produkce této rostliny ustálila v okolí Středozemního moře.

Lodyha artyčoku dosahuje délek větších jak 1 metr (až 150 cm), jeho přízemní listy rostou v růžici, jsou lodyžní, střídavé, velké, šťavnaté, široce vejčité a peřenoklané. Plodem artyčoku je nažka, přičemž z původního planého artyčoku byly vyšlechtěné dva typy kulturních rostlin, artyčok, který je dnes pěstován pro jedlé květní úbory, a kardus (španělský artyčok), v jehož případě pojídáme stonky a listy.

Artyčok
Artyčok

Artyčoku se u nás daří v teplejších oblastech, tedy obvykle tam, kde se pěstuje vinná réva. Jde o víceletou rostlinu, která nesnáší mrazy větší jak -10 stupňů Celsia. Pokud jsou tedy v místě, kde bydlíte mrazy obvykle větší, na pěstování artyčoku zapomeňte. Artyčok vyžaduje půdu bohatou na živiny, hluboko propracovanou a dostatečně vlhkou.

Semena se vysévají na začátku března v teple, tedy v bytě, vytápěné zimní zahradě či skleníku a nebo v teplém pařeništi. Až teprve po polovině května (po ledových mužích) můžeme silné sazenice artyčoku přemístit na záhony ve vzdálenosti 1 metr ve všech směrech. Rostliny nám tedy v záhonech zaberou mnoho místa. Největším nebezpečím vysazených semenáčků jsou právě pozdní mrazíky.

Artyčok
Artyčok

Artyčok je třeba často okopávat, zbavovat plevele, přihnojovat a zalévat. Seřezávají se a sklízejí ještě nerozkvetlé květní úbory, které mají mohutné vyvinuté masité lůžko a dužnaté zákrovní listeny. Odborníci doporučují nechat na každé rostlině jen 2 až 3 poupata a ostatní vylomit, abychom dosáhli plodů požadované jakosti. Artyčoky dozrávají postupně, proto je sklízíme až do listopadu. Pokud bychom nechali artyčok vykvést, budou jeho květní úbory hořké. V lednici nám vydrží sklizené plody zabalené ve fólii až 3 týdny. Odkvetlé stonky je nakonec třeba uřezat u země, dlouhé listy se zkrátí a rostlinu před zimou obložíme listím a přikryjeme smrkovým chvojím.

Rozmnožování artyčoku je nejjednodušší semeny, lže však i vegetativně získávat odnože.

Artyčok - sklizené květní úbory
Artyčok - sklizené květní úbory

Kromě využití při vaření je artyčok také úžasnou léčivou rostlinou, dokonce patří k nejlepším léčivům na játra a žlučník, zvyšuje tvorbu žluči a její vylučování, podporuje detoxikační činnost jater a vylučování škodlivin močí. Dovede také snižovat hladinu krevního cukru a pomáhá jako doplňkový lék diabetikům. Zabraňuje též ukládání cholesterolu v cévách, je silně protialergický a proto pomáhá při léčbě ekzémů. Podporuje též produkci trávicích enzymů ve slinivce a je doporučována při poruchách jejích funkcí. Zlepšuje též trávení a látkovou výměnu.

Jako jediná kontraindikace artyčoku je však známa těžká porucha ledvin. Pro léčebné účely připravujeme z artyčoku čaje (vaříme květní úbor, listy či stonky až 2 minuty), které konzumujeme 4 krát denně po jednom šálku. Účinný je též odvar čerstvého kořene artyčoku ve víně, což je velice starý lék. Z artyčoků se dokonce vyrábějí alkoholické i nealkoholické nápoje.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com

Artyčok - sklizené květní úbory
Artyčok - sklizené květní úbory