Lidově se používá i výraz čarovějník, lingvisticky je však zřejmě správné slovo čarověník. Na první pohled jde o jakási záhadná hnízda, která rostou ve větvích stromů a keřů, tedy dřevin. Někdy i jakési další malé stromečky, které z větví vyrůstají. Lidově se též říká čarodějné metly, čarodějná košťata, hromová košťata či věníky a vějníky. Výraz stejného či podobného významu najdeme i v jiných jazycích, třeba v angličtině se říká "witches broom" a v němčině "Hexenbesen". V každém případě je čarověník znetvoření dřeviny, které je tvořené odlišně zbarvenými a různě tvarovanými větvičkami, které tvoří husté chomáče či metly. Příčinou tvorby čarověníků mohou být onemocnění (houbová či virová) a mutace. Čarověníky mohou být dokonce způsobené i škůdci (např. roztoči, plošticemi a mšicemi). Čarověníky, které vznikly mutací, je dokonce možné i množit. Používají se při roubování, jelikož si zachovávají svůj vzhled a nenarůstají do velkých rozměrů. Ideální jsou proto ve skalkách a menších zahradách. Takto pěstované rouby čarověníků jsou však náchylné na nejrůznější onemocnění. Prostě vyžadují větší péči. Čarověníky se dokonce vyskytují i u bylin, lidé dříve dokonce věřili, že čarověníky přináší štěstí či naopak smůlu. Věřilo se též, že čarověníky vznikají po zásahu stromu bleskem, což může být v ojedinělých případech i pravda. Když se podíváte na siluety čarověníků na stromech zbavených listů za šera, vlastně také mohou připomínat prolétávající siluety čarodějnic. Když se však na čarověníky podíváme střízlivějším způsobem, připomínají poloparazitické jmelí. Velmi ceněné jsou čarověníky vzniklé mutacemi. Ty totiž bývají životné a tedy právě schopné vegetativního množení. Změny zapříčiněné takzvanými pupenovými mutacemi jsou totiž dědičné a je jim přisuzován velký význam v evoluci. Na druhou stranu se však jen výjimečně množí semeny. Oproti tomu čarověníky vzniklé kvůli patogenům nemají pozměněnou genetickou informaci a nejsou proto vhodné pro další množení. Nejsou stálé, jde o následky onemocnění mateřské rostliny. Využití takových čarověníků je minimální, množí se totiž velice obtížně, mnohem obtížněji než druhý typ čarověníků. Na druhou stranu ale díky zvýšenému obsahu některých léčivých látek v mateřské rostlině mohou najít uplatnění ve farmakologickém průmyslu a rostlinolékařství. Pokud se vám podaří najít čarověník vzniklý genetickou mutací a chcete si jej namnožit, musíte počkat do zimy, odebrat rouby (alespoň několik desítek) a ty naroubovat na vhodnou podnož. Ovšem kvůli zakrslému růstu čarověníků je roubování dosti složité a je možné, že se to napoprvé nepodaří. Nezbude než počkat na další zimu. Rozmanitost čarověníků je obrovská, proto se uplatňují při různých sadovnických úpravách. Nejmenší čarověníky namnožené roubováním lze použít k osázení nejrůznějších nádob a truhlíků, skvělé jsou třeba na hroby. Větší čarověníky zkrášlí třeba terasy, malé zahrádky a střešní zahrady, vřesoviště a skalky. Největší a nejstarší jsou vhodné do předzahrádek i větších zahrad. Potíž akorát je, že když se vám z několika desítek roubů z tenkých větviček ujme několik, je to úspěch. Stojí však za to. Další problém může být v tom, jak se vůbec k čarověníku dostat, jak na strom vylézt, nezranit se a nezabít. Používají se lesnické stupačky a jsou i takoví specialisté, co si prostě kus čarověníku ustřelí palnou zbraní. Nejsnadnější je přístup k čarověníku, který objevíme na čerstvě pokáceném stromě. Pokud je vznik čarověníku způsoben onemocněním, může jít například o rez jedlovou (Melampsorella caryophyllacearum), vřeckaté houby rodu kadeřavka (Taphrina), roztoče, mšice, viry a jiné původce. Dost často se ale stává, že takové čarověníky hynou, pokud se patogenu neubrání. Jednoduše vlastně rozeznáme čarověníky vzniklé mutací a patogenem tak, že zmutované čarověníky rostou do krásy, zvětšují se, daří se jim.Zdroj: wikipedia.org, zahradnickykalendar.cz, miniarboretum.cz, zahradkarskaporadna.cz, superia.cz
