Zásah do dřevěné podlahy samozřejmě nemusíte zdůvodňovat jen emotivním vztahem ke všemu severskému. Povšechně je bělení dobrý způsob, jak oživit a renovovat staré dřevěné podlahy; zdůraznit jejich přirozený sklad, světlost a kresbu dřeva; zabránit přílišnému tmavnutí a nechtěným barevným proměnám. Případně cestou, jak obecně prodloužit životnost a užitečnost letitých dřevěných podlah jako takových. Samozřejmě tu platí, že kýžený výsledek se dostaví jen tam, kde je práce odvedená dobře. Takže pokud chcete bělit podlahu poprvé v životě, není od věci se prve poradit s někým, kdo už pár zkušeností z vlastní praxe má. Pro jistotu. Dozvědět se pak můžete například to, že zdaleka ne každý druh dřeva je pro bělení ideální. Obecně prospívá spíše podlahám z listnáčů: dubu, jasanu, javoru a buku. Právě tato dřeva jsou přirozeně světlá, a v průběhu let i nánosy špíny se nehezky přebarvují a tmavnou. Což je i problém starších masivních dřevěných podlah. Pokud je dům či byt, v němž se nachází, suchý, mohou být i po desetiletích stále ve vynikající kondici. Byla by škoda se jich zbavovat. Chce se to jen dostat na „zdravé jádro“. Prvotním krokem k prosvětlení a bělení je tedy otázka, zda by nestačilo podlahu jen přebrousit. Buď ručně, anebo s pomocí drátkovače. Smirkové plochy drsného papíru se postarají o odstranění hrubého třepení a poškozených částí, a povrch pak jen napodruhé „dohladíme“ jemným broušením. Světlé tóny tím krásně vystoupí k povrchu, a podlaha je jako nová. Aby taková vydržela, je jí zapotřebí samozřejmě ještě zakonzervovat mořením a lakem. Možná ale očekáváte něco víc, a místo zvýšené světlosti chcete opravdu bělost. V tom případě můžete nechat stranou tvrdé bělicí vosky, které dodávají jen dočasný prosvětlující efekt, a sáhnout můžete po olejovém bělicím mořidle. Jeho účinnou složkou je mimo jiné pigment, který kontrastně zvýrazní kresbu dřeva a dodá bílou. Nanáší se obvykle ve dvou vrstvách, a končí se ještě krycím/uzavíracím nátěrem. Je to dost práce, která se ale zúročí v podobě výrazného prosvětlení podlahy i celé místnosti.A jen praktická maličkost: moření se provádí vždy po směru vláken dřeva. A pochopitelně, jde to i jinak. Radikálněji. Vápněním. Výhodou je, že vápnit lze i podlahy, které už byly prve namořeny, a dá se tak prosvětlit třeba jejich příliš tmavý tón. Jak na to? Nejprve je třeba dostat se do „tkáně“, povrchové struktury podlahy. Toho většinou dosáhneme s pomocí drátěného kartáče, kterým svrchní vrstvu otevřeme. Než začneme nanášet bělicí vápnitou pastu, hodí se, aby byl povrch podlahy bez prachu a pilin. Aplikujeme jen tenkou vrstvu, kterou postupně vtláčíme do podlahy. Většinou za pomoci velmi jemné drátěnky nebo ocelové vlny. S touhle masáží postupujeme po menších ploškách, krok za krokem. Tak, abychom zhruba po pěti minutách zasychání mohli hotový kousek setřít kouskem hadru. I tady je po hotovém díle třeba podlahu překrýt ochrannou vrstvou a zaschnutou podlahu důkladně vyleštit. Je to trochu zdlouhavé, ale s velmi příjemným výsledkem. Vápnění zachovává vláknitou texturu povrchu, zdůrazňuje původní kresbu. Což je mnohde žádané. Pořád je tu ale šance, že bělení vás nezajímá kvůli tomu, že si chcete pohrávat s estetikou. A dost možná řešíte problém s nehezkou skvrnou na podlaze. Doufejme jen, že ne krvavou. Pro takové případy je tu třetí možný směr bělení, který větší měrou klade důraz na chemii. Pochopitelně, že nejrůznější ochranné pomůcky by se vám hodily i v předchozích variantách, ale teď už se bez nich vážně neobejdete (a bělení chemií byste rozhodně měli provádět jen v dobře větraných místnostech. Na intenzivním bělení totiž můžete s peroxidem vodíku (vzpomeňte si na peroxidové blondýny), kyselinou šťavelovou nebo chlorem. Každý z nich má své výhody a nevýhody. Peroxidové bělidlo je nepřekonatelným odstraňovačem umělých skvrn (skvrn od barvy, inkoustu), které masivně sází na efekt oxidace. Je kombinací peroxidu vodíku a hydroxidu sodného. Kyselina šťavelová si zase poradí se skvrnami „rezavými“, případně těmi, způsobenými vlhkostí. A chlor zase vyniká v odstraňování fleků organického původu. Od vylitého vína, šťáv. Nebo loužiček od pejska. Všechna tři uvedená bělidla jdou dost do hloubky, jejich efekt je do značné míry nevratný. Musíte také počítat s tím, že kromě efektní aplikace je třeba po nějaké době jejich působení ukončit. Zneutralizovat, zastavit. Samotné nanášení se ve shodě s návodem na použití provádí nástřikem, houbičkou nebo válečkem, v patřičném ředění. Vylít kýbl žíraviny na dřevěnou podlahu skutečně není ten nejlepší způsob, jak něčemu prospět. I tady samozřejmě platí, že je třeba bělidla nanášet na suchý, čistý a „otevřený“ povrch, z nějž nedýchají přírodní esence a pryskyřice. Po zbroušení a proschnutí tedy nanášíte jemně jednu nebo dvě vrstvy bělidla, a když se přiblížíte požadovanému odstínu bílé, zastavíte leptavý proces aplikací vodou zředěného bílého octa. Hodí se počínat si jemně a citlivě, protože přílišná razance se snadno může propsat do podlahy, a vizitka vaší uspěchanosti pak bude hyzdit podlahu natrvalo. Po úspěšném bělení je opět čas na nanesení ochranné vrstvy, která zakonzervuje podlahu v barvě, jaká se vám líbí.Bělení podlahy, od broušení, pastování, moření, vápnění až po radikálnější chemické čištění, ale není nic až tak těžkého. Dodat vaší dřevěné podlaze seversky lehkou světlost zvládnete sami.
