Slova ambrózie (také ambrozie nebo ambrosie) a nektar jsou řeckého původu, v řecké mytologii znamenají pokrm a nápoj bohů. Smrtelníkům, kteří je pozřou, dají nesmrtelnost a věčné mládí. Přeneseně se těmito slovy též označuje velice chutné jídlo a lahodný nápoj. Nektar jakožto nápoj věčného mládí je prý devětkrát sladší než med a bohové jej pijí místo vína. Ambrózii jakožto pokrm poskytující mládí, krásu a nesmrtelnost bohové též užívají jako čisticí a vonnou mast léčící rány. Jen výjimečně ji bohové podle řecké mytologie poskytli i jiným, například Achilleovi. Tantal ji pro změnu kradl a dělil se o ni se svými smrtelnými přáteli. V Homérově eposu Ilias se ambrózie a nektar používaly jako prostředek balzamování. V botanice je však slovem ambrozie (Ambrosia) označován rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a slovem nektar cukernatá šťáva vyměšovaná květními žlázami rostlin, která láká opylovače. Tím však právě ambrozie neoplývají. V minulosti rod patřil do samostatné čeledi Ambrosiaceae. Rod ambrozie pochází ze Severní Ameriky, odkud byl nechtěně rozšířen téměř do celého světa. Na naše území byly jako invazní zavlečeny tři druhy jakožto nechtěný balast s dováženými plodinami a materiálem. Konkrétně jde o nejznámější ambrozii peřenolistou (Ambrosia artemisiifolia), ambrozii lysoklasou (Ambrosia psilostachya) a ambrozii trojklanou (Ambrosia trifida).Další druhy ambrozií najdete například ZDE. Jednotlivé druhy jednodomých (jen výjimečně dvoudomých) ambrozií (celkem je jich více jak 40) se od sebe liší vzhledem i požadavky na prostředí. Ambrozie si osvojily různé způsoby přežití v různých prostředích. Rostou na obdělávané půdě, v neudržovaném okolí lidských sídel, poblíž cest i na zcela chudých rumištích. Mnohé rostou na suchých místech a spokojí se s minimem srážek. Jsou považovány za pionýrské rostliny které mají schopnost vyklíčit a růst například i v Sonorské poušti. Zde dokonce úspěšně konkurují proslaveným suchovzdorným kaktusům Saguaro. Jiné druhy naopak rostou v prostředí téměř celoročně vlhkém a na výživné půdě, kde dorůstají do výšky až 3 metry a jde o rostliny bohatě větvené. Ambrozie mohou být jednoleté i vytrvalé byliny a může jít i o keře. Byliny mají hrubé, ochlupené a bohatě větvené lodyhy, které vyrůstají z hluboko sahajícího kořene. Lodyžní šedavé listy vyrůstají protistojně nebo střídavě, bývají přisedlé a nebo řapíkaté a jejich čepele jsou v obryse podlouhlé, vejčité, trojúhelníkovité a nebo kosočtverečné. Obvykle jsou zpeřené (dokonce i násobně), úkrojky mají obvejčité, kopinaté a nebo podlouhlé a jejich okraj může být zubatý, laločnatý i celokrajný. Na horní straně bývají velmi často ochlupené. Květní úbory ambrozií jsou vždy jednopohlavné. Samčí úbory jsou velké 1,5 až 6 mm, mají miskovitý tvar a bývají uspořádány v klasech nebo hroznech. Složené jsou z 5 až 60 drobných trubkovitých kvítků s pětilaločnou bělavou, žlutou nebo purpurovou korunou. Z koruny vyrůstá pět tyčinek s prašníky. Samičí úbory vyrůstající z paždí listů a mívají nejčastěji 1 až 5 kvítků se zakrslým okvětím. Zákrov kvítků je tvořen srostlými trvalými listeny, které později vytvoří pevný obal okolo semene. Květy neobsahují nektar a příliš nelákají hmyz, opylují se především anemogamně.Plody ambrozií jsou nažky (semena obalená suchými listeny) bez chmýru a mají velmi variabilní barvy i tvary. Jsou světle nebo tmavě hnědé či černé, vejčité, oválné, vřetenovité nebo pyramidální a na povrchu jsou hladké nebo ostnaté. Nažky se nejčastěji rozšiřují přichycením na srst nebo peří zvířat, bývají ale též roznášeny větrem a odplavovány vodou. Ekonomický přínos tohoto rostlinného rodu je nulový. Jestliže naopak rostou jako plevel mezi užitkovými rostlinami, silně jim škodí. Silné kořeny berou živiny i vláhu, rostlinná hmota pak ostatní rostliny zastiňuje. Některé druhy ambrozií jsou pak považovány vyloženě za lidem škodící. Květy těchto větrosnubných rostlin mají mnoho pylu, který je silným alergenem. Navíc svým pozdním kvetením prodlužují dobu, po kterou pyly na alergiky působí. Na našem území je za takto škodlivý druh považována nejznámější a silně invazní ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia). Roste především v Polabí a na Jižní Moravě a nejvíce pylu produkuje v srpnu a v září. Je přitom schopna pyl větrem posílat na velké vzdálenosti. Třeba pyl maďarských ambrozií můžeme vdechovat až na Moravě. Jedna rostlina dovede vyprodukovat až miliardu pylových zrn. Ambrozie peřenolistá prostě není rostlinou, kterou byste chtěli na své zahradě pěstovat. Je ale dobré vědět, že silné alergické reakce v září může způsobovat právě ona. Na tento alergen navíc citlivě reagují i lidé, kteří jinak alergiky nejsou. A pyl je o to zákeřnější, že se pylová zrna ještě rozpadají na drobnější částečky, které snadno pronikají hluboko do dýchacích cest. Přecitlivěle reaguje na pyl ambrozie dosti velké množství lidí. Kontakt s rostlinou může navíc způsobit podráždění pokožky. Ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia) je letnička se zelenošedými listy podobnými pelyňku. Na Moravě byla poprvé zaznamenána před cca 70 lety, v Čechách o 40 let později. Dnes jsou zmapována tři hlavní ohniska výskytu - na jihu Moravy, v Moravskoslezském kraji a v Polabí. Stále častěji se vyskytuje také v okolí Prahy, jinde v Čechách jen nahodile. Rostlině svědčí teplá jara a léta. Dorůstá výšky až 150 cm, obvykle je však nižší. O vzrůstu rozhodují podmínky. Ambrozii peřenolisté se daří na rumištích, skládkách, železničních náspech, podél cest, ale i na okrajích polí a v zahradách. V Maďarsku, Itálii, Švýcarsku, Francii a v dalších zemích, kde je rozšířena více než u nás, rostlinu vědci podrobně sledují. Důvod je jasný, například v USA a ve Francii způsobuje zdravotní problémy minimálně 10 % populace, z níž až čtvrtina se potýká s těžkými projevy astmatu. Velmi důležité je rozeznat tuto rostlinu například na vlastní zahradě, obzvláště když zde pobývá někdo s alergickými dispozicemi. O ambrozii peřenolisté se tedy nezmiňujeme proto, abychom radili, jak ji pěstovat a kde ji získat, ale abychom upozornili na nebezpečí s ní spojené!Zdroj: wikipedia.org, biolib.cz
