A právě nad tímto problémem se zamyslel mikrobiolog Hendrik Jonker. Vyšel z faktu, že těla živočichů dovedou vyléčit své kosti mineralizací a zkoumal, zda by nebylo možné vyřešit podobným způsobem právě problém praskání betonu. Smíchal proto betonovou směs s bakteriemi, které produkují vápence. A výsledek pokusů byl úžasný, zjistil, že jakékoli praskliny, které se v betonu vytvořily, byly bakteriemi následně opraveny. Právě s tímto vynálezem je nyní Hendrik Jonker finalistou soutěže European Inventor Award 2015. Ke svým pokusům využil bakterie Bacillus pseudofirmus a Sporosarcina pasteurii, které žijí ve volné přírodě ve vysoce alkalických jezerech poblíž sopek a jsou schopny přežít až 200 let bez kyslíku a zdroje potravy. Aktivují se, když přijdou do kontaktu s vodou, a poté používají jako zdroj potravy laktát vápenatý, ze kterého vytvářejí vápenec. A právě ten uzavírá trhliny v betonu.Aby se bakterie udržely v klidu až do doby, kdy je jich třeba, umístil je do malých biologicky rozložitelných kapslí obsahujících živiny. Jakmile beton praskne a do mezery pronikne voda, která přijde do styku s bakteriemi a též zdrojem potravy, bakterie se aktivují a začne proces „hojení“ betonu. Bakterie se živí laktátem vápenatým, spojují vápník s uhličitanem, čímž vytvářejí vápence a fixují jimi praskliny.Dokonce bylo zjištěno, že lze tyto bakterie přidávat do kapaliny, která by mohla být vstřikována do poškozených míst stávajících budov. Problémem je však cena, bakterie zvyšují pořizovací náklady betonu na dvojnásobek. Cenu zvyšuje především cena laktátu vápenatého, proto jsou zkoumány možnosti jiné výživy bakterií (např. na bázi cukru). Pokud se tento problém vyřeší, můžeme očekávat dramatický nástup „samo hojivého“ betonu.Zdroj: futurism.com, shutterstock.com
