Zahrada pro vozíčkáře musí být bez bariér a pastí, ideální je zahrada přírodní Zobrazit fotky zobrazit 2 fotky

Mnohé zdroje uvádějí v tomto případě jako ideální zahradu permakulturu, ovšem prioritním záměrem permakulturních zahrad je produkce potravin. A pokud se zde chce vozíčkář především projíždět po dostatečně širokých cestičkách, určitě raději zvolí přírodní zahradu, která vhodně navazuje na okolní přírodu a kde převažují okrasné rostliny a dřeviny spolu s bylinami.

Vyvýšené záhony a výše umístěné mobilní nádoby

Samozřejmě ale může vozíčkář ve své zahradě pěstovat, co se mu jen zlíbí a co potřebuje. Ideální je však vybudovat úzké a dlouhé vyvýšené záhony, ke kterým bude mít snadný přístup. Lze si dost těžko představit, jak by bylo možné ohýbat se z invalidního vozíku až na zem. Prostě platí, že když se zahrádkář nemůže dostat k půdě, přisuneme mu ji. To samé platí pro případný skleník. Přístup do něj musí být bezbariérový a záhony opět vyvýšené. Důležitá je obzvláště světlá šířka dveří (vjezdu). Skleníky je mívají obvykle příliš úzké, je proto třeba skleník správně objednat, případně si nechat konstrukci na zakázku upravit.

Vhodnou alternativou vyvýšených záhonů jsou výše umístěné mobilní nádoby. Záleží na možnostech, dispozicích konkrétní zahrady, na představivosti a umu. I zahrádkáři na vozíku můžeme zahrádku přizpůsobit naprosto ideálně. Například stoly, na které umístíte květináče, musí být tak vysoké, aby pod ně bylo možné pohodlně zajet. Pak má vozíčkář před sebou pracovní plochu, jako by stál.

V případě vyvýšených záhonů nejdeme níže jak 50 cm a výše jak cca 70 až 80 cm. Příliš vysoký vyvýšený záhon by byl též problematický. Vyvýšený záhon lze realizovat z mnoha materiálů, může být zděný z cihel či kamenů lepených k sobě betonem, může být dřevěný, z plastových či dřevoplastových prken, může být skládaný z kamenů či cihel na sucho. Ideální je přístup k vyvýšenému záhonu ze všech stran, v takovém případě může být širší až dvojnásobně. Jde prostě o to, aby zahrádkář na vozíku všude dosáhl.

Zahrada musí být udržovaná, ale její údržba by měla být co nejsnadnější

Neudržovaná zahrada plná překážek bude překážkovou dráhou pro každého člověka s omezením pohybu. A nemusí jít jen o invalidní vozík, ale třeba i o chodítko, o které se člověk opírá a pomalu šoupe nohama. Je prostě třeba zajistit dostatečně široké, ale i rovné cesty, například kamenné kostky či zatravňovací dlažba nejsou vhodným řešením. Pokud má po takových cestách člověk přístup na všechna důležitá místa zahrady, není již důležité, jak často je třeba sekán trávník. Nakonec zde může být vysazen luční porost, který někdo poseká dvakrát, třikrát do roka.

Prostě je třeba přizpůsobit zahradu tak, aby byla pro vozíčkáře co nejpohodlnější, tedy pohyb po ní. Cesty by měly být široké alespoň metr, ale klidně i širší. Je totiž třeba počítat i s potřebou otočit se s vozíkem. Případně místa pro otočení rozmístíme v pravidelných intervalech.

Vybudované cesty musí být pevné včetně svých okrajů, nesmí mít takzvané břicho, čili vyklenutou střední část, což je důsledek špatného založení cesty a hlavně špatného zhutnění povrchu. Důležité jsou též různé vyvýšené plochy, kam si bude moci vozíčkář odložit různé věci (nářadí, hrnek, oblečení apod.).

Pokud v takové zahradě plánujete terasu, je nejlepší usadit do jemnějšího štěrku pevně sešroubovaná prkna. Jakékoli schody jsou vždy zbytečnou překážkou, byť byste vyřešili nájezd.

