Hrušeň obecná | Pyrus communis

9

Dříve byly hrušně velmi oblíbené a našli bychom je snad v každé zahradě. V dnešní době si zase našly oblibu zejména pro efektivnější pěstitelské tvary, které nové odrůdy přinášejí. Byly to právě hrušně, které patří mezi nejstarší ovocný druh v Evropě. Kolébkou jejich pěstování je zejména Francie a Belgie, kde byly vyšlechtěny mnohé odrůdy. I když mají plody méně vitaménů nežli jablka, obsahují více cukrů a minerálních látek. Vyznačují se projímavým a močopudným účinkem. Jejich nevýhodou je náročné skladování plodů, což mnohé od pěstování odrazuje. V obchodech jsou hrušky poměrně vzácné a vždy značně drahé.

Rostlina dorůstá výšky od 6 do 15 m. V dospělosti může dorůst šířky až 12 m v široce kuželovitém tvaru, takže se skutečně nehodí pro malou zahradu. Pro malé zahrady je vhodný zákrsek, palmeta (pěstování při zdi) nebo vřeteno. Tyto stromy jsou štěpované na málo vzrůstné kdouloňové podnoži. Výška těchto stromů obvykle nepřesahuje 2 m. Kdouloňové podnože však nejsou vhodné pro vápenité půdy. Pro větší tvary - čtvrtkmeny, polokmeny se jako podnož používá semenáč nebo hrušňové pláně.

Hrušeň se vyznačuje tmavě šedu borkou, která je mírně šupinkovitě rozpraskaná. U nových výhonů můžeme narazit na trny. Listy jsou vejčité s jemně pilovitým okrajem. Jsou kožovité, lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Kvete zjara bílými květy, které mají růžové pestíky. Plodem je malvice - hruška. Různé druhy se liší tvarem plodu, chutí i barvou. Hrušeň začíná plodit zhruba 3 - 4 roky po výsadbě a plodí podle podnože 15 - 25 let.

Hrušně rozdělujeme podle odrůd na druhy stolní a druhy určené k zavařování. Obvykle pro stolní druhy platí, že jsou více šťavnaté, zatímco druhý druh je spíše sušší a pro přímou konzumaci se proto příliš nehodí. Výhodou druhů pro zavařování je jejich vhodnost k uskladnění (vydrží ke konzumaci několik měsíců od sklizně) a jejich nenáročnost na počasí.

Hrušně jsou cizosprašné, takže pokud očekáváme bohaté výnosy, musí být v blízkosti vhodný opylovač, který kvete ve stejnou dobu. Existují však i druhy, které jsou samosprašné.
Podnože pro hrušně:

hrušňové pláně - naštěpované odrůdy velmi dobře zakořeňují a plodí od 9 let po výsadbě. Rostlina j však náchylná na skvnitost listů.

semenáč - tyto druhy nejsou příliš odolné vůči mrazu. Dají se však použít na kmenné tvary.

zakrslá kdouloň typ MC - ideální podnož dosahující vyššího vzrůstu. Roste však poměrně pomalu. Kořeny jsou citlivé na mráz, vybíráme teplé stanoviště v zahradě.

kdouloň podlouhlá - tato podnož je citlivá na vápenatou půdu, kde trpí žloutenkou. Koření mělce. Na tuto podnož není vhodné štěpovat slabě vzrůstné druhy. I když rostlina bohatě plodí, slabě roste a dochází později k tomu, že dřevina dříve stárne a vysiluje se.