Ano, je to zvláštní, ale i v zimě je třeba zalévat. Zima totiž znamená sucho. A nejvíc na něj trpí rostliny – stálezelené a opadavé keře – které se k zimnímu spánku úplně neuložily.
Konec podzimu sice zazpíval ukolébavku většině rostlinek na našich zahradách, ale ke spánku se úplně všechny neuložily. Ty, které shodily listí a přešly do klidového režimu, převedly svou existenci do kořenů, sice můžeme nechat odpočívat až do jarního pučení – ale všechny zbývající stálezelené, tuholisté, exotické a vytrvalé druhy mají k úplné pasivitě ještě daleko. Jsou možná trochu v útlumu, ale pořád „rostou“. A to znamená, že potřebují vodu. Bez ní mohou žíznit. A dokonce i uschnout.
Malá odbočka: Věděli jste, že je Antarktida – ten největší mrazivě ledový kontinent planety Země – geografy klasifikován jako poušť? Skutečně. Prakticky vůbec tam neprší. V některých antarktických regionech nespadla solidní dešťová kapka už hezkých pár milionů let, a veškerá dostupná voda je tam vázána ve formě ledu a sněhu. Ano, sníh a led, to jsou jen drobet jiná skupenství vody. Jenže v téhle své tuhé podobě zastudena nejsou pro rostliny a jejich kořeny dostupné.
A to nás dostává, oklikou přes jižní pól, z ráje tučňáků, zpět do vaší zahrady. V zimě většina dešťových srážek vypadá na zem ve formě sněhu, takže ty nespící rostliny v záhoncích nesvlaží. Ani to, že to letos není ve většině krajů Česka se sněhem příliš valné, zeleným rostlinám zrovna nepomáhá. Pokud jsou teploty pod nulou, mráz si „vytahuje“ vláhu z podzemí, stahuje ji k povrchu. Čímž znovu snižuje dostupnost vody pro rostlinstvo. I když se to zdá protimyslné, zima, to je velké sucho.
Podle dostupnosti vody
Zvlášť taková bláznivá zima, jako letos. Ta ohrožuje hlavně stálezelené a neopadavé keře a stromy. Okrasné jehličnany, živé ploty z tújí, exotické rododendrony, skalníky. Více žíznivé jsou pak samostatně stojící exempláře, izolované solitéry. A taky druhy, do kterých se opírají sluneční paprsky. Nenechejte tedy konve v koutě kumbálu, je třeba zalévat. Ale pozor – tady to začíná být trochu složitější. Zalévat v zimě je třeba, ale ne vždy. Do sněhové závěje a na ledovku v záhonku vodu lít nemusíte.
Jenže když je zima bez sněhu, a teploty jsou lehce nad nulou? Je to skoro ten správný čas. Proč skoro? Záleží i na tom, jak má být zítra.
Voda se vsakuje do zimní půdy pomaleji, a tak by zálivka v jeden den – kdy jsou teploty nad nulou – mohla způsobit katastrofu den následující, když by přišly přímrazky. Chce to zjistit, jaké teploty budou zítra. Z věštecké koule, výkladem karet. Anebo z předpovědi počasí. Pokud má ale zítra být taky nad nulou, zalévejte. O tom, jak moc nebo málo je země zamrzlá - a jak moc jsou tedy rostliny nejspíš žíznivé - se nejlépe přesvědčíte tím, že si zkusíte rýčem dloubnout do půdy. Když není tvrdá jako beton, je to na zalévání.
Aspoň dvakrát do měsíce
Jak zalévat? Bude to chtít vody trochu méně, než v horké letní sezóně. Zhruba 3-5 litrů na jeden stromek či keř. Nezalévat kmen (ten by mohl namrznout), ale místa v odstupu od něj, tak, abyste svlažili kořeny. Pokud máte tu možnost, zalévejte vodou vlažnou. Lépe se vsákne, vpije. Voda by určitě neměla zůstat „stát“ na povrchu. Proto zalévejte raději v té nejteplejší části dne, tedy kolem poledne. A jak často? Zalévací cyklus udržujte v téhle rozmarné zimě klidně až do jara, zhruba každých 14 dní. Tím si pojistíte, že stálezelené a neopadavé keře vydrží v kondici.
Svět kolem nás bohužel není nalinkovaný a jednoduchý, a týká se to i našich zahrad. Dva týdny chladu bez mrazů a sněhu znamenají, že musíme zalévat stálezelené a neopadavé keře, jehličnany. Přidejte ještě jeden týden takové ne-zimy, a už je třeba dodat pár kapek vláhy i zimujícím trvalkám. Ale – nástup tuhých mrazů nás vede k tomu, že zalévání je třeba omezit. A to samé nastane, když napadne sníh. Když ale dva tři týdny přetrvává jen asi pěticentimetrová netající sněhová pokrývka, hurá zase pro konev. Musíme se prostě průběžně přizpůsobovat změnám.
Samozřejmě že by bylo nejlepší, kdyby napadl metr sněhu. Každých 10 centimetrů sněhového nadílky představuje asi centimetr vody, navíc sníh báječně izoluje rostliny před mrazem. Ale tak ideální to většinou nebývá.
Se sněhem, který během tání svlaží půdu, se pojí ještě jedno doporučení – ke keřům a stromům, nebo na záhonky, určitě nepřihazujte sníh ošetřený posypovými solemi. Až by došlo na tání, udělalo by to velkou paseku. V prosolené půdě totiž neporoste ochotně nic ani na jaře.
Míň, včas, podle předpovědi počasí, tam kde je to zapotřebí. Ale i když je zima, správný hospodář zalévá pořád.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