Posezení v zahradě

I člověk na invalidním vozíku touží svou pomůcku opouštět. Doma je k tomu určena postel, pohovka či křesla, v zahradě by to měly být pohodlné a snadno přístupné lavičky. Čím pohodlnější posezení, tím lépe, nakonec tito lidé určitě ocení i možnost si lehnout. Takové místo k relaxaci je třeba dobře přistínit pergolou, popínavými rostlinami či vysokým stromem, ideální je též umístit je poblíž okrasného jezírka, které za horkých dní zlepšuje klima. Vedle lavičky s opěrkou zad pak musí být samozřejmě dostatek místa pro samotný vozík.

Vertikální zahrady

Vertikální zahrada je vůbec tím nejpraktičtějším, co můžeme vozíčkáři poskytnout, ovšem nesmí být příliš vysoká. Postačí jednoduchá dřevěná konstrukce, na kterou zavěsíme mobilní nádoby. V bytě pak mohou být vhodným řešením například zavěšené kokedamy (zavěšené mechové koule, ve kterých pěstujeme rostliny, tento způsob pěstování pochází z Japonska). U vertikálních zahrad je jejich optimální výška právě pro vozíčkáře 80 až 120 centimetrů. Právě v této výšce by se měla vyskytovat většina rostlin, aby byla péče o ně co nejsnadnější.

Zalévání zahrady

Zalévání konví je pro vozíčkáře nesmyslné, prostě se potřebuje po zahradě pohybovat s hadicí. Je však třeba vymyslet takový systém, aby nemusel odmotávat a přetahovat desítky metrů hadic. Zalévání dešťovou vodou pak umožní ponorné čerpadlo. Pokud je to možné a finance to dovolují, je určitě lepší investovat do zavlažovacího systému (automatická či kapková závlaha). V každém případě je vhodné zahradu rozčlenit na pravidelně zalévanou část a část na závlahu méně náročnou.
Zde může být například štěrkový záhon, kterým nebudou prorůstat plevele, skalka či stepní záhon s okrasnými trávami a jinými prérijními rostlinami.

Co se do zahrady pro vozíčkáře nehodí

Altán či besídka, do kterých se vstupuje po schodu či schodech, jsou v takové zahradě úplně zbytečné. Zbytečný je vlastně jakýkoli prvek, kam se vozíčkář sám nedostane, který sám neobslouží. Co se týká přístřešků, jsou praktičtější lehké, kryté pouze ze dvou stran, opatřené trelážemi, po kterých se budou pnout rostliny, ale nemusí. 

Příliš se do takové zahrady též nehodí různé dekorativní oblouky a loubí, která se popínají růžemi. Do blízkosti terasy a cest také nevysazujeme listnaté stromy, jelikož se spadané listí rozkládá, klouže a namrzá, načež je třeba zpevněné plochy často uklízet. Listnáče zde prostě patří dál do hloubi zahrady. Navíc jehličnanů a neopadavých listnáčů je opravdu bohatý výběr. A pokud vyberete druhy, jejichž květy přivábí hmyz a plody ptáky, zahrada ožije.

Vyloženě nevhodné jsou též různé zákruty a jiné rafinovanosti. Zbytečné romantické prvky vyžadují více energie a důvtipu při jejich překonávání. To raději vybavte zahradu solárními lampami, které usnadní pohyb za stmívání a za tmy. A vedle toho vsaďte na rozmanité záhony a zajímavé dekorace. Jinak se do zahrady pro vozíčkáře hodí kromě dřevin a trvalek i letničky, ale raději je umisťujeme do mobilních nádob.

Dotykové, čichové a zrakové vjemy

Jelikož člověk na vozíku není tak mobilní jako my ostatní, je třeba umožnit mu v zahradě navázání co nejhlubšího pouta s přírodou. A právě dotekové vjemy jsou velmi důležité. Zapomeňte na rostliny trnité či pálící a nahraďte je rostlinami na dotek příjemnými. Báječné dotykové zážitky umožní čistce, zaječí ocásky, kavyl, divizna, máčka, pupava, šalvěj apod. Samozřejmě nezapomínáme ani na vůně například máty, meduňky, levandule, mateřídoušky, … O kráse květů a listů zvolených rostlin nemluvě. Ovšem i vjemy zvukové jsou důležité, malá fontánka s vodotryskem či vodotrysk umístěný v jezírku jsou balzámem na duši. A samozřejmě, čím více ptactva nebeského přilákáme dostatkem vody, pochoutek a úkrytů, tím veseleji v zahradě bude.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, vozickar.com, floranazahrade.cz, pixabay.com